Donutil, Polívka, Provázek: Slavné divadlo se houpe před objektivem Jefa Kratochvila | Reflex.cz
reklama
nahoru

Donutil, Polívka, Provázek: Slavné divadlo se houpe před objektivem Jefa Kratochvila

Kateřina Kadlecová5. prosince 2015 • 13:00
Donutil, Polívka, Provázek: Slavné divadlo se houpe před objektivem Jefa Kratochvila
foto: Jef Kratochvil

Které významné české divadlo se může pochlubit tím, že ani jediný člen souboru nepodepsal Antichartu? Který herecký soubor vychoval nejlepšího klauna posledního půlstoletí? A kde hrál skoro dvě dekády Miroslav Donutil, než nastoupil do Národního divadla a po menšíkovsku začal svými historkami bavit televizní diváky? Brněnské Divadlo Husa na provázku, to je správná odpověď.

reklama

A právě o téhle legendě českého moderního a do velké míry nezávislého divadelnictví před dvěma týdny vyšla péčí editora Juraje Grocha parádní kniha, plná vzpomínek na předrevoluční hvězdný prach, na zkoušení kultovních inscenací typu Polívkova Šaška a královny nebo Uhdeho, Štědroňovy a Pospíšilovy Balady pro banditu, na zakládání místní, nepříliš angažované buňky SSM (podle vzpomínek „Bláhové Dáši“ – tedy Dagmar Bláhové – totiž už téměř třicetiletí herci zaboha nechtěli vstoupit do KSČ, ale menší zlo v podobě SSM zažehnat nedokázali) a na společné neplnění plánů jednotlivých pětiletek… Kdo by taky něco tak přízemního mohl chtít po svérázných režisérech Evě Tálské, Zdeňkovi Pospíšilovi a Petru Scherhauferovi, kteří tuto scénu v půli šedesátých let založili?

Téměř třísetstránková velkoformátová publikace je zejména fotografická; editor Juraj Groch a fotograf Jef Kratochvil („okouzlený divák s fotoaparátem“) vybrali dvě stovky černobílých snímků (prý z osmi tisíc negativů!), zvětšili je, co to jen šlo, a na zbylém místě nechali zavzpomínat pamětníky.

Takže zatímco někdo bude nýt nad portréty brněnských krasavic s chlupatými chumáči v podpažích (ach, Ivo Bittová…) a tát nad mladým, štíhlým, krásným Mirou Donutilem a neméně mladým, štíhlým, krásným Bolkem Polívkou, jiný se může bavit vzpomínkami Milana Uhdeho, Miloše Štědroně, Arnošta Goldflama, Mojmíra Maděriče a mnohých dalších kaBrňáků z oboru i mimo něj. Báječná je třeba poznámka bratra Bolka Polívky, který vysvětluje, proč za ním bratříček, tehdy ještě teenager, neemigroval do Kanady – tvrdošíjně se prý totiž toužil stát hercem, přestože mu později profesor na JAMU říkával: „Polívko, vy patříte na jídelní lístek, a ne na jeviště!“

V krásně vypravené knize, vydechující uvolněnou atmosféru brněnských divadelních sedmdesátek a osmdesátek, si najde svoje každý, kdo si v období normalizace troufl chodit za skutečnou kulturou, ale i ti, kdo si doma po večerech sedali k televizi.

Vidět na fotkách první dámu v nedbalkách (ano, Na provázku začínala i Dagmar Veškrnová Havlová) a prezidentova poradce v takovém podivném pyžamu (Petr Oslzlý byl pro Provázek jakožto dramaturg i herec od počátku klíčovou osobností) má něco do sebe.  





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama