Nacisté v Chile | Reflex.cz
reklama
nahoru

Nacisté v Chile

Miroslav Mareš22. srpna 2005 • 01:52

Když patnáctého června 2005 prohledala chilská policie pozemek náboženského společenství Colonia Dignidad (Kolonie Důstojnost), našla řadu věcí, které nejsou pro údajnou charitativní misii příliš typické -miny, raketomety, granáty, samopaly. Co bylo pravým posláním tohoto společenství?

reklama

Již v březnu letošního roku byl v Argentině zatčen zakladatel a vůdce kolonie Paul Schäfer, který osm let prchal před spravedlností. Je obviňován ze sexuálního zneužívání dětí, daňových úniků i z omezování svobody. Světová média se začala v důsledku zmíněných událostí více zajímat o historii a charakter podivné komunity, tvořené převážně německými osadníky. Informace o ní se totiž hemží příběhy o totalitních praktikách, nacistech, o Pinochetově tajné policii, o chemických zbraních, o sexuálních deliktech a o řadě dalších "atraktivních svinstev".

NĚMCI V CHILE



Německý živel má v Chile dlouhou tradici. První Němci se na dnešním chilském území objevili již v šestnáctém století. Základ současné silné německé základny v Chile však položila až politika chilské vlády v polovině 19. století. Ta se snažila agitovat v německy mluvících oblastech v

Evropě a získat pracovité obyvatelstvo pro kolonizaci neobydlených jižních oblastí země. Chilské úřady usilovaly také o zajištění tohoto území před indiánskými rebeliemi i před případnou expanzí Argentiny. Jejich nabídky využilo v devatenáctém století několik desítek tisíc Němců (do Chile však přicházeli koncem 19. století i příslušníci řady dalších národností).
Němci vytvořili v jižním Chile relativně uzavřenou komunitu a do současnosti si řada z nich udržuje původní identitu, i když už nemusí považovat němčinu za mateřský jazyk. Odhady o jejich počtu se pohybují kolem sto tisíc lidí. V současném Chile žije i asi pět tisíc osob s německým pasem. Chilští Němci udržují čilé styky s dalšími německy mluvícími obyvateli Latinské Ameriky i s německou domovinou. Rovněž v současné Spolkové republice Německo existuje zájem o podporu německého jazyka a německého uvědomění v daleké jihoamerické zemi. Vztahy mezi Chile a SRN lze označit za nadstandardní.
Bohužel i historie německé komunity v Chile je poznamenána nacismem. Již před válkou zde zapustila relativně silné kořeny Zahraniční organizace hitlerovské Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Nacionální socialisté v Německu se totiž považovali za zástupce všech Němců na celém světě, který ostatně chtěli opanovat.
Proto v roce 1934 zřídili organizaci, jež sdružovala nacisty mimo německé území. V Latinské Americe měla kolem 6000 členů, z toho v Chile asi 1000. Hitlerovce však podporovala širší část zdejšího německého obyvatelstva. Na chilském území operovali i agenti nacistických tajných služeb.
Není proto překvapivé, že Chile se stalo i vítaným cílem řady nacistů, kteří po porážce třetí říše prchali před pronásledováním. Své buňky zde měla Organizace bývalých příslušníků SS (ODESSA) i skupina "Spinne", jež zajišťovaly kanály pro útěk a zaopatření nacistických psanců. Část z nich pak v sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhala Pinochetově ultrapravicové diktatuře.
V těchto dějích se již na scéně jako nezanedbatelný aktér objevuje i Colonia Dignidad.

SEX, LŽI A MISIE



Společnost pro blahobyt a výchovu - Důstojnost, jak zní celý název tohoto uskupení, založil v roce 1961 německý občan Paul Schäfer. V tu dobu už měl za sebou zajímavé zkušenosti. Narodil se v roce 1921 v Troisdorfu.
Sloužil v nacistické armádě. Po válce organizoval evangelické tábory pro mládež, avšak byly mu vytýkány příliš tvrdé způsoby řízení a zneužívání svěřenců. V padesátých letech působil jako kazatel a cestoval po Německu. Měl jisté charisma a získal si okruh asi sto padesáti věrných stoupenců.
V roce 1956 s nimi v Siegburgu u Bonnu založil "Soukromou sociální misii" (Private Soziale Mission), která provozovala domov mládeže. Náboženské společenství hodlalo pečovat o děti a mladé lidi, avšak povaha této péče se jevila v řadě případů jako problematická.
V roce 1961 byl na Schäfera vydán bonnským státním zastupitelstvím zatykač pro podezření ze sexuálního zneužívání nezletilých.
Schäfer se rozhodl uprchnout a asi dvě stě členů jeho společenství jej následovalo.

Nový domov nalezli v Chile, kde získali příznivce i mezi zdejší německou komunitou. Zakoupili zde rozsáhlé pozemky u jihochilského města Parral (asi 400 km jižně od hlavního města Santiaga). Finance získávali z firem, které založili v Německu kolem Soukromé sociální misie a jež chilské společenství z německého území podporovaly. V roce 1963 tak vznikla na zhruba 15 000 hektarech Colonia Dignidad.
Její činnost se na první pohled mohla jevit jako vzorové působení charity a misijního náboženského společenství. Na pozemku Colonie Dignidad vznikla nemocnice, která zadarmo pomáhala chudině. Postavena byla různá zařízení pro děti a mladé lidi. Kolonisté obdělávali půdu, chovali dobytek, těžili suroviny a vybudovali infrastrukturu v krajině doposud nedotčené člověkem. Takové působení kolonie ocenilo i několik německých politiků a osobností veřejného života šedesátých a sedmdesátých let, především z křesťanskodemokratických kruhů.
Za pěknou fasádou se však skrývaly otřesné podmínky. Obyvatelé kolonie tvořili ve skutečnosti sektu, ve které měl Schäfer zcela dominantní pozici. Pracovali šestnáct hodin denně. Museli požívat nejrůznější léky a přípravky. Přestupky proti stanovenému řadu se přísně trestaly, a to i fyzickými tresty. Lidé žili odděleně podle pohlaví a rodiny se navzájem nesměly stýkat. Schäfer se osobně staral o chlapce ve věku tří až šestnácti let -a to tak důkladně, že jeden z nich u něj vždy musel spávat. Odpadlíkům, kteří sektu opustili a rozhodli se o pravých poměrech v Colonii Dignidad podat svědectví, však oficiální místa dlouho nebyla ochotna naslouchat.

PINOCHETOVI SLUŽEBNÍCI



V září 1973 se v Chile podařilo provést ozbrojený převrat, jejž vedl generál Augusto Pinochet. Sesadil dosavadní, prokomunistickou vládu, jež

Foto

začala znárodňovat velké podniky a zvát do země sovětské poradce, včetně vojenských specialistů. Následně Pinochet nastolil vojenskou diktaturu a postavil se do jejího čela. O charakteru a přínosu tohoto režimu se vedou ve světě i v Chile spory. Příznivci oceňují "hráz proti komunismu", již generál se svými stoupenci vytvořil v neklidné latinskoamerické oblasti, vystavené agresívnímu vlivu SSSR, Kuby a levicových guerill a teroristů. Poukazují i na úspěšnou hospodářskou politiku Chile v pinochetovském období, charakteristickou ekonomickým liberalismem. Kritici se zaměřují především na potlačování lidských práv odpůrců vojenské junty. To kulminovalo v období převratu a bezprostředně po něm.
Podle řady svědectví v něm neblahou roli sehrála i Colonia Dignidad. Pučisté zde měli jednu z důležitých základen. Některé prameny uvádějí, že Schäfer jim obstaral i množství zbraní. Na území kolonie se údajně nacházela základna tajného Národního zpravodajského ředitelství (DINA). V podzemí byl vybudován sběrný tábor sestávající z malých uzavřených cel. Tajná policie (za pomoci některých členů sekty) zde vyslýchala a mučila Pinochetovy odpůrce. Někteří z nich se tu zřejmě "ztratili". V kolonii probíhal rovněž výcvik agentů DINA. Jeden z nich, který se rozhodl tuto službu opustit a promluvit o jejích praktikách, byl v červnu 1977 zavražděn.
Informace o mučení v Colonii Dignidad zveřejnila v brožuře z roku 1977 chilská sekce mezinárodní nevládní organizace Amnesty International a začala ji distribuovat v západním Německu. Private Soziale Mission a Colonia Dignidad na Amnesty International podaly u zemského soudu v Bonnu žalobu, v níž žádaly stažení brožury. Informace, které obsahovala, označily za lživé a poškozující dobré jméno kolonie. Soudní peripetie, spojené s výslechem řady svědků i s prohlídkou kolonie v roce 1988, se táhly dvacet let. V roce 1997 však mohla Amnesty International slavit vítězství, protože bonnský soud rozhodl v její prospěch.

NACISTÉ A PLYN



Colonia Dignidad nebyla pro Pinocheta důležitá pouze jako prostor pro výslechy politických odpůrců. Německý autor Friedrich Paul Heller, věnující

se dlouhodobě problematice tohoto společenství, upozorňuje i na vojenský význam kolonie. Byl zde vybudován důmyslný systém bunkrů a skladů zbraní.
Pinochet kolonii považoval za jeden z důležitých opěrných bodů při případné válce s Argentinou, která byla koncem sedmdesátých let na spadnutí (i když nakonec naštěstí nevypukla). Na území Colonie Dignidad se podle Hellera uskutečňovaly i výzkumy chemických a biologických zbraní. Dělo se tak v rámci projektu ANDREA (Alianza Nacionalista de Repúblicas Americanas - Národní svaz amerických republik). Jednalo se o Pinochetem iniciovanou síť příslušníků tajných služeb v Latinské Americe, která měla přispět k jeho zahraniční expanzi. Spoluprací tajné služby DINA a Colonie Dignidad mělo Chile získat například zásoby bojového plynu sarin.
Do vojenské i výzkumné činnosti v Colonii Dignidad se zapojila i řada nacistických prominentů. Jedním z nich byl Hans-Ulrich Rudel (1916-1982), bývalý bitevní pilot Luftwaffe a nositel nejvyššího vojenského vyznamenání třetí říše: Rytířského kříže Železného kříže se zlatými dubovými listy, meči a brilianty. Po válce se intenzívně zapojil do neonacistických struktur. Nakrátko pobýval v Argentině, později se však vyskytoval v Německu i nejrůznějších místech světa, včetně pozemků Colonie Dignidad. Chilské vedení s ním zřejmě konzultovalo případné vojenské operace proti svému západnímu sousedovi.
V kolonii se měli alespoň krátkodobě vyskytovat i další nacisté: například specialista na zplynování Walter Rauff. Objevily se i spekulace o ukrývání některých nejprominentnějších nacistických uprchlíků, nebyly však potvrzeny. Kolonie neposkytovala nacistům pouze útočiště, ale její členové se aktivně zapojili i do širších aktivit mezinárodní ultrapravice. Podle Hellera se například v roce 2000 zúčastnili velkého kongresu latinskoamerických nacionálních socialistů v Chile.

SOUMRAK DŮSTOJNOSTI



Dění kolem Kolonie Dignidad začalo postupně vyvolávat bouři nevole nejen u přímých postižených a jejich rodinných příslušníků, ale i mezi organizacemi zabývajícími se lidskými právy, angažovanými novináři i politiky. Média uveřejňovala svědectví bývalých příslušníků i obětí sekty.
Vycházely specializované publikace popisující poměry v kolonii. Vzniklo i Sdružení pro pomoc a zájmy poškozených Colonie Dignidad. V Německu různí poslanci interpelovali ve věci kolonie spolkovou vládu a vyvíjeli na ni nátlak, aby proti porušování zákonů zasáhla.
Chilské úřady v roce 1991 zbavily Colonii Dignidad statutu charitativní a vzdělávací organizace. Došlo ke změně jejího názvu na Villa Baviera. V Chile i v Německu se objevila i obvinění na Schäfera a další členy sekty.
Schäfer se ale v roce 1996 dal na útěk před spravedlností. V roce 2004 byl spolu s dvaadvaceti chilskými a německými členy sekty odsouzen v nepřítomnosti na pět let za "tradiční delikt" - sexuální zneužívání dětí. Po dopadení dne 10. března 2005 v Argentině a následném transportu do Chile mu bylo sděleno další obvinění. Týká se údajného Schäferova podílu na únosu levicového protivníka Pinochetovy diktatury Alvara Vallejose Villagrana, jenž zmizel v srpnu 1974 na území kolonie.
Jejích současných asi 300 členů (převážně Němců) má v současnosti zřejmě větší svobodu pohybu a projevu než v dobách Schäferovy neomezené vlády. Území sekty je však i nadále přísně střeženo a nález zbrojního arzenálu z letošního června nasvědčuje tomu, že stále ukrývá řadu tajemství. Deklarovaný přerod na běžné agrární společenství proto nemusí být zcela bezproblémový a ovlivní jej i výsledky procesu se Schäferem.
Některým německým politikům je vytýkána tolerance k nekalým praktikám v Colonii Dignidad, i když není vůbec jisté, zda o nich při kontaktech s jejím vedením věděli. Totéž zřejmě platí pro občasné osočování německé Spolkové zpravodajské služby (BND) z toho, že kryla zločiny sekty. Snahu o důsledné a objektivní poznání historie problematického společenství na jihu Chile by mohlo překrýt úsilí o neférové vypořádání s politickými protivníky. S jistou rezervou je třeba vnímat i nejrůznější fantaskní zkazky o Colonii Dignidad, jež mohou šířit ti, kteří se na celém případu chtějí přiživit.

Miroslav Mareš


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama