Proč máme trpět za nespavost stařičkého mocnáře? A jaktože to ještě nikdo nezměnil?
Zvyk pracovat od šesti hodin ráno pochází z dob Franze Josefa. Starý pán totiž trpěl nespavostí, a jelikož nesnesl pomyšlení na to, aby poddaní spali když on sám už je vzhůru, museli všichni chodit do práce tak, aby v šest už budovali feudalismus. Rakousko-Uhersko je sice už dávno v trapu, ale tento nelidský zvyk bohužel zůstal. Za těch téměř sto let to prostě nikoho nenapadlo zrušit. Nebo možná napadlo, ale nestalo se vůbec nic. A tak i nadále spousta lidí vstává v 5 hodin ráno, aby už od 6 mohla budovat – tentokrát pro změnu kapitalismus.
Nikoho nezajímá, že v 6 ráno prostě není tělo připraveno na zahájení dalšího dne. Že pokud jdete spát o půlnoci (všichni víme, že nejlepší filmy jsou po 10.hodině), tak prostě v pět ráno logicky nemůžete být vyspaní. Že když vstáváte na poslední chvíli a děláte všechno ve spěchu, na spoustu věcí zapomenete. Že když prostě tělo nedostane to, co potřebuje, tak celý váš další den bude stát za starou bačkoru. Zkuste si třeba vzpomenout jaké to bylo, když jste týden neměli sex – nic moc, že? A zatímco existuje spousta způsobů, jak vyřešit sexuální deficit, nikdo zatím nevymyslel jak to udělat se spánkem, když se nám ho nedostává. A nechoďte na mě s tím, že „mám chodit spát dřív“.
Proč o tom všem mluvím? Protože jsem neuvěřitelně naštvanej. Naštěstí nemusím vstávat v pět, novináři mají tu výhodu, že většinou chodí do práce nejdříve na devátou (kromě toho, že si žijou jako prasata v žitě, choděj do práce na hodinu denně a nechávaj se podplácet o těch co o nich píšou, nebo naopak nepíšou). Přesto i mě se dnes osobně velmi intenzivně dotkl problém ranního vstávání.
Probudil jsem dnes se záhy a nedobrovolně. A vůbec tady nejde o ten sen, ve kterém jsem se přenesl do Manchesteru v roce 1973 a proháněl jsem se ulicemi s Gene Huntem v jeho otřískaném Audi Quattro. Nejdřív jsem si myslel, že začala třetí světová válka, pak že zemětřesení, a nakonec jsem vyděšený a zpocený dokázal hluk identifikovat. Minulý týden se na chodbě našeho domu totiž objevila cedule s nápisem: „Od příštího týdne rekonstruujeme, za případné komplikace se omlouváme.“ Rekonstrukce začala dnes, kdy mě probudil obrovský rámus a kravál a ve vzdálenosti asi metr od mé hlavy pustilo do kotlání a bourání zdiva asi tisíc sbíječek, řvoucích jako pekelné stroje. Podíval jsem se na hodinky: bylo přesně 6.01. Vyletěl jsem ven a zeptal se toho největšího z dělníků jestli se náhodou nezbláznili. Otočil se na mě a s útrpným úsměvem mi řekl: „Vážený pane, noční klid skončil a my si můžeme dělat co chceme.“
A nejhorší na tom je, že ten prostý muž měl pravdu. Oni opravdu můžou, bez ohledu na to, co si o tom ostatní myslí. § 34 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. hovoří jasně: „Noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou.“ Čili v 6 ráno už na ostré muže se sbíječkami nikdo nemůže. Proti tomu je potřeba bojovat! V tomto případě to naštěstí vyřešila dopolední rychlá mailová konverzace mezi majiteli bytů, a od zítřka se začne v přijatelných 9 hodin. Co když ale jinde nebudou mít tak chápavé a empatické rekonstruující? Co když se někdo vzbouří, že mu bereme právo na práci?
Z tohoto teroru ven vede jediná cesta – a to zbavení se dědictví po Franzi Josefovi, a zavedení standardní pracovní doby od 9 ráno. Je to logické, správné, a všichni se vyspí do růžova. Konec kruhům pod očima! Kdo chce, ať vstává třeba ráno ve 4. Například moje máma. Vstane ve 4, a v tichosti hraje pasiáns do doby, než všichni vstanou. Vy, co nemůžete dospat, si to vezměte k srdci. Sousedi vás budou milovat.
