@Fučík Jakub To to ovšem vyloženě zcestně interpretuješ. Ta hranice nikdy nezmizí (alespoň ne zcela). Jde ale o to, že leckterý filuta, mluvě o obecné prospěšnosti toho či onoho, myslí především na svůj vlastní prospěch, snaže se tu hranici co nejvíce rozostřit a zastřít.
Samozřejmě, že když mlékárenský magnát usiluje o co nejnižší konečnou prodejní cenu své produkce, racionálně kalkujuje s tím, že pokud by dosáhl nižších parciálních profitů všech, kteří tvoří řetězec mezi výrobcem a koncovým zákazníkem, mohlo by se tak prodat více jeho zboží a on by tak více tržil. To je, samo o sobě, v duchu "obchodu", zcela v pořádku. Ovšem ve chvíli, kdy tento svůj kalkul prezentuje jako snahu o to, aby nižšími konečnými prodejnícmi cenami prospěl konečnému zákazníku, to nelze označit jinak, než jako ryzí pokrytectví a neochotu dělit se o své potenciálními zisky s ostatními účastníky trhu, tedy jako lakotu.
Žasnu, jak se většina lidí stále pokouší vidět v podstatě obchodu něco ušlechtilejšího, než toliko snahu o co nejlevnější nabytí a co nejdražší pozbytí zboží (přičemž zbožím je, samozřejmě, i práce, vložená do zboží během jeho produkce).
Takže nakonec z toho opět vyplývá: buď jsem ochoten požadovanou cenu uhradit a nebo to zboží nepotřebuji a tedy nechci.
Jak konec konců kdysi trefně poznamenala Dolly Gallagher Levi, rozhazování peněz podporuje růst. A to, že si tupé masy nedokáží odříci ten požitek z nabývání všeho možného i nemožného a trápí se tím, že nemohou vše, co by chtěli, je jejich problém a dobře jim tak, hlupcům. A jak zase říkají budhisté, chtění je největší překážkou na cestě do nirvány

@Petr Minář nech se vyšetřit jsi nepricetny