O snižování platům soudců a o tom, jak s tím soudci nesouhlasí, o tom, co si poslankyně Klasnová myslí o "klouzavém mandátu" a o Sarkozyho rasismu.
Ministr Pospíšil hodlá zrušit tzv. soudce z lidu (nevím, jak se tomu dnes říká, asi přísedící, jsou dva), laiky v soudních talárech, kteří při rozhodování prvoinstančních soudů mohou (teoreticky) přehlasovat předsedu senátu. Má pravdu, je to nepochybně pozůstatek stalinismu (tenkrát profesionálním soudcům zase až tak nevěřili, tak dostali dva prověřené hlídače, a navíc to byl šaškovsky nasimulovaný historický kompromis s porotními soudy). Ministr má v této věci úplnou pravdu. Za krajně problematickou považuji úpravu „náhubkového zákona“, která má zajistit beztrestnost novinářů, co zveřejní podloudně získané policejní odposlechy (nepoužité při soudním projednávání případu), „pokud bude otištění ve veřejném zájmu“. Má-li zákon znít takto, je zjevně inspirován zákonem č. 115/1946 Sb., který prohlašuje za beztrestné „jednání směřující ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů“, i když porušuje stávající zákony. Chystaná úprava jsou sice malá, ale velmi průchodná vrátka k omezování soukromí občanů o k organizování mediálních lynčů. Kdo a podle čeho posoudí, co je „veřejný zájem“?
V Právu se pozastavují nad tím, proč se soudci při protestech proti snižování svých platů odvolávají na ztrátu nezávislosti. Je to tak nesrozumitelné? Slušný plat snižuje zkorumpovatelnost soudců (jistě, není to žádný všelék, ale zejména v naší zemi je ho zapotřebí).
Policisté, hasiči a vojáci budou proti snižování svých platů demonstrovat. Demonstrace jsou srozumitelné (kdo by souhlasil, když mu snižují plat), ještě srozumitelnější je, že šetřit se musí. Vláda bude vystavena dosti velkým zkouškám a bude zajímavé sledovat, jak v nich obstojí, zvlášť když se její předseda pokouší ji sice nechtě, ale zato velmi účinně rozložit. Prohlásil např., že ministr financí Kalousek „občas trochu rychleji mluví, než myslí“, proto si prý tak dobře rozuměl s Nečasovým předchůdcem v čele ODS (Topolánkem). Pan Nečas občas zase budí dojem, že nemyslí, protože to nepotřebuje, není na to zařízen: mozek má totiž na Hradě.
V rozhovoru pro Právo se ministr Drobil vyslovuje proti jednotné povodňové dani s tím, že pak třeba mohou chtít zemědělci 50 Kč za sucho a neúrodu. Problém je v tom, že jak se v posledním desetiletí ukázalo, budou povodně napříště trvalou součástí našeho života, což se o suchu a neúrodě snad ještě říci nedá. Sucho a neúroda proto nejsou na pořadu dne.
Podle MfD (str. 5A) prezident Medvěděv pozastavil výstavbu důležité dálnice z Moskvy do Prahy. Proboha! O fous jsme unikli budování mostu z východu na západ. Ještě ale není vyhráno, premiér Putin vzdoruje.
Pavel Kohout (spisovatel) uvádí ve svém článku rovněž v MfD Německý (nynější Havlíčkův) brod jako příklad rozumného soužití české a německé národnosti v minulosti. To je nedorozumění. Německý brod bylo čistě české město (odvolávám se na údaje z Meyers Lexikonu z r. 1904, sčítání bylo provedeno v roce 1900), Němce odtud vyhnal (a město při té příležitosti vypálil) Jan Žižka v roce 1422.
Tamtéž vyšel rozhovor s předsedou ODS Nečasem, který mj. sdělil, že vláda usiluje využít někde na mezinárodní úrovni nejen Topolánka, ale i Paroubka. Naděje na úspěch jsou v případě Paroubka nulové (politicky by ho to zničilo a navíc má jiné plány) a být Topolánkem, taky si s přijetím takové „bratrské pomoci“ trochu počkám, politická sláva slušňáka Nečase může vzít rychlý konec.
Ministr Schwarzenberg obvinil prezidenta Sarkozyho z rasismu, protože deportuje rumunské Romy, kteří pobývají ve Francii, aniž by tam pracovali, zpátky do Rumunska. Jde o to Romy integrovat do společnosti. Problém je v tom, že náležitější a snadnější by mělo být je integrovat do rumunské společnosti než do francouzské. K tomu může Francie jistě výrazně přispět, protože to bude stát mj. spoustu peněz. Až budou dokonale integrováni, přestane být jejich cestování do Francie problém.
Ještě poznámku ke Krakenovi Rathovi (inspiroval mne Ondřej Štindl v dnešních LN). Přezdívku „Kraken“ a úsloví „vypusťme Krakena“ si vymyslili poslanci ČSSD v čele s jejich předsedou Haškem, když bylo za Paroubka zapotřebí dát zahulit vládě. Rath nijak neprotestoval, byl s tou rolí srozuměn, nic jiného ostatně neumí, a vypadalo, že mu to lichotí. Také Hašek a spol. byli v sedmém nebi. Teď se začal Kraken vypouštět sám a pan Hašek je bez sebe. Inu, čím kdo zachází, tím taky schází.
Musím se tak trochu omluvit za to, co jsem napsal o ukázce z knížky Ladislava Jehličky. V LN mezi tím vyšla dvě pokračování (celé to vyjde v dohledné době v Torstu). To, co pan Jehlička napsal o Masarykovi, považuji i nadále za krajně nespravedlivé. To, co napsal o Kunderovi a o Chartě77 a o disentu, je třeba brát se vší vážností a hodně na tom je. Na autorovi (párkrát jsem s ním mluvil někdy v šedesátých letech) je pozoruhodné, že se k záležitostem po svém propuštění z vězení vyjadřuje s odstupem, kterého člověk, nemající tuhle strašnou zkušenost, není schopný, nebo aspoň není schopný to zformulovat tak pregnantně. Nesdílím sice třeba jeho hodnocení např. Jaroslava Seiferta (jako básníka), ale neodpustím si dva citáty, které sedí, jak říkají naši ministři… no víte jak. Především Charta77: Tak oni si představují, že s nimi někdo povede dialog! Zatímco takhle povídají o dialogu, „moc“ na ně spokojeně sere. A to snad mám být chartista? Ale možná, že to je jen takové malé české chytráctví, že těmi slabomyslnými řečmi o dialogu chtějí vlastně jen naznačit, že stojí na legální půdě a že tedy nemohou či vlastně nemají být zavřeni jen tak. Je to ovšem jen takové malé české chytráctví, za něž čert nedá ani pětník. Jeden takový chytrák se onehdy nabízel při vyšetřování k zavření, načež mu bylo řečeno: „O tom, kdo bude zavřen, a kdo si bude běhat, rozhodujeme my, ne vy.“ To ještě dobrodinec lidstva a lidumil Alexander Bach zavíral podle zásluh. Dnes se nezavírá podle zásluh, ale podle užitkovosti. Je-li to užitečné, zavře se, je-li to užitečné, nechá se běhat. Už v padesátých letech, kdy se tolik zavíralo, se nezavírali lidé podle zásluh, ale jednak proto, že „moc“ potřebovala málo placené a dobře hlídané lidi do uranových dolů, jednak proto, aby si zajistili potenciální, nikoli aktuální nepřátele… A za fruhé Kundera: Kdybychom měli věřit Kunderovi, došli bychom asi k těmto dvěma závěrům: že na člověku – muži jako ženě – je nejdůležitější a nejzávažnější jeho přirození, že největší životní slast je rozkoš. K tomu citát z W. B. Yeatse: „Myslím také, že žádný pravý básník, ať by jeho život byl sebevíce nezřízený, si nikdy neučinil cílem, ani v pouhém svém životě, rozkoš.“ A citát z „necharakterního“ Demla, z jeho Zapomenutého světla, zabaveného roku 1934 pro domnělou nemravnost: „V lásce se přece nejedná o stehno, anebo o zadnici, i kdyby byly sebeušlechtilejší, ba božské, k zulíbání...“ Nejpřirozenější vysvětlení pro Kunderu by bylo asi tohle: že to je výlev hnusu, že se tím chce říci lidem: Takhle vypadáte, takovíhle jste... Ale v tom případě to Céline dělal lépe. Napadlo mě, co by asi říkal opěvovaný T. G. Masaryk, kdyby mohl číst Kunderu. Sázím se, že jeho úsudek by se příliš nelišil od mého, pakliže by nebyl ještě pregnantnější.
Soudci tedy nesouhlasí se snižováním svých platů. Na tom není nic mimořádného, těch, co by souhlasili se snižováním svých platů, se u nás asi moc nenajde. Zdá se, že šetření ve velkém není věc tak jednoduchá, jak to vypadalo ve volební kampani, každý souhlasí obecně, a nesouhlasí, jakmile se to týká jeho. Soudci jsou ale zvláštní případ, je třeba zajistit jejich nezávislost, a to v zemi s našimi tradicemi a zvyklostmi není zase až tak jednoduché. Vysoké platy samy o sobě to jistě nespraví, ale snižování platů samo o sobě nadělá spoustu škody. Také představa, že soudce je „zaměstnanec“, nebo úředník, mi nepřipadá zrovna správná, soudce je (nebo měl by být) víc. Poslední instance, k níž se může občan odvolat, když všechno ostatní selhalo.
Taky mi není jasné (resp. je mi jasné, ale důvody považuji za nepříliš čisté), proč se různým buzeračním opatřením vůči poslancům přikládá taková váha. Zdá se mi, že poslanec je po antouškovi tím neopovrhovanějším tvorem na zemi, tedy u nás. Nechápu jen, proč je volí. Měli by volby sabotovat.
Místopředsedkyně PS Klasnová prohlašuje, že její strana netrvá striktně na „klouzavém mandátu“, ta změna totiž neznamená žádnou úsporu. Důvodem ale snad není úspora, ale to, aby se ministři mohli věnovat plně svým resortům a nebyli zatěžováni povinnostmi, které mohou plnit nanejvýš formálně.
Taky má pravdu poslanec Benda, když poukazuje na to, že pokuty za neomluvené absence ve Sněmovně by se mohly snadno stát kladivem na opozici: je definováno, jaká absence se dá omluvit a jaká ne? Kdo to rozhodne?
Grémium ČSSD jednomyslně rozhodlo o zastavení vnitřní války mezi znesvářenými křídly (tj. Paroubkem, Rathem a těmi ostatními) ve vedení strany. Spory se nemají vést přes média a má se s nimi počkat až na okresní a krajské konference strany. Pak budou z debat vyloučeny tisk a veřejnost, a jen pod okny jednacích sálů bude slyšet mlaskání facek. Paroubek svou stranu z pozadí úspěšně rozeštvává, zbavit se ho bude obtížné, schopnost něco rozvrátit má jako žádný český politik a David Rath je v takových věcech pomocník k nezaplacení. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho přátelům nynější dobrá vůle vydrží. Tématu se týká naše dnešní glosa.
Mirek Topolánek považuje své politické působení za uzavřenou kapitolu. Řekl to v rozhovoru Mladé frontě Dnes. Nečas chce z něho mít energického diplomata (předpokládám, že nejlépe v Patagonii). Pozoruhodné je, že nové vedení ODS, jemuž dominují „hodní a slušní politici“ typu Nečase a Němcové, zatím velké schopnosti neprokázalo a velké triumfy nesklízí. Způsob, jakým provádí Petr Nečas nechtěnou demontáž koalice, vzbuzuje tichou hrůzu. Tohle by Topolánek nedělal. K tématu se vrátíme.
Slovensko se rozhodlo nepřispět na půjčku Řecku a premiérka Radičová se kvůli tomu setkala v Berlíně s nevrlou reakcí kancléřky Merkelové. Řekl bych, že slovenské stanovisko je správné, nevím, proč by zrovna nejchudší země eurozóny měla sypat euráče do řeckého anihilátoru. Je správné, že ČR v tom Slovensko podpořila, i když ta podpora moc neváží. Rozhodně správnější než třeba podporovat nerozumnou politiku vůči Maďarům a Maďarsku (v tom se snad nová vláda dost umírnila). Jiná otázka (kterou si netroufám rozhodnout, nejsem ekonom) je, zda to náhodou Slovensko se vstupem do eurozóny neuspěchalo.
Petruška Šustrová píše v „Posledním slově“ že prý podle mne příchodem Hermana skončila v ÚSTR „normalizace“. To je nedorozumění, nemyslím si to. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že pan Herman nic nespraví, a tak jsem o tom taky psal. ÚSTR je definitivně znormalizován, povedlo se.
