Konečně! Trvalo tisíce let, než Makedonie dosáhla stejně gigantickéhom úspěchu jako za dob Alexandra Makedonského! Zatímco západní Evropa přemýšlí, jak zachránit demokracii jako systém, neboť je zjevně v krizi, Makedonci našli řešení. Myslím, že je nosné, a že by se od nich měla poučit celá Evropa. Anebo ne?
Makedonie nepatří mezi velké evropské státy, a ani počet nositelů Nobelových cen tohoto etnika není nijak závratný. Přesto se již před dvěma tisíci a třemi sty lety stala Makedonie vlastí jednoho zásadního technologického řešení: Totiž gordického uzlu. Všichni si lámali hlavu, jak jej rozvázat, až přišel Alexandr později zvaný Veliký, a ten uzel přeseknul šavlí. A následně se stal vládcem celé tehdy započítávané Asie, což ostatně měla být odměna pro toho, kdo uzel rozváže. Makedonci nyní aplikovali gordické řešení na zastupitelskou demokracii.
V pátek vyvrcholila nespokojenost makedonských nacionalistů, kteří protestovali před tamním parlamentem. Předsedou sněmovny Makedonie se totiž měl poprvé v dějinách stát etnický Albánec, což makedonští nacionalisté nerozdýchali. Na jednu stranu se to dá chápat jako projev necivilizovaného a barbarského primitivismu, když se však podíváme na to, co tropí etnický Slovák na českém ministerstvu financí, jde možná jen o oprávněnou opatrnost Makedonců. Ale nechme žertů, s demonstranty žádná sranda nebyla. Protesty vyvrcholily tím, že demonstranti vnikli do budovy a dali zastupitelům přes hubu. A to tak, že velmi. A ještě navíc zmlátili desítky policistů.
Prostě - zatímco Evropa řeší krizi demokracie a odcizení elit masám v postmoderní epoše, v Makedonii krizi demokracie vyřešili tak dejme tomu po balkánsku. Je možné dělat si z toho legraci, navrhovat, aby se podobné řešení aplikovalo i u nás, každý pátek, a sestavovat seznam, za kým půjdu nejdřív: Babiš, Komárek, Filip? Ale je asi rozumnější se k tomu postavit opravdu vážně. Protože něco takového, co se stalo v Makedonii, se může zítra či pozítří dít v zemích dejme tomu bližších západoevropskému standardu. Zastupitelská demokracie - jak karikaturou balkánského typu předvedli Makedonci - nám prostě začíná jako funkční systém řízení společnosti selhávat. Lidi přestávají chápat poslance jako své zastupitele, poslanci a politici přestávají chápat, že zastupují lidi. A výsledkem je, že se u horkokrevnějších národů dává v parlamentu po hubě.
Pojďme zkusit najít přece jenom civilizovanější řešení - ale pojďme to zkusit rychle, protože v postmoderní realitě dnešních dnů demokracie přestává být zárukou svobody. Takže je třeba najít nějakou novou formu sociálního a etnického spolužití, abychom si za chvíli nedávali přes držku v parlamentech a následně válkách celé Evropy.