V tištěném Reflexu najdete článek, který pro mne není typický. Nevyjadřuji svůj názor, ale tlumočím kompetentní stanovisko dvou dlouholetých speciálních pedagožek k inkluzi dětí s určitými poruchami chování a mentální retardací.
Už jen když jsem zmínil na Twitteru, že chystám článek o inkluzi, za který mne asi zabijí sluníčkáři, vyvolalo to živou diskusi. Uvedu nejtypičtější reprezentanty obou možných názorových pólů:
„Není žádná diskriminace dopřát dětem s mentální retardací takové školy, kde nebudou brzdou těm bez handicapu. Trpí obě strany. Úroveň vzdělání je prostě potřeba diferencovat, nikoli srážet hranici dolů pro ty nadané. Vždyť dnes už rozumní rodiče hledají i základní školy výběrové,“ říká zapšklý xenofob, jenž určitě taky nemá rád uprchlíky. Naopak sluníčkář, který to vidí všechno zalité paprsky Dobra, odpovídá: „Není pravda, že je speciální vzdělání pro děti s lehkým mentálním postižením vhodnější. Navíc škola je vybavena i schopností spolupracovat, tvořit týmy a podobně.“
Nemívám problém vyjádřit na nějaký jev svůj názor, ale mám problém vyjádřit názor na něco, na co názor nemám. Třeba sestřih pudlů, personální sestava Baníku v příští fotbalové sezóně či způsob vzdělávání nejen handicapovaných a retardovaných, ale jakýchkoliv dětí. Nechal jsem tedy hovořit dvě harcovnice speciální pedagogiky a jejich argumentaci samozřejmě neprozradím — na to si musíte koupit Reflex.
Ale pointu, k níž dámy dospěly, tu vám rád řeknu hned: Pro děti s některými poruchami chování, s poruchami autistického spektra, děti hyperaktivní a děti se středním a těžkým mentálním postižením je inkluze nevhodná a pěkně ji odskáčou! Včetně jejich okolí a pedagogů.
