Každý večer zasedají lídři krajských kandidátek k televizním diskusím a jako podle kopíráku připomínají stejnou věc – nekonečný problém s dopravní infrastrukturou. Fatálním selháním politické scény ale je, že to samé jsme slyšeli už v kampaních v roce 2000, 2004, 2008 (tehdy to ČSSD přehlušila slibem na zrušení poplatku u doktora) a také v roce 2012. Letos je to už proto jen folklór. Tématem krajských voleb se totiž stalo velké Nic.
Zdá se, že stále více stran a hnutí přebírá úspěšnou marketingovou taktiku hnutí ANO a Andreje Babiše – program v podstatě nepotřebujeme, k některým věcem i tak nemá smysl se vyjadřovat, lidi to nezajímá. Bohužel, nezajímá…
Je to obrovský rozdíl například oproti Německu, kde v regionálních zemských volbách přicházejí strany s velmi podrobným předvolebním programem, který v Česku často nevidíme ani při hlasování do Poslanecké sněmovny.
Stále více proto zní obehrané fráze, jak se něco zlepší a změní. Zda je to skutečný fakt či virtuální realita, řeší málokdo. Sociální sítě a nikam nevedoucí diskuse na internetových fórech přitom daleko více než v minulosti umocňují zcela opačný dojem - že něco se přece jenom řeší. I když se to neřeší. Ve skutečnosti to řeší často jen jednotliví diskutující mezi sebou.
Takže problém s nedokončenými dálnicemi a silnicemi a na rozdíl od Evropy pomalými vlaky, je už tak nesmyslně dlouhý (trvá desítky let), že slíbit můžete absolutně cokoli. Je to vlastně jedno. Vzdychání nad nedostatečnou dopravní infrastrukturou je při krajských volbách o to komičtější, že většinu těchto staveb neplatí kraje, ale stát. Situace se tak každé volby opakuje a nikam to nevede.
Prezident Miloš Zeman si v rozhovoru pro Českou televizi pak postěžoval, že kampaň ke krajským volbám začala pozdě a že se strany moc nesnaží. Musela začít pozdě, protože se nabízí velké Nic a to nikdy dlouho nevydrží.
Také není důvod, aby se strany vládní koalice snažily něco zásadního do krajských voleb vymyslet a nabízet. ČSSD, ANO a KDU-ČSL se rozhodly do začátku hlasování rozdat a slíbit co nejvíce peněz. Dělají to důsledně a pořád. Každý týden něco někomu. Že by se i v době hospodářského růstů mělo šetřit, více splácet dluhy a více investovat, to neřeší. Nejdříve ovlivnit volby, pak se bude krátkodobě řešit zbytek. Nějakou tu silnici slíbí, protože stavby trvají dlouho a rychle se na to zapomene. Ministři jezdí často s majáčkem, takže je ta tristní situace tolik neobtěžuje.
Zvláštní je, že na rozdíl od již zmiňovaného Německa, kde na mnoha místech výrazně zabodovala protiuprchlická Alternativa pro Německo, nejsou u nás velkým tématem krajských voleb ani témata migrace, islámu a terorismu. Silně rezonují v médiích a na internetu, ale říjnové hlasování zdá se zásadně neovlivní. I v tomto směru se to rozplývá v Nic.
Ke krajským volbám chodí mezi 30 až 40 procenty voličů. Nejvíce jich bylo v roce 2008 – přesně 40,30 procenta. Tehdy to ale bylo vlastně referendum o zrušení zdravotnických poplatků, které vyhlásila ČSSD.
Nejméně lidí přišlo v roce 2004 – jen 29,62 procenta. V tom roce kromě Jihomoravského kraje (tam byli první lidovci) všude zvítězila ODS. Kampaň vypadala vyhroceně, ale byla ve skutečnosti o ničem. Občanská demokratická strana zvolila bezobsažné heslo „Jsme jeden tým“ a „Bez složitých a vysokých daní“. Ani jedno se samozřejmě nijak nenaplnilo. ČSSD dodala pro svého tehdejšího předsedu Stanislava Grosse ještě absurdnější slogan – „Myslím to upřímně“. Voliči nepřišli, nezajímalo je to.
Jak to dopadne letos, když hlavním tématem kampaně je velké Nic?
