Vycházím především z vlastních zkušeností a pozorování dění kolem sebe, protože statistické údaje jsou zkreslené, kusé a realita se v nich projevuje se zpožděním. Na začátku devadesátých let byly položeny pevné základy ekonomiky. Tehdy nebylo možné dohlížet na transformaci, protože komunistická strana dávala před rokem 1989 obzvlášť pozor, aby u policie a na všech soudech měla svoje lidi a protože vystudování práv a získání zkušeností trvá řadu let, neměl je kdo ze dne na den nahradit. Na transformaci neměl kdo dohlížet. Když k tomu přičteme lety totality zkaženou morálku celé společnosti, musí být každému jasné, že nebylo možné vše uhlídat. Bylo však důležité vytvořit systém svobodné tržní ekonomiky, která metodou evoluce sama sebe čistí. To prozíravě tehdejší architekti transformace odhadli a každý z nás jim za to musí být zavázán. Mohli se také snažit udržovat v chodu státní kolosy, pumpovat do nich dotace a vše tady na mnoho let zakonzervovat. To by bylo nejhorší možné řešení s mnohem větším počtem příležitostí k rozkrádání. Jediná chyba, kterou tehdy udělali, bylo přecenění inteligence mas, kdy kupónové privatizaci běžný majitel kupónové knížky nerozuměl. Nedokázali ani své kroky dostatečně srozumitelně obhájit před veřejností, takže museli předat koncem devadesátých let moc populistům, kteří vše sice nesmyslnými zásahy začali brzdit, ale naštěstí v té době již pevné základy zajistily rozvoj hospodářství samospádem a k úplnému zastavení to nestačilo. Teprve až mocná brzda Evropské unie začala působit zpomalování a základy rozvracet, takže se pomalu navracíme do výchozího bodu tuhé totality. Některé věci, jako třeba zákaz žárovek, kvóty na výrobu cukru nebo povinné přidávání biopaliv již komunistickou totalitu dokonce překonávají.