JAROSLAV ŠAJTAR: Podíl Ruska na válečném úsilí a obětech | Reflex.cz
reklama
nahoru

JAROSLAV ŠAJTAR: Podíl Ruska na válečném úsilí a obětech

Jaroslav Šajtar11. května 2015 • 10:00
JAROSLAV ŠAJTAR: Podíl Ruska na válečném úsilí a obětech
Bombastické oslavy Dne vítězství v Moskvě
• foto: 
Reuters

Bombastické oslavy Dne vítězství v Moskvě 9. května mimo jiné znovu oživily dávnou otázku, jaký byl podíl tehdejšího Sovětského svazu a v jeho rámci Ruska na úsilí vynaloženém za Velké vlastenecké války, jakož i na obětech.

reklama

Ruská federace zaujímala zdaleka největší rozlohu a měla rovněž nejvíc obyvatel (začátkem roku 1941 111 400 000, což představovalo 56,4 až 56,8 % sovětské populace). Nicméně ozývají se hlasy poukazující na to, že Němci a jejich spojenci obsadili relativně jen malou část Ruské federace – na rozdíl od pobaltských republik, Ukrajiny, Běloruska a Moldavska, jež v krátké době dobyli celé. Navíc ve všech těchto svazových republikách – s výjimkou Estonska – žilo velké množství Židů, kteří se stali objektem „konečného řešení“ v té nejhrůznější a nejmasovější podobě.

Gigantické bitvy a velcí předci

Během dvouměsíční smolenské bitvy Wehrmacht narazil na první překážku v bleskové válce. Před branami Moskvy utrpěl první vážnou porážku na východní frontě. Stalingradská bitva, jež vyústila ve zkázu Paulusovy 6. armády, přivodila obrat ve druhé světové válce a bitva u Kurska definitivně zvrátila její průběh ve prospěch Rudé armády. Svým rozsahem, intenzitou, počty obětí a vyřazené bojové techniky patří bitvy, jež se za druhé světové války odehrály v Rusku, k největším a nejkrvavějším v dějinách.

O přízeň Rusů usiloval předseda Státního výboru obrany,Gruzínec (nebo snad Oset?) Josif Vissarionovič Stalin. V referátu předneseném 6. listopadu 1941 na slavnostním zasedání k 24. výročí Říjnové revoluce prohlásil: „A tito lidé bez svědomí a cti, lidé se zvířecí morálkou mají drzost vyzývat ke zničení velikého ruského národa, národa Plechanovova a Leninova, Bělinského a Černyševského, Puškinova a Tolstého, Glinkova a Čajkovského, Gorkého a Čechovova, Sečenovova a Pavlovova, Repinova a Surikovova, Suvorovova a Kutuzovova!...Němečtí vetřelci chtějí mít vyhlazovací válku s národy SSSR. Nu což, chtějí-li Němci mít vyhlazovací válku, budou ji mít.“ Den poté v projevu při slavnostní přehlídce Rudé armády na Rudém náměstí v Moskvě řekl: „Na vás se dívá celý svět jako na sílu schopnou zničit lupičské hordy německých vetřelců. Na vás se dívají zotročené evropské národy, které se dostaly pod jařmo německých vetřelců, jako na své osvoboditele. Připadlo vám veliké osvobozenecké poslání. Buďte hodni tohoto poslání! Válka, kterou vedete, je válka osvobozenecká, válka spravedlivá. Nechť vás v této válce posiluje mužný vzor našich velikých předků – Alexandra Něvského, Dmitrije Donského, Kuzmy Minina, Dmitrije Požarského, Alexandra Suvorova, Michaila Kutuzova!“ Nutno podotknout, že pro vojáky odcházející z přehlídky rovnou na frontu vyzněl tento projev mimořádně povzbudivě.

Rusko vévodilo

Vzhledem k počtu obyvatel a také díky tomu, že první údery agresorů dopadly na pohraniční republiky, stačila Ruská federace plně využít svého obrovského lidského potenciálu, a to i do té doby nevídaným zapojením žen. Podle oficiálních údajů zveřejněných v knize Velká vlastenecká bez razítka „Přísně tajné“, vydané v Moskvě roku 2009, z 31 812 158 zmobilizovaných v SSSR připadlo 21 187 617 právě na Rusko. To bylo 19,2 % populace a včetně povolaných ještě před vypuknutím Velké vlastenecké války dokonce 22,2 %. Jak SSSR, tak Ruská federace vyvinuly přibližně stejné mobilizační úsilí jako Německo. V Zakavkazsku, republikách Střední Asie a v Kazachstánu počet mobilizovaných převýšil osmnáct procent, v Bělorusku dosáhl 11,7 a na Ukrajině 12,2 %. To je však poněkud zavádějící, jelikož na Ukrajině a v Bělorusku menší část mobilizovaných povolávala vojenská velitelství a větší povolávali přímo k útvarům, a tudíž mobilizační vypětí práceschopného obyvatelstva v obou těchto republikách je srovnatelné s Ruskem.V nejkritičtějším období od 22. června 1941 do 1. května 1942 Rusko zmobilizovalo vůbec nejvíc osob – 10 851 795. Od 1. května do 31. prosince 1942 4 109 222, v roce 1943 4 046 803 a pak již následuje prudký pokles, svědčící o vysychání lidských zdrojů následkem astronomických ztrát: 1 890 967 během roku 1944 a pouhých 288 830 od 1. ledna do 1. května 1945.V roce 1941 činily trvalé ztráty (mrtví, zajatí a nezvěstní) vojáků pocházejících z Ruské federace 2 471 400 (65,1 % sovětských ztrát). Roku 1942 vzrostly na 2 512 400 (77,1 %), v následujících letech se jejich podíl snižoval v souvislosti s osvobozováním okupovaného území: v roce 1943 klesly na 1 607 800 (69,5 %), roku 1944 na 913 200 (51,8 %) a v roce 1945 na 408 100 (50,9 %). Tyto pozoruhodné údaje vyšly roku 2005 ve Všeruské pamětní knize 1941–1945, vydané v Moskvě.

Kolik lidí připravila válka v Rusku o život?

Odpovědět na tuto otázku je dodnes velmi obtížné. Podle různých metod výpočtů zahynulo 6,1 až devět miliónů civilistů a 5 700 000 až 5 800 000 vojáků pocházejících z Ruské federace. To dává souhrnné číslo 11,8 až 14,8 miliónu mrtvých, podle dvou variant bilanční metody dokonce 15,3 až 16,7 miliónu. Tyto údaje publikoval L. L. Rybakovskij roku 2010 ve své publikaci Ztráty SSSR a Ruska na lidech ve Velké vlastenecké válce. Připomeňme, že celkové ztráty Sovětského svazu činí podle oficiálních údajů 26,6 miliónu. Podle ruských propočtů z 8 668 400 zahynulých příslušníků ozbrojených sil 6 537 100 (71,3 %) pocházelo z Ruské federace. V celosvazovém měřítku bylo 5 747 100 zahynulých (66,3 %) ruské národnosti. Za hrdinství a vynikající úspěchy ve Velké vlastenecké válce obdrželo titul hrdiny Sovětského svazu 11 681 osob pocházejících z 62 národů a národností SSSR, jimž dominovalo 8182 Rusů. Následovali Ukrajinci, Bělorusové, Tataři a Židé.Největší úbytek civilního obyvatelstva zaznamenal Stalingrad, kde v okamžik vyhnání nepřítele zůstalo pouhých 12,2 % populace, a Voroněž s 19,8 % předválečného počtu. Leningrad vydržel nejtěžší obléhání velkoměsta v moderních dějinách. Během 872 dní trvající blokády zemřelo podle prvních úředních zpráv z 25. května 1945 následkem hladu 632 253 lidí a 16 747 usmrtily letecké pumy a dělostřelecké granáty. Později se objevil věrohodnější odhad obětí blokády, oscilující mezi 800 000 až miliónem, ale někteří publicisté hovoří až o dvou miliónech. Tady se nelze ubránit srovnání: USA přišly ve druhé světové válce o 405 399 padlých, zahynulých a zemřelých vojáků, z toho 291 557 tvořila bojová a 113 842 nebojová úmrtí, 9497 námořníků obchodního loďstva a 1778 civilistů, celkem tedy o 416 674 mrtvých. Podle údajů mimořádné státní komise pro zjištění a vyšetření zločinů německých fašistických uchvatitelů a jejich pomahačů z 1. března 1946 bylo v Ruské federaci zabito a umučeno 655 825 civilistů (10,8 % z celkového počtu 6 074 957 sovětských civilních obětí; zde však chybějí zemřelí následkem hladu, nemocí, těžkých životních podmínek, při bojové činnosti protivníka a sovětských vojsk) a 1 125 515 sovětských válečných zajatců (28,8 % z 3 912 193). Na nucené práce bylo nahnáno 1 269 189 osob (30,7 % ze 4 128 796). Mimoto 641 803 osoby zahynuly za blokády v Leningradě, čímž se počet mrtvých civilistů vyšplhá na 6 716 760, z nichž v Rusku na 1 297 628.

Draze zaplacené vítězství

Sovětská vojska utrpěla v obranných a útočných bojích na teritoriu krajů, oblastí a autonomních republik Ruské federace závratné ztráty: 5 358 797 mrtvých, zajatých a nezvěstných a 9 475 758 raněných, nemocných, omrzlých, popálených a postižených kontuzí, tj. úhrnem 14 834 555! Vedle toho blednou souhrnné bojové ztráty americké armády, včetně armádního letectva (USAAF), za celou druhou světovou válku na všech frontách ve výši 936 259 osob podle oficiální závěrečné zprávy z roku 1953, z čehož 234 874 připadlo na bojová úmrtí. S připočtením 83 400 obětí zahrnutých do nebojových ztrát (zemřelí na nemoci, následkem mimořádných událostí, jako havárie, vraždy, sebevraždy, utonulí, popravení apod.) vzroste počet mrtvých příslušníků americké armády na 318 274.Ruská federace utrpěla materiální škody ve výši 255 miliard rublů ve státních cenách roku 1941. Během více než tříleté okupace byly zničeny tři milióny budov, jedenáct miliónů lidí zůstalo bez přístřeší.

Jaceňuk přehání

Výročí konce druhé světové války oslavil také Kyjev, tentokrát ovšem poprvé spolu s dalšími zeměmi už 8., a ne 9. května jako v Rusku. Kromě toho, že ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk obvinil Moskvu ze „zločinné politiky“, řekl, že „v boji proti fašismu padlo sedm miliónů ukrajinských vojáků a země přišla o čtrnáct miliónů obyvatel“. Jestliže započteme i demografické ztráty, tj. nenarozené děti, předčasná úmrtí kvůli drastickému poklesu životní úrovně, nedostatku lékařské péče a úbytek následkem emigrace, pak je to možné. Absolutně vyloučeno je ovšem jeho tvrzení o počtu padlých ukrajinských vojáků. Ten totiž převyšuje celkový počet zmobilizovaných v této svazové republice a blíží se souhrnnému počtu mrtvých, včetně civilistů, jejž akademik Jurij Kondufor, ředitel Historického ústavu Ukrajinské akademie věd, vyčíslil v září 1984 na 7 759 204 se započtením Krymu a Zakarpatské oblasti. Jak je vidět, zdaleka ne jen Rusko, jež naopak zdůrazňuje vítězství sovětského lidu bez rozlišování přínosu jednotlivých národů a národností, uměle zveličuje svůj podíl.Při zkoumání historie největšího celosvětového válečného požáru tak zbývá ještě nemálo bílých míst.

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: den vítězstvíRuskoMoskvaoslavy



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama