Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

JIŘÍ X. DOLEŽAL: Pokálená Bubeneč: Příště to bude cholera!

Malá patálie se zásobováním vodou v Praze - Bubeneč mně ukradla víkend. Ale nebojte se - nepřináším reportáž o průjmu, já měl jen horečky. Zato mně v nich docela bolestivě došlo, jak strašlivě zranitelná je naše civilizace.

Přijel jsem ze svatby Dana Hrubého po půlnoci a vypil ještě před spaním, jako každý den, dvě sklenice vody. Pak jsem dlouho, do rána, nemohl usnout, což se mi nestává, a když se v sobotu kolem poledne probudil, bylo mi zle jak psovi.

Horečka, zimnice, třas. Tak jsem si udělal čaj z bezinek s medem, spolkl pár acylpyrinů a brufenů a šel si zase lehnout. Prospal jsem celý den. Když jsem se probouzel, pil jsem jen čaj, mezitím se potil, a v neděli v poledne jsem se diagnostikoval jako „jsem po nemoci“. Pustil Facebook a na něm ze všech stran psali, že nám v Bubenči do vodovodu nastěhovala nějaká infekce. Abych citoval hygienickou stanici: "Upozornění občanům z okolí Vítězného náměstí! Upozorňujeme občany bydlící v okolí Vítězného náměstí, aby při pití a přípravě stravy přednostně využívali balenou vodu. Důvodem je dosud neobjasněný výskyt průjmových onemocnění v této oblasti.“

Jasně, tak mi nebylo blbě z toho, že jsem nastydl na svatbě, jak jsem si myslel, ale že jsem se z vodovodu nalemtal nějakého sajrajtu. Pomalu jsem pročítal na Facebooku stesky pokálených sousedů a uvědomoval jsem si, jak jsme vlastně strašně zranitelní. Někde něco prasklo (taková je zatím oficiální verze) a do vodovodního řadu se asi dostala špatná voda. A celé Vítězné náměstí je marod.

Naše civilizace je strašlivě zranitelná. Nemusíme ani čekat na bakteriologický útok teroristů - ono nakonec stačí, když někde něco praskne, šprdla spadne do guntálu nebo dojde k jiné podobné málo pravděpodobné havárii, a celá čtvrť je v háji. Jsme bez zásob jídla i vody, nejsme schopni si lokálně zatopit a ohřát se, bez proudu si ani nerozsvítíme, ani nepřevaříme vodu. Jsme fatálně závislí na naprostých technologických hloupostech, které se můžou kdykoliv podělat, a nám nezbude nic jiného, než disciplinovaně zemřít.

Existuje řešení? Je odpovědí, aby v každé domácnosti byly zásoby jídla, voda, vařič s palivem, a podobné záležitosti potřebné k apokalypse? Anebo už je pozdě, jsme na civilizaci závislí zcela fatálně, a při prvním větším technologickém maléru prostě vymřeme?

Nyní mne omluvte, musím si jít zase lehnout. Zítra - poprvé od roku 2005 - asi nepůjdu do redakce z důvodů nemoci. Šprdla spadla do gundálu a město stojí.