Zákaz kouření změnil podobu pražských ulic. Kuřáci ovládli chodníky.

Zákaz kouření změnil podobu pražských ulic. Kuřáci ovládli chodníky. Zdroj: Zbyněk Pecák

55 tisíc lidí žádá změnu tvrdého protikuřáckého zákona. Stát přece není biřic, politici nejsou vrchnost

Hloučky kuřáků před hospodami, cigaretový dým a hluk pod okny bytů, štamgasti, kteří se dívají na fotbal přes sklo, zmařené investice podnikatelů – to jsou přímé důsledky tvrdého zákazu kouření v restauracích. Stěžuje si na ně petice 55 tisíc lidí, kterou projednávali ve veřejném slyšení senátoři. Zákon je opravdu třeba změnit.

Starostliví zákonodárci se ve jménu ochrany zdraví rozmáchli vskutku doširoka a kouření jednoduše zakázali v celém restauračním světě. I tam, kde se nepodává jídlo. Každou hospodu, bar, kavárnu, restauraci šmahem vyhlásili za bezkuřácký veřejný prostor.

Svatá válka za zdravý životní styl si přece žádá přísnost, lidi si časem zvyknou, stejně jako si zvykli na jiné příkazy osvícené vrchnosti. Prý jsme tím zákazem vstoupili do civilizovaného světa a basta. K civilizovanosti se ovšem těžko dopracovat zákazem cigaretového nešvaru/libůstky.

Zastánci tehdy i teď argumentují ochranou zdraví nekuřáků. To je jistě pádný důvod. Ani kuřáci obvykle netouží v restauraci vdechovat s vůní pečené kýty i cigaretový kouř. Ale komu by – krom samotných kuřáků - mohly ničit zdraví oddělené prostory či kuřárny, pokud se pro ně majitelé restaurací, barů či kaváren rozhodnou? Nemají právo ve svém vlastním soukromém podniku ani na takové kompromisní řešení? Mají, přesněji ve svobodné zemi by mít měli. Soukromý podnik není veřejným prostorem, je „jen“ prostorem veřejně přístupným. Snad to tak i zůstane.

Náměstek ministra zdravotnictví při diskusi v Senátu uvedl, že si dovede představit změny zákona, ale ne dřív než po roce jeho působení. Budou pak počítat počet osiřelých hospodských židlí? Zadávat nekonečné průzkumy veřejného mínění? Celorepublikově nebo místně měřit tržby „před“ a „po“?

Svobodnou volbu majitelů provozoven a zákazníků tím stejně nepřekonají: hospodští, barmani, restauratéři mají přímo z terénu přesnější informace, zda jejich zákazníci chtějí dýmuprosté anebo třeba smíšené provozovny. Obě strany jsou přece dospělými občany a jejich stát není biřic.