Dobré zprávy z české ekonomiky: Oproti loňsku byly příjmy rozpočtu vyšší o 30,6 miliardy korun, a od letošního ledna do července tak činil přebytek rozpočtu 75,6 miliardy korun. Rozpočtové výdaje klesají díky nižší nezaměstnanosti a nevyplaceným podporám v nezaměstnanosti. Občané jsou optimističtí, a tak utrácejí, především za nemovitosti.
Přirozeně, mnoho lidí zůstane i nadále na okraji tohoto úspěšného proudu, jsou zaměstnáni v neperspektivních odvětvích bez valné vyhlídky na postup a lepší budoucnost a dluhy jim přerůstají přes hlavu. Případně se ocitli v seniorském věku a dramaticky se jim snížila životní úroveň. Jenže tak to bude v přirozeném konkurenčním prostředí vždycky, nežijeme ve slunečním státě.
A teď špatné zprávy z české politiky: Vládní politici při pohledu na optimistické hospodářské vyhlídky činí několik předvídatelných kroků: Jednak předstírají, že kola ekonomiky roztočili oni, a to především díky promyšlené hospodářské politice a novým daňovým předpisům. Nic však není vzdálenější pravdě. Stejně tak by se Sobotka s Babišem a Bělobrádkem mohli každé ráno za kuropění stavět na střechu Strakovy akademie, volat: „Vyjdi, sluníčko, vyjdi!“, a až by skutečně vyšlo, bít se v prsa, že k tomuto zázraku došlo jejich přičiněním.
Všechno je samozřejmě jinak. Slunce vychází a zachází, protože Země obíhá podle vesmírných zákonů kolem něj. A naše ekonomika roste nikoli díky politice české vlády, ale jí navzdory.
A co se ve vládních diamantových mozcích líhne dále? Ministr financí Andrej Babiš, místo aby připravil už pro příští rok vyrovnaný rozpočet (k němuž má vhodné podmínky jako dlouho žádný jeho předchůdce), chystá pro příští rok deficit mezi padesáti a šedesáti miliardami korun. Bohuslav Sobotka na něj jistě tlačit nebude – on sám v době, kdy ekonomika rostla o šest procent ročně, dokázal s premiéry Paroubkem a Špidlou v zádech zaseknout do státního rozpočtu stomiliardové sekyry.
Vláda tedy bude dále rozhazovat peníze, které nemá, na více či méně bohulibé státní projekty, ohánět se blahodárným účinkem vládních investic na výkonnost ekonomiky a krom toho provádět to, co umí nejlépe – jednak z veřejných peněz ještě více korumpovat své voličské skupiny, především tedy příslušníky vyvolené státní správy, a samozřejmě také sociální narkomany, závislé na nejrůznějších sociálních dávkách. A krom toho ještě více byrokratizovat a šněrovat jakýkoliv náznak soukromé iniciativy, podnikání a přirozených tržních vztahů.
Co začal Andrej Babiš svým povinným kontrolním daňovým hlášením, dorazí tento milovník regulací (samozřejmě ne svých firem) děsivou elektronickou evidencí tržeb, kvůli níž skončí tisíce drobných živnostníků se svým podnikáním a šedá ekonomika žádnou slibovanou ránu nedostane. Ale o to vlastně vůbec nejde. Vláda chce mít pod kontrolou každý náš pohyb, hlas, slovo, takže se jí samozřejmě hodí do krámu – velkopodnikateli Babišovi nejvíce –, kdo co od koho kdy a za kolik kupuje a prodává.
Svou reakcí na symptomy hospodářského růstu náš kabinet potvrdil tušené – před několika existenčními volbami se nechá smýkat těmi nejnižšími politickými pudy, které ho nutí utrácet a zadlužovat tuto zemi bez ohledu na ekonomickou realitu.
Je dobré, ale zároveň smutné to vědět.
Více o tématu čtěte v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 18. srpna.
