T0 JE ALE BLBKA.

Pan Okamura je nad věcí a má ve všem pravdu .ta stařena mu nesahá ke kotníkům.

Tomio Okamura je opravdu nula a nikdo, takže se jí nedivím, že ho nezná.

S překvapením zjišťuji nemilou skutečnost. Ať se napíše kdekoli cokoli, mnohým je to jedno. Ti mají v hlavě svůj zapouzdřený komplex a v rozporu s obsahem článku si napíší pouze to svoje. Když vyjde článek o sluníčku, postěžují si, že jim ujela tramvaj a obviní z toho politiky, kteří jsou zrovna u moci. Ne a ne nahlédnout za mantinely jejich myšlení a mentality.

Leyenová ho nezná ze slušnosti k České republice.

bureš je zkušenej kamuflážník Napřed dal okamurovi funkci a pak z něj udělal hov no v trávě.

Hlavně že ví jak okrádat členské státy!

Motoristé slibovali, že babiše ohlídají....
To popelnik Okamura zlikviduje babiše zcela určitě.....!

Figurka samotného Okamury ve svém podání nápadů a vzhledu je a zůstane součástí vděčných českých vtipů a jen díky. nim zábava na sítích posílí odpor k režimu,.který je podobný režimu minulému.
Díky pane popelář. Smích léčí.

Zato každý naprosto přesně ví, kdo je Ursula von der Leyenová. Pí ča.

nechápu proč se čeští novináři jedou do Bruselu ptát Layenovéco říká Na Okamurův projev když ho ani nezná ? to na sebe chtějí upozornit nebo co ?

Nějak to nechápu. Co dělá česká diplomacie, že v Bruselu neznají všemi vyvoleného Okamuru? Proč netleská celý ten jejich parlament, včetně lejna a nekřičí Sláva tobě Okamuro do té doby než umřeš?

To globalisticky koště ví akorát kdo je Klaus Schwab, Soros a další její loutkovodiči

Největší odhalení dne zní: Ursula von der Leyenová neví, kdo je Tomio Okamura. Země se zachvěla, Brusel se zhroutil a autor článku si mohl odškrtnout splněno. Konečně máme důkaz, že evropská politika se netočí kolem českého rybníčku – a hlavně že se pořád ještě točí kolem Tomia Okamury. Alespoň v hlavě autora.

Pointa přitom není v tom, že Leyenová Okamuru nezná. To je asi stejně šokující jako zjištění, že japonský premiér netuší, kdo je starosta Horní Dolní. Důležité je něco jiného: autor Okamuru zná. A zná ho velmi, velmi dobře. Tak dobře, že bez něj by neměl o čem psát. Bez Okamury by nebyl klik. Bez kliku by nebyl honorář. A bez honoráře by byl zítřejší oběd jen suchý rohlík politické bezvýznamnosti.

Ursula von der Leyenová se bez Okamury obejde naprosto bez potíží. Řídí Evropskou komisi, řeší války, ekonomiku, migraci, klimatickou politiku. Ale autor? Ten se bez Okamury neobejde ani jeden den. Okamura je jeho kyslík. Jeho perpetuum mobile. Jeho osobní bankomat na pozornost.

Celý článek je vlastně dojemná zpověď závislosti. Nezávislé médium, které potřebuje jedno jméno, aby mělo co říct. Kritika politika, která ho současně udržuje při životě. Každý další odstavec křičí: „Prosím, Tomio, ještě něco řekni. Cokoliv. Jinak budu muset psát o skutečné politice.“

A tak se slaví, že Leyenová Okamuru nezná. Ne proto, že by to něco vypovídalo o ní, ale proto, že to znovu umožnilo napsat článek o něm. Protože když už Okamura nemá reálný vliv v Evropě, má alespoň jisté místo v českém mediálním ekosystému – jako spolehlivý zdroj obživy.

Bez Okamury by byl klid. Bez Okamury by nebyl text. A bez ubohého textu by nebylo oběd.

Uršulka se brzy dozví, že je to jen demagogický lizprdélka hnuSSáků. 😎😎

Bohužel autor vynechal informaci, že sám dobrotivý Andrej Babiš propůjčil SPD ze svého skladu onucí několik politických marketérů, kteří obratem přisli s úderným sloganem a novou ochranou znamkou, a sice: Představujeme Inteligentního Tomia Ostatním Mezinárodním Institucím a Občanům.

Více na www.pitomio.cz

Perfektní.