nahoru

Hvězda říše Dáků

Zdeněk Vacek 21. září 2017 • 00:15
Hvězda říše Dáků
foto: Archív

Během socialismu platily rumunské dacie za pohodlná auta, která na Západě skoro nikdo neznal. Dlouho podceňovaná značka se v roce 1999 pod novým vlastníkem, francouzským Renaultem, nadechla k nečekanému rozmachu.

Území obývané kmeny Dáků a Getů, zhruba ohraničené Dunajem, Tisou, Dněstrem a pohořím Balkánem, znali pod latinským názvem Dacia (česky Dácie) už staří Římané. V roce 1966 se historické označení začalo skloňovat v dalším z románských jazyků. Právě tehdy totiž francouzským státem vlastněná automobilka Renault prodala Rumunům výrobní dokumentaci a zařízení pro produkci svého úspěšného modelu R 12. Kromě přímého finančního zisku se pařížská značka etablovala za „železnou oponou“, v zemi, k níž měla jazykově blízko a jež byla před válkou francouzským (i naším) spojencem. Rumunsko navíc tehdy platilo za jakousi obdobu Jugoslávie, tedy zemi, v níž sice byli u moci komunisté, ale která se vyvázala z přímé závislosti na Sovětském svazu a byla naděje, že se jednou snad otevře světu.

Nakonec byl jako vhodnější program pro nově budovanou továrnu místo modelu R 12 zvolen menší Renault R 8, alias Dacia 1100. Ten motorem u poháněných zadních kol poněkud připomínal československá „embéčka“. Vlna zájmu o takto řešené vozy ve vyspělých zemích ale právě koncem 60. let dramaticky opadla, z aut jako R 8, malých fiatů nebo volkswagenů brouků se stal technický anachronismus a zelenou dostala praktičtější koncepce s motorem vpředu. Ostatně ta automobilové produkci kraluje dodnes. Mimochodem, Škodovka neměla na zcela nový model peníze, takže dalších dvacet let zůstala spojena s neperspektivním řešením.

Dacia tehdy chytila díky svému silnému partnerovi, Renaultu, správný vítr a rozeběhla výrobu dlouhodobě nejúspěšnější modelové řady 1300 na bázi R 12. Na hladkém startu měli nezanedbatelný podíl francouzští specialisté i dodávky originálních dílů z Francie, postupně nahrazovaných rumunskými součástkami. Není divu, že se komfortní vůz s měkkým odpružením a prostorným zavazadelníkem těšil velké oblibě také v tehdejším Československu.

Průběžně modernizovaná „třináctistovka“ přežila pád rumunského komunistického diktátora Nicolae Ceauşeska a v roce 1998 oslavila značka Dacia 30. narozeniny dvoumilióntým exemplářem. Poslední kus série 1300 sjel z výrobního pásu v červenci 2004. Tehdy již rumunský podnik pátým rokem patřil Renaultu, který měl k privatizaci národního podniku coby jeho dlouholetý partner logicky nejblíže. Beznadějně zastaralá továrna se díky kapitálové i technologické injekci francouzské „matky“ zásadně zmodernizovala. Francouzi ji vybavili také perspektivním sortimentem. Zbrusu nový sedan Dacia Logan byl proto doma i v zahraničí právem označován přívlastkem „by Renault“.

Nicméně v hwwlavním městě Bukurešti záhy vyrostlo technologické centrum a konstruktéry brzy doplnili designéři. Logan se stal prodejním šlágrem hlavně díky šťastné kombinaci osvědčené techniky starších malých renaultů s bytelným podvozkem stavěným pro špatné cesty a nadčasovým designem.

Základní provedení se stupňovitou zádí brzy doplnilo skoro bezedné kombi Logan MCV, v jehož objemné zádi jste mohli převážet jízdní kola i nastojato. Logany zahájily necelý rok po svém debutu vítězné tažení na nejnáročnějších evropských trzích. Podobně tomu bylo s následujícími modely. Třeba kompaktní hatchback Sandero se rozhodně neomezil na Brazílii, pro niž byl v roce 2008 vyvinut. Snad nejlepším příkladem univerzální platnosti filozofie značky Dacia, totiž nabídnout nový solidní vůz s velkorysými zárukami za cenu ojetin běžných značek, je však model Duster. Vývojáři jej v roce 2010 dimenzovali na cesty necesty širou Rusí, ale zároveň se trefili do nastupující celosvětové módy sportovně-užitkových vozů (SUV). Duster platí za skutečný fenomén, který do modelového roku 2018 vjíždí v nové generaci.

 

Jako Mahindra

Logickým doplněním nabídky rychle expandující značky se před pěti lety stala dvojice velkoprostorových vozů Dacia Lodgy a Dokker. Druhý z nich usnadnil přístup k zadním sedadlům nebo nákladu širokými, snadno posuvnými dveřmi, jež na parkovišti neotlučete o sousední vozy. Projekt globální „lidové“ značky se bohatě vyplácí a dacie sjíždějí z výrobních linek v čím dál větším počtu zemí. Již před dvěma lety se z Rumunska vyváželo milión sad rozložených vozů, určených ke kompletaci na místě určení – v Argentině, Brazílii, Indii, Iráku, Jihoafrické republice, Kolumbii, Rusku či Maroku.

Ale montáž z dílů vyrobených v místě vzdáleném tisíce kilometrů od mateřského závodu bývá pouhým předstupněm zahájení plnohodnotné sériové výroby. Příkladem úspěšné expanze do zahraničí je právě továrna v marockém Tangru. Letos v červenci oslavila pět let svého provozu miliontou dacií, konkrétně azurově modrým modelem Lodgy. Bylo by chybou představovat si africké rodiště levných automobilů jako zastaralý provoz spoléhající na opotřebovaná zařízení. V Tangeru (arabsky Tandža) vyrostla jedna z nejmodernějších továren svého druhu, která recykluje 100 procent svých odpadních vod a 90 procent jejích energetických potřeb pokrývají obnovitelné zdroje v čele s biomasou. Ročně se tu v třísměnném provozu s osmihodinovými „šichtami“ vyrobí více než 340 000 vozidel, exportovaných do 73 zemí světa. Mimochodem 15 procent z asi osmi tisíc zaměstnanců připadá na ženy, celkový věkový průměr osazenstva přitom dosahuje pouhých 29 let.

V některých zemích se dacie prodávají pod lokálními značkami, jako je indická Mahindra, ruská Lada, případně s logem Renaultu nebo Nissanu. Rumunská značka totiž patří k pilířům aliance, která aspiruje na pozici globální automobilové jedničky. Rychle rostoucí koncern vyrábí nejvíce elektromobilů na světě, takže má Dacia přístup k progresívním technologiím a zdá se být ideálním prostředníkem, jenž by svět tesel a podobných luxusních elektromobilů mohl v racionálnější, cenově podstatně přístupnější, a přitom technicky solidní podobě zpřístupnit širokým masám motoristů.

 



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,250
20,450
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře