19 let jsem měl antikvariát v Trutnově. S úsměvem a klidem na srdci jsem nedávno ukončil prodej a obchod zrušil. O čtení, čtenářích, knihách a současném prodeji bych mohl vyprávět pěkně dlouho. Že se nečte to není pravda, vše je trochu nastaveno jinak, ale to by bylo delší povídání. Vím že knihy přežijí, ale bude to těžké. Jak řekl Umberto Eco knih se jen tak nezbavíme.

Jé, taky stěhuji knížky z knihobudky do knihobudky, protože jedna z prvních v našem městě je věčně přeplněná a jiná, poblíž dopravního uzlu MHD zase občas úplně prázdná. Občas přinesu i časopisy nebo puzzle.
Při výletech po Česku občas na knihobudku narazím, ale ne vždy si knížku vyberu, protože v knihobudkách končí většinou knihy neprodejné přes re- knihy nebo knihobot. Já o těch pár drobných za knížku vyřazenou z mé osobní knihovny nestojím. Kvůli věku a těžké nemoci jsem se rozhodla své knížky zredukovat systémem ještě jednou přečíst a daro­vat.­..nej­častě­ji do některé knihobudky.

Knihobudky nevyužívám, ale schvaluji to. A rozhodně považuji za správné, když třeba na venkovské vlakové či autobusové zastávce něco takového je. Stejně tak v nějaké komunitní oblasti. Vždycky se divím, jak to že někdo něco s knihami nekalého neudělá. Faktem je, že dnes se už moc nečte(knihy).