Vlastním hlasem
Na jaře 2025 se všechny linie vašeho sporu s televizí sbíhaly a vy jste zvolil strategii, která může působit paradoxně: o své potrestání jste začal usilovat sám. Proč?
O tom jsem v rozhovorech nikdy nemluvil: já jsem ty války uvnitř vedl institucionálně s pomocí právníků. Od stížnosti Institutu Václava Klause jsem mobilizoval tři právní týmy, jednoho člověka z advokátní kanceláře a dva lidi, kteří jsou v kancelářích a zároveň učí na pražských právech. Odvolával jsem se v kauze Fico a Hitler, podal jsem dokonce podnět jako whistleblower na ministerstvo spravedlnosti, které to dalo inspektorátu práce.
Investovalo se do toho obrovské množství času. A ti právníci mi bohužel řekli jednu věc: v českém právním řádu nemáte přezkoumatelnou důtku od zaměstnavatele. Můžete ale vytvořit soudní precedent, který zatím ve vztahu k České televizi a kodexu neexistuje.
Kodex je totiž zásadní věc, to prolnutí externí a interní regulace vzniklé ještě za opoziční smlouvy v rámci novely zákona o České televizi z roku 2001, což tehdy prosadili ODSáci, kteří povýšili vnitrotelevizní normu na úroveň zákoníku práce. Porušení kodexu je porušením pracovních povinností. Takže se takhle můžete jednoduše zbavit nepohodlných novinářů.
Kdybych byl autokrat a chtěl dostat média veřejné služby pod kontrolu přes etický panel, který sám jmenuji, dám novináři jednu důtku, druhou a vyhodím ho. Anebo přes Radu. A já jsem chtěl, aby vznikl precedent: jestli je Rada oprávněna konstatovat porušení kodexu a jestli je takové rozhodnutí soudně přezkoumatelné.
To před vámi nikdo nezkusil?
Nora Fridrichová důtku dostala ještě od Petra Dvořáka a Zdeňka Šámala. Bylo to v čase, kdy Petr Dvořák obhajoval mandát, a teď to berte jako čistě spekulativní, a pokud to tak vedení neudělalo, omlouvám se mu: myslím si, že to byl ústupek před volbou.
Byli jsme s Norou ve stejné producentské skupině pod Andreou Majstorovičovou, dlouze jsme se o tom bavili a já už tehdy s lidmi, kteří umějí správní a pracovní právo, řešil, jak to napadnout. Nora se pak rozhodla do toho nejít. Její motivaci jsem nezkoumal. A protože doteď v publicistice nebyl žádný jiný „partyzán“, který by tohle začal hrát, rozhodl jsem se, že to udělám já.
Takže jste přišel za generálním ředitelem a řekl mu: dejte mi důtky a vyhoďte mě?
