Další z nekonečné řady apologetik tragické postavy našich dějin. Dokud si nedokážeme přiznat pravdu o E. Benešovi, nehneme se z místa. Slova o zradě v roce 1938, bez kontextu jeho lží spojencům na mírové konferenci, vyznívají stále trapněji.

Pan autor tady možná záměrně nebo že by z neznalosti jaksi nenapsal že Beneš dnes není zdaleka tak kladně hodnocen. Když navíc budeme férově brát v potaz i názor slovenských historiků což je jistě nutnost, byli jsme Československo, tak zde se Beneš octne skoro v záporném světle. Dodnes jsou mezi českými a slovenskými historiky rozpory jak to bylo se Štefanikovou havárii a jak to bylo s penězi amerických Slováků, které měl Beneš zpronevěřit. Jako politik taky Beneš zklamal jeho jasnozřivost o níž autor píše v době 2.války se jaksi vytratila už v době války a taky po válce. Stalinovi uvěřil skoro vše a přitom musel mít indicie co je to za netvora (gulagy kde byli vězněni i naši lidé kteří emigrovali před nacisty, nebo Katyn o níž musel mít zprávy jednak od Angličanů a taky od polské exilové vlády v Londýně).Že tomu on sám nevěřil je jeho problém. Vědomě nás zatáhl do sovětské sféry se všemi důsledky z toho pramenící. Jen jedno srovnáni on nekomunista (antikomunista)
zkušený diplomat nás zavlekl do sovětského područí a pak už nebyl schopen s tím nic dělat. Komunista Tito naopak dokázal svou zem vyrvat ze Stalinovy sféry a na celou dobu až do 90.let zajistit Jugoslávii neutralitu a tím i nezávislost.