Mám dvě děti, jedno končí ZŠ a druhé je na gymnáziu.
Jsem přesvědčený, přes to, že jsem snad hodně dobrý otec, že ani
jedno moje dítě neodmaturuje.
Snaží se, učí se, učím se s nimi, ale všechno je marné. Není to ani
tak o tom, co jsou, nebo nejsou schopny pochopit nebo naučit se.
Jde o to, že ten člověk, co se nazývá učitel, není prostě schopen
naučit cokoli.
Neříkám, že všichni, ale u každého svého dítěte mám dva oblíbence:

1. zamindrákovaný učitel fyziky, který komentuje průměr 4,3 třídy ve
svém předmětu tak, že všichni jsou blbci a nechápe, že tak "skvělý"
učitel má právě takové ignoranty;
2. narcistní učitel dějepisu, který je schopen dát jako první otázku
v písemné práci úkol napsat kdo komu řekl, zda najde jeho stříbrnou
jehlici do kravaty, správná odpověď, světe div se je někdo ze
seriálu Červený trpaslík;
3. absolutně tichá učitelka matematiky, která příjde do třídy na
deset minut, nakreslí na tabuli řez tělesem, vedle napíše otazník a
odchází se věnovat zedníkům, kteří začišťují nová okna, následující
hodinu nejen že neví, zda to či ono vůbec říkala ale hlavně zkouší
ten řez, o kterém nemá nikdo ani tušení;
4. nedostudovaná učitelka chemie, která rozdává pětky za nevhodné
chování spočívající v tom, že jedné dítě druhému půjčí tužku a která
stále používá termín kysličník.

Jedním slovem: KATASTROFA.

Mé děti neodmaturují, tím jsem si jistý a je mi z toho smutno.
Nepomáhají soukromé hodiny, které naučí látku jinak, než má učitel
léta zavedeno. Jak jinak si vysvětlit, že učitel vyhodí žáka od
maturity z matematiky proto, že se ke správnému výsledku sice
dopracoval, ale jinou cestou, než ho učitel naučil.