Komentáře
Zpět na článek
Přihlásit pro přidání komentářeMám doma autíka. Kontroverzní článek Jiřího X. Doležala o autismu rozpoutal velkou čtenářskou diskuzi
6 komentářů
torinese
Teď jsem přečetla všechny dopisy a s částí z nich nesouhlasím.
Moje známá pracovala jako ošetřovatelka dospělých autistů v denním stacionáři (za 8 tis.brutto!) a odešla právě proto,že jsou velmi agresivní.Žena těžko zvládne dospělé chlapy a nechat si za takové peníze rozbít ciferník se fakt nevyplatí.
Nedávno jsem viděla v TV dokument o starší paní,kterou doma napadal velmi agresivní schizofrenik, bála se ho celá rodina,ale přesto ho paní nechtěla dát do ústavu.Ne že by ho tam nevzali,ale prý by ho dopovali léky-takže radši trpěla a třásla se hrůzou,kdy ji zabije.
Takoví nezodpovědní lidé pak ohrožují celé svoje okolí(viz nedávná vražda dítěte schizofrenikem).
Autista ve svých záchvatech vzteku může ublížit úplně stejně.
JXD to napsal pro mnohé "humanisty" asi brutálně,ale já s ním naprosto souhlasím-tyhle děti by se vůbec neměly narodit. Každé narození postiženého dítěte většinou zlikviduje rodinu,jen málokdy vydrží funkční. A zdraví lidé mají především žít a ne se cele obětovat.
Znám práci v PL a vím,že je velmi těžká.Jenže je to práce,která po osmi či více hodinách skončí a ty ošetřovatelky mohou žít normální život. Péče matek a otců nekončí nikdy -maximálně totálním vyčerpáním rodičů.
Jenže v době, kdy se spíš objevují snahy rušit psychiatrické léčebny,aby stát ušetřil a přehodil zodpovědnost na rodiny, nejspíš nevzniknou specializované ústavy,které by rodičům těch postižených ulevily.
Moje známá pracovala jako ošetřovatelka dospělých autistů v denním stacionáři (za 8 tis.brutto!) a odešla právě proto,že jsou velmi agresivní.Žena těžko zvládne dospělé chlapy a nechat si za takové peníze rozbít ciferník se fakt nevyplatí.
Nedávno jsem viděla v TV dokument o starší paní,kterou doma napadal velmi agresivní schizofrenik, bála se ho celá rodina,ale přesto ho paní nechtěla dát do ústavu.Ne že by ho tam nevzali,ale prý by ho dopovali léky-takže radši trpěla a třásla se hrůzou,kdy ji zabije.
Takoví nezodpovědní lidé pak ohrožují celé svoje okolí(viz nedávná vražda dítěte schizofrenikem).
Autista ve svých záchvatech vzteku může ublížit úplně stejně.
JXD to napsal pro mnohé "humanisty" asi brutálně,ale já s ním naprosto souhlasím-tyhle děti by se vůbec neměly narodit. Každé narození postiženého dítěte většinou zlikviduje rodinu,jen málokdy vydrží funkční. A zdraví lidé mají především žít a ne se cele obětovat.
Znám práci v PL a vím,že je velmi těžká.Jenže je to práce,která po osmi či více hodinách skončí a ty ošetřovatelky mohou žít normální život. Péče matek a otců nekončí nikdy -maximálně totálním vyčerpáním rodičů.
Jenže v době, kdy se spíš objevují snahy rušit psychiatrické léčebny,aby stát ušetřil a přehodil zodpovědnost na rodiny, nejspíš nevzniknou specializované ústavy,které by rodičům těch postižených ulevily.
pooch.ledog
Vsimnete si toho, ze skrty se provadeji vzdy v te prvni linii, tam, kde se skutecne pracuje. Tudiz nikdy se nerusi posty vselijakych papalasu nahore, kteri maji ve sve agende kdovi co a to za neskutecne penize. Prvni se vzdy ubere tam dole. Pripadne se misto zrusi. Takze jako prvni jdou ti co jsou ve skutecnem styku s lidma, ne ti, co nekde nahore jen sedi a mudruji. Jeste jsem neslysela, ze by se nejak kratily platy vsem tem ministerskym urednikum, nebo na regionalni urovni vedoucim odboru apod. Nebo v samotnych (bohuzel i soukromich firmach) vyssi exekutive. Takze ustavy socialni pece postupne stradaji a nekdy i zanikaji, lidi v nich delaji za o neco vyssi peniz nez je minimalni mzda, ale tam nekde nahore si za hezke penize lebedi vselajici kontrolori, ouradove, manazeri. K cemu jsou vlastne potreba? Jeste nikdy nebylo vsude tolik mlecu prazdne slamy a vselijakych analytiku, kontrolu apod., kteri maji tak uzasne zajisteni, jako v tehle dobe. Zatimco na pracovnich mistech v tak rikajich prvni frontove linii se setri jak se muze a jeste se cloveku vycita, ze je drahy. Bude hur, protoze tohle nikdo resit nechce. Ti, co za to odpovidaji v tom jedou taky a kapri si prece svuj rybnik sami nikdy nevypusti. Situace v socialni oblasti je takova, ze potrebnych pribyva, uz jen tim, ze doktori dneska zachrani i lidi kteri by drive proste zemreli. Ovsem za jakou cenu. Nekdy byvaji uz nadosmrti odkazani na pomoc jinych. Co pak s nimi, o to se uz nikdo nestara. Ne vzdycky ma takovy clovek rodinu ktera naslednou peci zvladne, zvlast kdyz ma sama co delat aby nejak prezila. Do prace se chodit musi a platit vlastni ucty taktez.
pooch.ledog
Mimochodem taky nechapu, za co tomu JXD nekteri ti lide nadavaji. Jestli je ta matka tak vyrizena z pece o v podstate nezvladatelne dite, navic ji to rozbilo manzelstvi a na sve dalsi deti nema vubec cas, tak je to jednoznacne spatne. Ten kluk uz lepsi nebude ale ona svym sebeznicujicim obetovanim dela peklo ze zivota i jinym. Tem to jiste neni jedno kdyz vidi, v jakym je stavu. Navic musi mit trauma z toho, ze chteji zit kdyz ona nezije. Tohle proste neschvaluji.
Nekdy mam pocit, ze nektere zeny se takhle obetovat proste musi, ze to svym zpusobem uspokojuje neco v nich samotnych. Viz ta prastena Fiserova. Mozna ji dela dokonce dobre, ze jeji syn je na ni tak zoufale zavisly a ona muze svetu ukazovat tvar mucednice. Ostatne, tenhle syndrom ma hodne zen. Viz ty, ktere delaji vse jen pro dite a dospelacky zivot, nedej boze jeste s muzem, je uz nezajima. Taky nejak neberu ty reci o tom, jak je narozeni postizeneho ditete obohatilo. Jasne, clovek si uvedomi jisty veci a zacne si jich mozna vic vazit, ale sorry, dennodenni dozivotni drina s nekym, kdo ma silu dospeleho chlapa a pritom je mentalne na urovni maleho decka, na tom neni nic povznasejiciho. To jsou jen berlicky ktery si ty lidi davaji aby to nejak vydrzeli. Mam radsi lidi, kteri to reknou na rovinu a pak proste nejak funguji dal, nez tyhle uzasne filosoficke kecy o obetech a stesti z toho plynouciho.
Nekdy mam pocit, ze nektere zeny se takhle obetovat proste musi, ze to svym zpusobem uspokojuje neco v nich samotnych. Viz ta prastena Fiserova. Mozna ji dela dokonce dobre, ze jeji syn je na ni tak zoufale zavisly a ona muze svetu ukazovat tvar mucednice. Ostatne, tenhle syndrom ma hodne zen. Viz ty, ktere delaji vse jen pro dite a dospelacky zivot, nedej boze jeste s muzem, je uz nezajima. Taky nejak neberu ty reci o tom, jak je narozeni postizeneho ditete obohatilo. Jasne, clovek si uvedomi jisty veci a zacne si jich mozna vic vazit, ale sorry, dennodenni dozivotni drina s nekym, kdo ma silu dospeleho chlapa a pritom je mentalne na urovni maleho decka, na tom neni nic povznasejiciho. To jsou jen berlicky ktery si ty lidi davaji aby to nejak vydrzeli. Mam radsi lidi, kteri to reknou na rovinu a pak proste nejak funguji dal, nez tyhle uzasne filosoficke kecy o obetech a stesti z toho plynouciho.
torinese
Výchova autistů je velice obtížná,často jsou agresivní a napadají celou rodinu. Chápu matky,které se snaží zajistit jim vlastní péči za cenu obětování vlastního života.
Co už ale vůbec nechápu je to,že péči o tyto postižené obětují i životy svých zdravých děti a funkční rodinu. Obecně známým příkladem je třeba K.Kornová,jíž agresivní nezvladatelný synáček rozbil několik vztahů(těžko se těm mužům divit,když je navíc s obtížným členem rodiny nespojuje ani krevní pouto).Její dcera vyrůstala celý život ve stínu svého bratra,jenž vyžadoval 24 hodinovou péči matky.Určitě taky těžce nesla poznámky svých spolužáků a okolí na adresu postiženého bratra. V dokumentu působila ta dívka zakřiknutě a smutně.
Pokud už se rodiče rozhodnou,že si postižené dítě(jakkoliv,nejen autismem)nechají ve své péči, neměli by tím zatěžovat jeho sourozence.Je to jejich rozhodnutí! Za obzváště nechutné citové vydírání pokládám ,když se snaží vnutit jim pocit,že je jejich povinností postarat se o postiženého bratra nebo sestru po jejich smrti. Nikdo nemá právo rozvracet jejich rodiny a zatěžovat jejich děti.Není to projev lásky a obětavosti,ale sobectví a nedostatku empatie.
Znám ženy,které s těžce postiženými dětmi zůstaly samy-muži se poroučeli a založili si nové a zdravé rodiny.
Každé sebeobětování by mělo mít nějakou míru a nemělo by jít za jistou hranici.
Co už ale vůbec nechápu je to,že péči o tyto postižené obětují i životy svých zdravých děti a funkční rodinu. Obecně známým příkladem je třeba K.Kornová,jíž agresivní nezvladatelný synáček rozbil několik vztahů(těžko se těm mužům divit,když je navíc s obtížným členem rodiny nespojuje ani krevní pouto).Její dcera vyrůstala celý život ve stínu svého bratra,jenž vyžadoval 24 hodinovou péči matky.Určitě taky těžce nesla poznámky svých spolužáků a okolí na adresu postiženého bratra. V dokumentu působila ta dívka zakřiknutě a smutně.
Pokud už se rodiče rozhodnou,že si postižené dítě(jakkoliv,nejen autismem)nechají ve své péči, neměli by tím zatěžovat jeho sourozence.Je to jejich rozhodnutí! Za obzváště nechutné citové vydírání pokládám ,když se snaží vnutit jim pocit,že je jejich povinností postarat se o postiženého bratra nebo sestru po jejich smrti. Nikdo nemá právo rozvracet jejich rodiny a zatěžovat jejich děti.Není to projev lásky a obětavosti,ale sobectví a nedostatku empatie.
Znám ženy,které s těžce postiženými dětmi zůstaly samy-muži se poroučeli a založili si nové a zdravé rodiny.
Každé sebeobětování by mělo mít nějakou míru a nemělo by jít za jistou hranici.
pooch.ledog
To myslite Kornova syna? Tak to jsem nevedela ze maji taky postizene dite. Tu dceru jsem kdysi zaznamenala jeste jako male dite a prisla mi takova bajecne vtipna a legracni. Vic o nich nevim.
Ja si pri tomhle vzdycky uvedomim jake je to stesti ze jsem nemusela nikdy nic takoveho resit a nase decka jsou normalni. Nevim, jak bych to zvladala. Ono je fakt tezky jen tak z fleku rict, ze postizene dite patri do ustavu, kdyz jsem to nikdy nezazila. Muzu jen teoretizovat. Tudiz kdyz zvazim vsechna pro a proti, rekla bych, ze idealnim resenim v pripade tezkeho postizeni je odborna pece v ustavu s tim, ze si tam pribuzni mohou kdykoliv dojit a venovat se tomu cloveku, pripadne si ho brat domu. Plus nejake podpurne denni stacionare pro ty, kteri se rozhodnout mit sveho pribuzneho doma. Na zaklade toho co jsem videla (i v jednom svem zamestnani) a slysela bych rekla, ze kazdy pripad je vysoce individualni a pokud si rodina troufne se starat sama, v poradku. I tak je vsak treba postizeneho zvykat na jine prostredi protoze nikdy nevite, co se muze stat. Syn matky z toho clanku na tom bude jednou jeste hur. Ona je uz ted na padnuti, je tedy jen otazkou casu jak dlouho bude trvat nez tu peci zabali diky svemu spatnemu zdravi, ci dokonce zemre. Pak se mozna opravdu octne v nejake ustavni peci ale bude to o to horsi ze vubec neni zvykan byt nekde jinde nez s tou matkou. Kdo s nim bude pak? Chapu ze ho neni mozno nekam odlozit jen tak, ale jaky vyznam ma znicit kvuli tomu zivoty jinym lidem. On tim lepsi nebude a ty lidi prece musi taky nejak zit. Navic, prijde mi, ze takto vyrizena matka ho stejne nenauci ani to malo co by zvladat treba mohl. Ta uz jen preziva. V tomhle opravdu smysl nevidim. Tim se nikomu nepomaha.
Ja si pri tomhle vzdycky uvedomim jake je to stesti ze jsem nemusela nikdy nic takoveho resit a nase decka jsou normalni. Nevim, jak bych to zvladala. Ono je fakt tezky jen tak z fleku rict, ze postizene dite patri do ustavu, kdyz jsem to nikdy nezazila. Muzu jen teoretizovat. Tudiz kdyz zvazim vsechna pro a proti, rekla bych, ze idealnim resenim v pripade tezkeho postizeni je odborna pece v ustavu s tim, ze si tam pribuzni mohou kdykoliv dojit a venovat se tomu cloveku, pripadne si ho brat domu. Plus nejake podpurne denni stacionare pro ty, kteri se rozhodnout mit sveho pribuzneho doma. Na zaklade toho co jsem videla (i v jednom svem zamestnani) a slysela bych rekla, ze kazdy pripad je vysoce individualni a pokud si rodina troufne se starat sama, v poradku. I tak je vsak treba postizeneho zvykat na jine prostredi protoze nikdy nevite, co se muze stat. Syn matky z toho clanku na tom bude jednou jeste hur. Ona je uz ted na padnuti, je tedy jen otazkou casu jak dlouho bude trvat nez tu peci zabali diky svemu spatnemu zdravi, ci dokonce zemre. Pak se mozna opravdu octne v nejake ustavni peci ale bude to o to horsi ze vubec neni zvykan byt nekde jinde nez s tou matkou. Kdo s nim bude pak? Chapu ze ho neni mozno nekam odlozit jen tak, ale jaky vyznam ma znicit kvuli tomu zivoty jinym lidem. On tim lepsi nebude a ty lidi prece musi taky nejak zit. Navic, prijde mi, ze takto vyrizena matka ho stejne nenauci ani to malo co by zvladat treba mohl. Ta uz jen preziva. V tomhle opravdu smysl nevidim. Tim se nikomu nepomaha.
×
Sdílení komentáře
×
Je to strašný kříž,ale nevím,proč by ho nedobrovolně měli nést i další členové rodiny.
Nejhorší na tom je,že má kolikrát ta matka jediné dítě,těžce postižené mentálně i fyzicky,pak odejde manžel(jednu takovou jsem poznala) a ona už další děti nemá(není s kým,protože postižené dítě málokterý chlap snese,natož cizí). Celý svůj život prožije s péčí o "živočicha"/řeknu-li to hnusně/,který ji někdy ani nevnímá a je mu šumák,kdo se o něho stará. A často s takhle postiženým dítětem živoří na hranici bídy.
Lidi,kteří dají postižené děti do ústavů by neměli být v žádném případě stigmatizováni-JXD má naprostou pravdu. Je něco jiného mít doma lehce postiženého "dauna" nebo těžce postiženého autistu.
Taky nevím,proč mu lají do Mengele.