Komentáře
Přihlásit pro přidání komentáře28. května 2010 • 10:3528. května 2010 • 10:3828. května 2010 • 10:3827. května 2010 • 18:1527. května 2010 • 18:1228. května 2010 • 01:3128. května 2010 • 10:32
cartouche66
pro tyhle ***áky typu rammstein: Devadesátá léta 19. století byla další zkouškou pro revoluční dělnické hnutí. 80. léta, poznamenaná ostrou perzekucí socialistů (díky zákonu proti revolucionářům z r. 1886) učinila konec izolovanosti revolučních socialistů od pracujících a levicová politická scéna se více diferenciovala. Sociální demokracie již dávno nebyla tou zmatenou pololegální straničkou a zůstala pevně ukotvena ve státotvorných marxistických pozicích. Také čeští anarchisté se začali zbavovat počáteční propagandy činem a individuálního teroru, začali se více organizovat a promýšlet svou alternativu společenského uspořádání. Doménou, co do významu pro dělnické hnutí, se stávalo odborové organizování. Vzpruhou pro celé socialistické hnutí se stal 1. máj 1890 v Praze na Střeleckém ostrově, spoluorganizovaný anarchisty. Boj s buržoazií a rakouskou monarchií se opět rozhořel…Pro sociální demokracii se stal životní prioritou boj za všeobecné hlasovací právo, které mělo zaručovat přístup k volbám dělníkům (i ženám) a také uzákonění osmihodinového pracovního dne. I přes kritiku mnohých socialistů (zejména anarchistů) si tato myšlenka získávala sympatie mas pracujících. Tento požadavek se záhy stal i jedním z bodů politického programu demokratického křídla buržoazie, v českých zemích zejména v mladočeské straně.Tento boj za všeobecné hlasovací právo se na počátku vzedmul hlavně r. 1893, kdy za pouličních demonstrací došlo k mnoha nepokojům. Ve Vídni pochodovalo k radnici 50 000 dělníků a v Praze a Brně došlo ke srážkám s ozbrojenou mocí. Vedle dělníků se těchto událostí účastnilo i velké množství studentské a řemeslnické mládeže. Tito tzv. „pokrokáři“ sice neměli jasně definovaný politický program, ale právě r. 1893 se např. skupina kolem mládežnického listu „Omladina“ (1891) přihlásila k tzv. „neodvislému socialismu“, tedy k anarchistickým idejím a nakonec i ke Kropotkinově představě anarchokomunismu. 
cartouche66
Tváří tvář zrůdnostem mladého kapitalistického systému pochopili pokrokoví dělníci a mládež nutnost hledat spravedlivější alternativu. Začali se tedy ohlížet po tehdy živých a rozvíjejících se myšlenkách socialismu a jeho tehdejší proudy a postupy aplikovat do teorie a praxe. Že to nenechávalo klidné jak měšťáky různého druhu, tak církev a státní aparát obecně, nelze pochybovat. Situace se stávala otevřeně nebezpečnou a tak nechvalně proslulá pravicová vláda hraběte Eduarda Taaffeho (stála za kriminalizací a vyhošťováním socialistů v 80. letech) přešla opět k činům. Po násilných socialistických demonstracích v r. 1893 vyhlásila vláda nad Prahou výjimečný stav a zrušila v celém království shromažďovací a spolčovací právo, zavedla ostrou cenzuru tisku a zastavila činnost porotních soudů. Přední činitelé pokrokových hnutí (sociální demokraté, anarchisté i radikální demokraté) byli zatýkáni a r. 1894 bylo mnoho z nich ve vykonstruovaném soudním procesu s tzv. „Omladinou“ obviněno z účasti na velezradě. Úřady využily skutečnosti, že pojmu „omladina“, znamenajícího prostě mládež se tehdy užívalo jako názvu pro různé mládežnické spolky. 17 politických klubů bylo tehdy rozpuštěno, zastaveny 4 pokrokářské časopisy a 68 obviněných „omladinářů“ odsouzeno na celkem 96 let ostrého žaláře. Ve vězení seděl i např. S. K. Neumann.To však neznamenalo konec hnutí.
cartouche66
Jen za stávek a demonstrací v l. 1894 – 1896 bylo zabito 20 dělníků a desítky dalších zraněny. Nakonec Taaffe v říšské radě ustoupil a předložil návrh vládní volební reformy. Volby se měly podle návrhu týkat všech mužů, kteří umí číst a psát. Tento návrh se však v říšské radě setkal s odporem a odmítl ho i samotný císař. Taaffe nakonec v listopadu 1893 musel odstoupit. Tlak pracujících na vládu byl nadále neudržitelný, množily se stávky a prolitá krev a tak v r. 1896 vláda částečně ustoupila. Do říšské rady bylo r. 1897 zvoleno 11 sociálních demokratů. Definitivního uzákonění všeobecného hlasovacího práva se pracující dočkali až r. 1907 (dosud nebylo přiznáno ženám) po mnoha krvavých srážkách. To však nakonec nevedlo k „osvobození pracujících“, nýbrž pouze k posílení vlivu sociálně demokratické byrokracie. Část vedení strany postupně sestupovala z revolučních pozic a sociální demokracie se svým směřováním stávala stále více reformistickou. Pak už požadovala pouze lepší pracovní podmínky v rámci stávajícího systému s větším či menším úspěchem. Tento postoj nakonec způsobil vznik levého křídla soc. dem. a poté i jeho úplný přechod k marxismu-leninismu a přerod v Komunistickou stranu Československa, která však nemluvila za skutečně revoluční proletariát ...
cartouche66
Volební program buržoasie je u všech zúčastněných stran spektáklu zvaného volby stejný! 
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/letak01.jpg
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/letak02.jpg
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/letak01.jpg
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/letak02.jpg
cartouche66
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/samolepka13.png
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/samolepka05.jpg
- http://aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/samolepka05.jpg
vonrammstein
Co kdybys táhnul do hoven, *** z***syne?
cartouche66
Kterýho z tý trojky myslíš, modrej esesáku? Pod fousy ti asi nejde ani jeden, co? Ježíš je lidumil, Nečas ***ek takovej a ten uslintanej modrokrevník zas agent židáckýho Bilderbergu, takže nemáš komu bys "gule" lízal, co? 
×
Sdílení komentáře
×
* Pochoduje jako ovce za těmi, kdo sabotují naše boje, spolu s našimi vykořisťovateli nám vyjednávají bídu a posílají nás zpátky do práce nebo do školy: ODBORY!
* Propadá přihlouplému schůzování na shromážděních, která jsou sice dobrá k tlachání, ale ne k organizování boje!
* Žere politikům všemožné sliby, a přitom se nás jen znovu snaží přesvědčit, že když se vystřídají u moci, tak způsobí zázrak.
Proletáři, jestli chceš opravdu zvítězit, musíš do ulic vyjít jinak.
ODMÍTNI pochodovat po ulicích v těchto karnevalových průvodech, jejichž jediným výsledkem je pocit bezmoci.
ORGANIZUJ demonstrace mimo odbory, strany... a organizuj je proti nim. Udělej z demonstrací skutečná centra bojů!
ROZEJDI SE s demokratickým idiotstvím „svrchovaného a masivního“ valného shromáždění. Naplivej na „permanentně volitelné a odvolatelné delegáty“... Rozejdi se s fetišismem většiny. Dost bylo žvanění a hlasování. Přišel čas činu.
NAPADNI buržoazii tam, kde to od nás nečeká. Stát si chce monopolizovat násilí - nedovol mu to! Postav proti násilí státu proletářské násilí.
ROZŠIŘ hnutí do všech složek naší třídy. Generální stávku mimo odborářskou frašku a proti ní. Sabotuj výrobu. Organizuj mobilní stávkové hlídky, přeruš oběh zboží na křižovatkách, na nádražích, na letištích...
ZAŠKRŤ diktaturu ekonomiky tak, jako to před nedávnem provedli naši třídní bratři z jiných částí světa (Bolívie, Alžírsko, Argentina, Irák atd.).
Pryč s prací! Pryč s vykořisťováním! Pryč s kapitalismem!
ZNIČME TO, CO NÁS NIČÍ!
Kromě toho ti, kdo pronášejí podobné pindy, jsou obvykle ti, kdo nepracují. Předně proto, že v zásadě společenská pravidla zakazují chválit sám sebe. Zadruhé, kdyby takové řeči vedl dělník, bylo by to, jako by chtěl vytvářet a zdokonalovat mučící nástroj, jenž na něj aplikuje jeho vlastní mučitel. A konečně, tento typ proslovů koresponduje s potřebou kapitálu udržet proletáře v postavení pouhých dělníků ), živících se prací, potících ze sebe nadhodnotu a zbytek svých „životů" věnujících obnově své pracovní síly..., aby mohli dál pracovat. Diskurs točící se kolem hesla, „Ať žije práce," ani zdaleka neudržují jen individuální mluvčí, ale kapitál - toto společenské monstrum, jediný opravdový subjekt této společnosti. Vždyť kapitál není pouze hodnotou zhodnocující samu sebe, sociálním vztahem vykořisťování námezdní práce. Jakožto hodnota v procesu si podřídil člověka a změnil jej ve vykonavatele svých vlastních zájmů. Takto se kapitál transformuje v nejvyšší subjekt společnosti a zároveň své vykonavatele mění v pouhé loutky a TY JSI TOU LOUTKOU!
Když kterýkoli šéf, kterýkoli Obamh, kterýkoli Chávez či Putin, kterýkoli ředitel firmy nebo odborový předák pronáší tato slova, naprosto odpovídají jeho vlastním zájmům. Kapitál, tak říkajíc, hovoří skrze svá vlastní ústa.