Se včerejším nástupem poslance Pekárka za mříže se počet momentálně zavřených poslanců s aktivním mandátem zvýšil na dva. To je právě jedno procento zastupitelů Poslanecké sněmovny, pětkrát tolik, než procento zavřených občanů České republiky. Že si ale umíme vybrat, kdo nás reprezentuje!
Podkud dobře počítám, tak teď - po amnestii - má naše desetimilionová země sedmnáct tisíc zavřených. Na vazbě se čísla mění rychleji, tam nebude víc než tři tisíce dalších osob. Tím se dostáváme na úroveň 0,2 procenta populace za katrem. To je celkem hodně, v Evropě jedno z prvních míst.
Jak je ale na tom reprezentace našeho národa, demokraticky volený zákonodárný sbor? Podle stejného vzorce má Poslanecká sněmovna České republiky pětkrát vyšší počet muklů než zbytek země. Jak je možné, že nám v zastupitelském sboru sedí pětkrát víc darebáků, než jich máme v běžné populaci? Čím se dá tento nepoměr vysvětlit?
Je to jednoduché - Češi jsou moudří a vědí, že politika je svinstvo. Proto při volbách dávají přednost takovým osobnostem, které nejenže budou jednat v jejich prospěch, ale také v ní mají šanci obstát. Podle výše zmíněné statistiky obstojí v politice lidé, kteří mají pětkrát vyšší kriminální sklony než průměrný občan. Je tedy samozřejmé, a v podstatě i správné, aby ve Sněmovně seděli takoví reprezentanti lidu, které občas kvůli zlodějnám zašijou.
