Prezident České republiky je pro celý svět neproniknutelným tajemstvím. Nikdo nemůže říci přesně, o koho se vlastně jedná. Knižní monografie o Klausovi neexistuje v češtině ani v žádném cizím jazyce. Nikdo přesně neví, kdo vlastně Čechům vládne – Češi ostatně také ne. Co tedy stojí za tímto neproniknutelným tajemstvím?
V americkém časopise Santa Barbara News-Press se objevil článek s titulem „Dark secret of the new EU president Vaclav Klaus“. Story podepsal jakýsi Robert Eringer. Tvrdí se o něm, že v letech 1993–2003 prý pracoval pro americkou CIA jako investigator (vyšetřovatel).
Podle Eringera měla Klause roku 1962 naverbovat StB (krycí jméno „Vodička“), aby donášel na své spolužáky z VŠE. Dva lidé z jeho nejbližšího okruhu prý byli kvůli svým neloajálním postojům vůči KSČ ze studia vyloučeni. Bývalý vyšetřovatel CIA ovšem neuvádí žádná jména. Klaus měl poté udávat lidi politicky aktivní za „pražského jara“ 1968. Není však známo, že by se v tehdejších událostech nějak transparentně angažoval. Zhruba v půli 70. let měl z týchž důvodů infiltrovat disidentské kruhy v bývalé ČSSR.
V té době (1975–90) jsem sám pracoval jako korespondent západoberlínského vysílače SFB pod vedením šéfredaktora vysílání „Ost-West-Journal“ Erharda Jacoba. Našima rukama procházely stovky více či méně důvěrných zpráv z ČSSR. Objevovaly se desítky známých i neznámých osob. Ani já, ani Jacob jsme na jméno „Václav Klaus“ nikdy nenarazili.
Sovětský KGB měl naverbovat Klause začátkem 80. let v operaci „Past na krysy“. Úlohou Klause údajně bylo udržovat kontakty s disidentským hnutím a navázat úzké styky s Václavem Havlem. V době, kdy jsem pracoval pro britskou zpravodajskou službu MI6 (1981–89) jako poručík (2nd Lieutenant) v Západním Berlíně, sledovali jsme veškeré sovětské výzvědné operace 24 hodin denně. V tomto ohledu byli Britové velmi důkladní. Žádná sovětská operace řízená moskevským KGB pod krycím jménem „Past na krysy“ neexistuje. Havel i Klaus shodně tvrdí, že se poprvé viděli až při vzniku Občanského fóra v roce 1989. Předtím se vůbec neznali.
Ani o nějakém svazku z roku 1962 pod krycím jménem „Vodička“ není nic známo. V Cibulkových seznamech spolupracovníků StB nefiguruje ani Václav Klaus, ani „Vodička“. Byly objeveny pouze dva svazky – „Kluk“ a „Rek“. První byl založen v únoru 1984 a ukončen roku 1986. Druhý byl založen až v dubnu 1988. Po roce 1989 mizí a obsah obou dokumentů zůstává záhadou …
Podívejme se však na Václava Klause z jiného úhlu pohledu. V letech 1958–63 studuje s úspěchem na VŠE zahraniční obchod. StB sice o něho zájem mít mohla, ale pod krycím jménem „Vodička“ nelze nic nalézt. V roce 1966 absolvuje studijní stáž v Itálii a 1969 v USA. Teoreticky by mohl navázat kontakty s americkou CIA — nejpozději roku 1969.
Ledascos by tomu nasvědčovalo:
Doba po 21. srpnu 1968 byla dobou masové emigrace. Kdo mohl, ten utekl na západ od „železné opony“. U Klause to bylo naopak. Ačkoli by mohl zůstat v USA, vrací se. Bezvadně ovládá odbornou angličtinu. Několikrát se pokoušel vstoupit do KSČ, avšak pokaždé bez úspěchu. Pražských bolševiků se zmocnila podvědomá předtucha, že onen kandidát žádným komunistou není, aniž by měli tušení o případné spolupráci se CIA. V roce 1984 se v komunistické kontrarozvědce vykonstruovalo podezření a začala ho sledovat. V letech 1984–86 byl Státní bezpečností pravidelně monitorován. Hlídali ho. Nevěřili mu. Proč by monitorovali též jeho ženu a nakonec se jim vloupali i do bytu, kdyby v něm měli spolehlivého agenta, jak tvrdí Robert Eringer?
Při vynikajících znalostech odborné angličtiny (kde by je nabral, kdyby intenzívně nekontaktoval Američany?), ekonomického vzdělání, relativní mlčenlivosti a nadání se rychle a samostatně orientovat by mohl být ideálním agentem CIA. Tato hypotéza mi připadá daleko pravděpodobnější než podivná story v Santa Barbara News-Press, která je plná legend a vzájemně si protiřečících argumentů. Naši západní spojenci by nikdy netolerovali českého předsedu vlády, nebo dokonce prezidenta republiky, jenž by byl zatížen spoluprací s StB, anebo dokonce se sovětským KGB.
