Dámský gambit: Grušův experiment ztráty sebe sama | Reflex.cz
reklama
nahoru

Dámský gambit: Grušův experiment ztráty sebe sama

Klára Kolářová25. ledna 2011 • 09:29
Dámský gambit: Grušův experiment ztráty sebe sama
Chess set
• foto: 
Jeff Dahl CC BY-SA

Novelu Jiřího Gruši, českého básníka, prozaika a svého času i politika, mohla už v 70. letech obdivovat část literární veřejnosti. Dnes dvaasedmdesátiletý Gruša svou knihu Dámský gambit, kterou teď, ve svobodném Česku poprvé, vydalo nakladatelství Druhé město, napsal v roce 1972 a o osm let později ji v Kanadě vydali manželé Škvoreckých. Běžný čtenář poodhaluje Grušův svérázný svět archetypů až teď a zjišťuje, že do třicet let hloubené jámy nezapadla autorova poetika ani jazyk a už vůbec ne pojetí fatálního provinění a lásky.

reklama

 

Termín dámský gambit odkazuje k šachovému zahájení, kdy hráč obětuje bílého pěšce na dámském křídle. Tato ztráta však může být brzy vydobyta zpět. Stejně tak se i Grušův hrdina rozhodne obětovat svou identitu kvůli imitaci manželčina milence. Osvojuje si jeho zvyky, vzhled, píše ženě milostné dopisy v sokově stylu. Jak zabředá hlouběji a hlouběji do popření sama sebe, dostává svět kolem něj cizí a děsivé obrysy. Hrdinova původní identita je rozleptávána nejen žárlivostí, ale i jakousi novou posedlostí být ve svém napodobování precizní, ba dokonce lepší než originál. Cesta zpátky už není dlážděna jasnými souřadnicemi jako v šachu.

 

 

Knihou prostupuje idea ženství a ženského těla. To je pro hrdinu nejen obligátním (a básnicky mdlým) přístavem, vědomím klidu a sounáležitosti, ale také nenáviděným objektem, příčinou vlastní neúplnosti. Ženský archetyp je postihnut ve všech svých rolích – pokušitelka, matka, milenka, přítelkyně. Do nich si pak hrdina staví nejen manželku ušku, ale také bývalé známosti či dráždivé ženy, které třeba jen potká na ulici. Svět žen panuje nad mužským principem; na rozdíl od něj totiž dokáže lépe pracovat s výbušnými city a mnohem rafinovaněji se ovládat.

 

Se svým rozhořčením se hrdina formou dopisů svěřuje dívce, kterou náhodně potkal, či mrtvému příteli. Jindy zas svoje milostné lamenty adresuje C. A. Dupinovi, postavě, která bude povědomá příznivcům díla E. A. Poea. Také díky těmto adresátům se postupně zamlžuje jasná syžetová struktura, přímočarý příběh o lásce, nevěře a pomstě. Póly trestu a provinění se postupně přibližují, ukojená touha po satisfakci však nepřináší domnělou úlevu. I když budete při pronikání do mnohoznačné struktury tápat, nečekejte, že vám tato groteska poskytne rozhřešení. Vaše pečlivě hýčkaná interpretace vám při nejbližší možné příležitosti krutě zahne.

 

 

Při popisu milostného vztahu a erotiky pátrá Gruša po stylově přesném vyjádření, jeho jazyk klouže od milostného štěbetání k vulgaritám, které však nepohoršují, mají v sobě kus něhy, jsou takřka láskyplně volené. Je to právě jazyk, jenž připomíná dobu, kdy novela vznikla. Experimentování s básnickým výrazem a hledání nového hlasu české literatury v šedesátých a sedmdesátých letech mimoděk odkazuje k dnešním občasným estétským manýrám a strnulosti. Takřka čtyřicet let stará novela tak dokázala dát svým o dekády mladším kolegyním provokativní šach.

Klára Kolářová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama