Vzrušující život autora jedinečných thrillerů: Frederick Forsyth vzpomíná v knize Vypravěč | Reflex.cz
reklama
nahoru

Vzrušující život autora jedinečných thrillerů: Frederick Forsyth vzpomíná v knize Vypravěč

Kateřina Kadlecová21. října 2016 • 09:30
Vzrušující život autora jedinečných thrillerů: Frederick Forsyth vzpomíná v knize Vypravěč
Frederick Forsyth - Vypravěč
• foto: 
Profimedia.cz, archív

Den pro Šakala, Spis Odessa, Boží pěst, Žoldáci, Vyjednavač… Málokterý autor politických napínáků plných agentů, pletichaření a mrtvých těl dosáhl takové přízně čtenářů i kritiky jako Frederick Forsyth. A málokterý měl zároveň takový dar vtahovat do svého života dobrodružství.

reklama

Dnes osmasedmdesátiletý Brit byl svého času vůbec nejmladším pilotem Britského královského letectva, bez formálního vzdělání získal prestižní posty zahraničního dopisovatele ve špičkové zpravodajské agentuře Reuters a posléze v BBC, dva a půl roku strávil v srdci nigerijské občanské války jako reportér, načež začal na základě vlastních zkušeností psát strhující kriminální romány, z nichž se bleskurychle stávaly bestsellery a poté fantastické filmy.

Až před rokem ovšem prozradil, že spekulace fanoušků byly oprávněné – přes dvacet let byl spolupracovníkem výzvědné služby MI6. Jen na rozdíl od jejího nejslavnějšího agenta, fikčního hrdiny Jamese Bonda, nedostával za své služby vlasti zaplaceno, tvrdí ve své nejnovější knize.

Tu v češtině počátkem září vydal Knižní klub pod názvem Vypravěč a s podtitulem Vlastní životopis. Ačkoli originál nese těžko přeložitelný titul The Outsider s dovětkem My Life in Intrigue, nelze proti české variantě překladatele Michala Prokopa (ne toho z Framusu 5 a z Krásných ztrát) nic moc namítat; což tvrdím při vědomí toho, že už na straně 11 Vypravěče Forsyth píše, že „tato kniha není příběhem mého života“. Jde totiž opravdu především o vyprávění anekdot – většinou skutečně velmi zajímavých –, tvořících v souhrnu pohádkový příběh o tom, jak si jeden malý chlapeček přál dobrodružný život a jak se mu ho měrou vrchovatou dostalo.

Diktuji, pište si!

„Všichni chybujeme, ale zahájit třetí světovou válku by byl opravdu velký průšvih.“ Už první věta předmluvy naznačuje, že autor dokáže čtenáře napnout k prasknutí – podobně jako svou vlastní představivost. Je otázka, nakolik ony chronologicky řazené střípky paměti během uplynulých desetiletí nabobtnaly a jak to vlastně všechno bylo.

Forsythovy romány sice mají pověst příběhů založených na pečlivých rešerších, podložených osobními rozhovory i pilným studiem dané problematiky, ale na druhou stranu prozaik netají, že je nepřítelem moderních technologií a že své články raději diktuje zapisovatelce visící na telefonu, než aby text naťukal do počítače a klíčové údaje a souvislosti pro ověření projel webovými vyhledavači.

Mimochodem, zmíněné diktování článku (do Daily Expressu) proběhlo třeba ještě v březnu 2009, kdy se Forsyth úplnou náhodou při rešeršování fakt k románu Kobra (2010, česky 2011) nachomýtl u státního převratu v Guineji-Bissau. Ve Vypravěči popisuje vraždu prezidenta a píše mimo jiné, že „jednasedmdesátiletý politik musel mít tuhý kořínek“. Možná ano, protože šlo nejspíš o zombii: prezident João Bernardo Vieira zemřel v 69 letech…  

Forsythův poslední román

Rok sem, rok tam – opomenutí, zjevné nadsázky a lehká přifouknutí point nemohou ovlivnit fakt, že pábitel Forsyth má dar vyprávění a „umí žít“ a „být při tom“. Kdysi vjel kloučkovým rodičům za druhé světové války přes plot do zahrady americký sherman a jeho texaský řidič malého Freddieho seznámil se žvýkačkou.

Pak sedmnáctiletého cápka zasvěcovala do tajů sexuality pětatřicetiletá německá hraběnka, která „měla zvláštní zvyk zpívat při souloži Horst-Wessel-lied“, rozuměj hymnu NSDAP Vlajku vzhůru. A později, v roce 1964, se kousek za Prahou romanticky pomiloval se samotnou StB, přesněji s československou agentkou, která na něj jakožto na východoněmeckého dopisovatele Reuters byla nasazená…

A aby nezůstalo u vtípků a historek, vězte, že ve své knize skvěle popisuje žurnalistickou praxi půl století a například jeho vzpomínky na humanitární tragédii v Biafře a smrt milionu dětí hladem a podvýživou jsou tak bolestné, že útlocitnější čtenář bude muset přeskakovat celé odstavce.

Poslední román, který Fredericku Forsythovi vyšel, je Seznam smrti (2013, č. 2014) a tak to zřejmě zůstane: ve Vypravěči vysvětluje, že s psaním thrillerů musel přestat, neboť mu jeho druhá manželka po jeho bláznivé „rešeršní“ výpravě do jednoho z nejnebezpečnějších měst světa, somálského Mogadišu, podobné výlety zakázala.

Buď se to s googlem a mobilem ještě pořád nenaučil, nebo pěkně postaru považuje i v době internetové za naprostou nutnost poznat popisované na vlastní pěst, na vlastní kůži, v krajním případě na vlastní krev. Tak jako tak čtěme jeho životopis-neživotopis jako další z jeho thrillerů: reálné osobnosti tu kují pikle, šťourá se tu do politiky (autor je známý konzervativec, euroskeptik a brexitář) a psychologie postav ustupuje přesným technickým informacím z mnoha oborů.

Zkrácená recenze vyšla v Reflexu č. 41.






Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama