nahoru

Nemocnice na krajích světa

JANA DOLEŽALOVÁ 24. března 2004 • 15:47

Dvě nemocnice. Obě sídlí v pohraničí a poskytují péči v podobném rozsahu s téměř totožným počtem lůžek. Liší se však příslušností k jinému státu. První nemocnici objevíte v německém a druhou v moravském pohraničí. Jak vyjde ze srovnání s německou kolegyní naše nemocnice?

Z Prahy trvá cesta autem do německého Oberviechtachu, zapomenutého pohraničního městečka za Rozvadovem, slabé tři hodiny. Nemocnice se sto dvaceti akutními lůžky vyrostla v sedmdesátých letech v silně katolické oblasti východního Bavorska a z dálky připomíná zmenšenou kopii pražského Motola. První, co člověka při vstupu příjemně překvapí, je absence nemocničních pachů a pocit prázdného sanatoria, kde jako by nikdo nepracoval." Tento stav je pro Čechy vždy překvapivý. Způsobuje jej ale skutečnost, že je v nemocnici naprostý pořádek, všichni dělají, co mají, a znají své povinnosti," vysvětluje místní lékař MUDr. Pavel Getlík.

PRÁCE PRO CIZINCE

V Německu je zhruba patnáct tisíc nezaměstnaných lékařů, přičemž paradoxně místnímu systému lékaři scházejí. Někteří z německých lékařů odcházejí raději za

Foto
vyšším výdělkem do skandinávských zemí a do Nizozemska, podobně jako ti čeští přicházejí sem. Severské země nastavily pro západní svět nebezpečný vzor: daleko levnější než nákladně vzdělávat lékaře je nalákat je ze zahraničí na vyšší platy. Dnes proto německá nemocnice využívá blízkosti hranic s Českem a rekrutuje lékaře právě od nás. Nahradit nedostatek německých kolegů přijel z České republiky i MUDr. Hlaváček. Rozdíl v pracovních povinnostech

u nás a zde pochopil záhy. "V Německu dělá jeden lékař všechna potřebná vyšetření. V rámci péče o pacienta musíte kromě rutinních vyšetření zvládnout i takové metody, jako je sonografie a počítačová tomografie, které v Čechách provádí výhradně specialista. Produktivita lékařů se tím celkově zvyšuje."Čeští lékaři, podobně jako absolventi německých lékařských fakult, začínají v Německu vždy na místech asistenčních lékařů. Teprve po dvou letech intenzívní praxe mohou pomýšlet na další profesní růst. Zpočátku musejí tedy umět ošetřit jak interní, tak chirurgické i gynekologické pacienty. Teprve ve chvíli, kdy by si nevěděl asistenční lékař rady,přivolává příslušného "Fachartzta", odborného lékaře. Na druhou stranu zde lékaři neslouží tak jako v Česku čtyřiadvacetihodinové či osmačtyřicetihodinové služby.
Lékař má v Oberviechtachu službu například od osmi do dvanácti dopoledne a pak až od čtyř hodin. Hodiny volna by neměl trávit v nemocnici. Po noční službě, která trvá do osmi do rána, si lékař musí povinně vzít volno. Příbuzní pacienta mnohdy přicházejí na návštěvu ve večerních hodinách a žádají po lékaři informace o zdravotním stavu svého blízkého. Běžný standard. Na druhou stranu v Oberviechtachu neznají každodenní vizity. Namísto nich probíhá třikrát do týdne "fachvizita". A obrovskou roli v německém zdravotnictví sehrávají sestry. Vědí o pacientech vše a na rozdíl od lékařů jsou s nimi v daleko těsnějším kontaktu.

JE NĚMEC PÁN?

Nemocnice je společně se třemi dalšími zařízeními ve vlastnictví okresu.
Foto
Management je společný pro všechny a pečlivě hlídá náklady na provoz. Pro tři zařízení funguje jediná prádelna, kuchyně i lékárna, z níž jsou nabízeny pouze léky, u nichž lze dosáhnout nejlepšího poměru mezi kvalitou a cenou. Farmaceutické firmy navíc často nabízejí do lékárny léky zdarma, protože věří, že je lékaři budou více předepisovat. Nemocniční pokoje se vybavením na první pohled neliší od českých. Pacienti tu leží po dvou, maximálně po třech. V Německu musí být každý občan zdravotně pojištěn, stovky privátních pojišťoven však nabízejí svým klientům řadu výhod. Soukromí pojištěnci leží na pokoji zásadně sami a mají možnost hovořit s primářem každý den, a to včetně sobot a nedělí. Soukromě se ovšem může pojistit jen ten, kdo dosáhne na určitou hranici výdělku. Právě v tom paradoxně tkví nespravedlnost a absurdita německého zdravotnického systému."Tady dostane každá babička, která už nepřispívá na zdravotní pojištění, tu nejlepší protézu, to náš systém garantuje.
Avšak matka s dětmi, která platí pojištění, ale nemůže si připlatit, dostane horší," vysvětluje dr. Rejman, šéflékař nemocnice v Oberviechtachu.MUDr. Rejman emigroval do Německa ještě v éře socialismu coby hotový internista. Působí dojmem upjatého perfekcionisty. "Kolegové, kteří se sem z Česka hlásí, mají velice úzké zaměření. Neříkám, že jsou čeští lékaři horší, ale jsou jinak organizováni. Sami nevědí, že by měli chtít více."Z jeho povídání je cítit trpkost nad poškozeným stavovským renomé,O což se podle něj zasloužila média, která práci německých lékařů v posledních letech skandalizují. Ani s Německou lékařskou komorou to není nejlepší. "Komoře platíme podle výdělku až sedm set padesát eur ročně a ona nám na oplátku poskytuje zrovna tak málo jako česká."Platy lékařů se v Německu pohybují od tří až tří a půl tisíce eur výše, přičemž celoněmecký průměr se pohybuje někde mezi tisíci pěti sty až dvěma tisíci eur.

MORAVSKÁ SCHWESTER

Rýmařovská nemocnice, dříve Všeobecná nemocnice císaře Františka Josefa I.,
Foto
leží v náručí drsných kopců Moravskoslezského kraje, nedaleko Hrubého Jeseníku. Město má v nemocnici čtyřicetiprocentní podíl, zbytek vlastní soukromá společnost spolu se sedmi lékaři. Areál nemocnice je na první pohled omšelý a šedivý. "Rozpolcenou" tvář mají jednotlivá oddělení. Rentgenologie září meruňkovou barvou a voní čistotou. Oproti tomu místní interní "jip" budí bledostí a stářím spíše hrůzu. Strukturou je nemocnice v Rýmařově podobná té v Oberviechtachu. Má své interní, chirurgické, gynekoogicko-porodní i dětské oddělení. Málokdo by asi předpokládal, že na chirurgickém oddělení provádějí tak složité zákroky, jako je cévní rekonstrukce na tepnách, a že jich mají za sebou přes tři stovky. Modernizované je i dětské oddělení, přesto z finančních důvodů musí vedení ukončit jeho činnost i činnost porodnice.
Rodí se tu dvě stě až dvě stě padesát dětí za rok, k udržení erudice lékařů je potřeba porodnost nad čtyři sta dětí. Ztrátové oddělení se tak bude transformovat na "sklad". S hospodařením nemocnice však tato změna nemá přímou souvislost. Zatímco ještě v roce 1999 vykazovala dluh okolo dvaceti miliónů korun, nové vedení jej, a to zcela bez podpory státu, zlikvidovalo. "Městu platíme od tohoto roku pouze symbolický nájem ve výši jednoho tisíce korun. A město nám pomáhá výrazně i tím, že financuje veškeré stavební úpravy. Máme také vlastní prádelnu, a tím šetříme oproti původnímu stavu asi šedesát tisíc měsíčně. Provozujeme ziskovou dopravu raněných, nemocných a rodiček. Snížili jsme počet administrativních pracovníků a optimalizovali počet lékařů a sester. A především důsledně sledujeme předepisované léky a spotřebovaný zdravotnický materiál,
Foto
aby se jimi neplýtvalo," říká doktor Marián Olejník, trojatestovaný šéf nemocnice, zkušený porodník a gynekolog, který si pro účely vedení nemocnice udělal také atestaci z veřejného zdravotnictví.

JAKO KOLEGOVÉ NĚMCI

Mzdy lékařů v rýmařovské nemocnici se pohybují mezi třiceti až šedesáti tisíci korunami hrubého. Ale například primář má garantováno jen sedmdesát procent a vrchní sestra devadesát procent mzdy. Zbytek závisí na tom, jak efektivně oddělení hospodaří. Lékař si své relativně dobré peníze musí tvrdě vydělat přísluž-bami a dalšími aktivitami nad rámec běžného pracovního poměru. "Sesfry jsou u nás bohužel pod celostátním průměrem. Jejich plat se pohybuje okolo třinácti tisíc hrubého," říká ředitel Olejník. Proto se i soukromá nemocnice potýká s nedostatkem lékařů stejně jako německá kolegyně. Problém řeší obdobně. V rýmařovské nemocnici pracují lékaři ze Slovenska a mnoho slovenských sester. "Běžné zdravotnictví nikdy nemůže být ziskovou činností," říká primář Horák, který je jedním z majitelů nemocnice a šéfem oddělení léčby bolestí. Vstřícný, vyrovnaný a
Foto
důvěru budící lékař, který má na svém profesním kontě připsánu řadu atestací. "Jako nestátní nemocnice jsme nikdy nedostali od státu ani korunu. Neměli jsme nikdy na nic nárok přes skutečnost, že klienty našeho zařízení jsou běžní občané tohoto chudého a bohem, vládou a dnes už i krajem zapomenutého regionu," líčí situaci doktor Horák.
Podle něj bylo katastrofou opakované oddlužení státních nemocnic. Na dobrou hospodářskou politiku a úsporná opatření doplatily slušné nemocnice se schopným managementem, zatímco fakultní nemocnice a bývalé okresní se o žádné šetření starat nemusely. "Necítím se být žádným vlastníkem," říká primář. "Můj cíl jako lékaře je jediný: zachovat tuto nemocnici pro další generace, protože to je to jediné, co v tomto kraji s prakticky nulovou dostupností lékařské péče v zimních měsících obyvatelům ještě zbylo."

PODHORSKÝ PACIENT

Stanete-li se rýmařovským pacientem, nemůžete si příliš vybírat. Nemocniční pokoje připomínají doby reálného socialismu. Lepší nedostanete, ani když si připlatíte - žádný není. Podhorský pacient si ovšem nestěžuje, s péčí je spokojen i v situaci, kdy leží na jednotce intenzívní péče, aniž by měl soukromí naznačené alespoň plentou. Na rozdíl od německé nemocnice je ovšem pacientům z hor dopřána vizita dvakrát denně, takže k nim lékaři mají blíže, než kdyby stonali v Německu. V čem se německá a naše nemocnice od sebe liší? Léčba bolesti je v
Foto
Česku opomíjená oblast medicíny.
"Řada obvodních lékařů nemá opiátové recepty, ačkoli většina z nich léčí pacienty s těžkými bolestivými stavy. Ze strachu z opiátů a z neznalosti problematiky léčí své pacienty způsobem, který by už při současných znalostech měl být považován za pochybení, " stěžuje si primář Horák. Údajně je u nás statisticky léčeno správně jen dvacet procent pacientů s chronickou bolestí. Na oddělení dr. Horáka však stejně jako v Oberviechtachu najdete jak fyzikální léčbu, tak i různé druhy cvičení, masáží včetně čínských, reflexních, manuální lymfodrenáže, akupunktury nebo léčby biostimulačním laserem. Když se ptáme, na co můžeme být hrdí, odpovídá primář Horák bez váhání: "Na pokrok, který české zdravotnictví i přes chaotické a nekoncepční vedení zaznamenalo."

JACÍ JSME? JACÍ JSOU?

Německému zdravotnictví se musí přiznat dokonalá péče o pacienta, především o jeho duši, starost o psychický komfort. V českém případě se nabízí otázka, jak
Foto
můžeme v troskách našeho postsocialistické-ho zdravotnictví očekávat pořádek a řád, když dodnes neexistuje funkční koncepce? Pro české zdravotnictví je na jedné straně typické neúměrné plýtvání a na straně druhé hysterické volání po regulacích. Ví někdo z českých politiků, kteří se zdravotnictvím zabývají, co vlastně chtějí reformovat? Neměli bychom být našim lékařům a sestrám vděční, že pro nás ještě vůbec něco dělají? To, co činí německou nemocnici v Oberviechtachu na první pohled "lepší" než její moravskou "Schwester" v Rýmařově, je atmosféra. Když vím, co mám, musím a chci dělat a jsem za to dostatečně finančně ohodnocen, mohu vytvořit prostředí, v němž vládne čistota, klid a pohoda. Atmosféra není samozřejmě pokaždé zárukou kvalitních lékařských výkonů, ale je jedním z indikátorů, které nám říkají, jak to uvnitř celého organismu vlastně vypadá.

JANA DOLEŽALOVÁ


Kurzy měn
25,330
20,550
28,650
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře