Nebe naší politické scény je zahaleno temnými mraky primitivní korupce. Nechci tím říci, že by tomu bylo v zahraničí jinak. To v žádném případě. V takových zemích, kde je údajně “daleko menší“ korupce než v ČR, jako např. v USA, ve Francii nebo v Německu se „krade“ na politických špičkách daleko intenzivněji a více než v naší domovině. Dovolil bych si tvrdit, dokonce v desetinásobně, resp. stonásobně vyšších částkách než je tomu u nás, aniž by se cokoli provalilo. Jak je to možné? Prostě - i “krást“ se musí umět!
V parlamentní demokracii existují prakticky dvě možné cesty jak legalizovat zcela evidentně protizákonně uchvácenou kořist. Ta první znamená založit nadaci a ta druhá spočívá v založení veřejně prospěšné společnosti. Do těchto institucí potom plynou naprosto legálně finanční zdroje v jakékoli výši, za které byste jinak museli za mříže. Opakuji tedy ještě jednou: I „krást“ se musí umět - a kdo toto umění neovládá, nemá v kuloárech vysoké politiky parlamentní demokracie co pohledávat.
V Německu a ve Francii se pro případy legálních “krádeží“ vžil pojem “zorganisovat“, tzn. „organiser“, resp. „zusammenorganisieren“. Potkáte-li v Berlíně svého známého ve fungl novém “Jaguaru“ a zeptáte-li se ho: “Kdes na to, proboha, vzal?“ a on vám odpoví: “To auto jsem si zorganizoval“, znamená to, že vůz byl pořízen z legálně “uloupených“ prostředků. Německo a Francie, ve snaze legálně „krást“, spíš než nadace zakládá „obecně prospěšné společnosti“. Pro začínajícího „zloděje“ je to tak lepší a přehlednější. V SRN se na systém nadací specializují v první řadě parlamentní politické strany. Tam nadace doslova kvetou: CDU má nadaci Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung), CSU má nadaci Hanse Seidla (Hans-Seidl-Stiftung), Sociální demokrati se „pyšní“ Nadací Bedřicha Eberta (Friedrich-Ebert-Stiftung). Liberální demokrati (FDP) vyrazili na “lov“ s Nadací Bedřicha Naumanna (Friedrich-Naumann-Stiftung) a jakmile Zelení vtáhli do německého parlamentu, již tu byla Nadace Jindřicha Bölla (Heinrich-Böll-Stiftung). Prostě, každá strana, jenž v SRN zavadí o parlament, okamžitě zakládá nadaci, aby jí neunikl ani cent. Politická strana má limitované příspěvky z venčí. Jejich překročení znamená trestní delikt. Avšak “politické nadaci“ můžete darovat třeba půlku Evropy. Tam výše „finančního daru“ nehraje žádnou roli. České parlamentní strany tento zásadní fakt doposud nějak nedomysleli a na některé z jejich členů buďto naprosto zbytečně kývá kriminál a nebo k tomu co nevidět asi dojde...
JUDr. Cyril Svoboda byl vynikajícím diplomatem, politikem a ministrem. Přesto se naprosto nešikovně zapletl do zbytečných průtahů, které ho nakonec stály politickou kariéru. Jakási Marie Kaprálová ho v závěti 1992 určila dědicem činžovního domu v Praze-Dejvicích. V roce 2004 však závěť přepsala a dědicem se stal jiný subjekt. Tahanice kolem baráku sledoval český národ s krajní nechutí. To znamenalo konec politikovy kariéry a o dům také přišel. Kdyby Svoboda založil ještě za života oné dámy „obecně prospěšnou společnost“ nebo nadaci např. pod názvem “Křesťansko demokratický klub Marie Kaprálové“ a uzavřel s majitelkou smlouvu, že tím klub zvěční její jméno na věky věků a ona vloží do oné nadace svůj dům, byl by případ okamžitě na místě již v roce 1992 vyřešen. Kaprálová by měla doživotní bydlení ve “svém domě“. Svoboda a jeho nadací určení lidé by obsadili objekt pro “své účely“. Vznikla by jakási miniaturní, trpasličí “Rockefellerova nadace“, která by politika a diplomata Svobodu místo ostudy vynesla na trůn slávy.
A proto volám: Lidé český, zabraň “korupci“ a “zlodějnám“ ve svých řadách! Nauč se konečně kulturně „krást“! Vezmi si příklad z USA - zakládej nadace a veřejně prospěšné instituce! Svět ti bude žehnat.
