Delam chirurgii uz 59 let a kdyz jsem v r.66 zacinal na Bulovecke chirurgii lhalo se vsem pacientum s infaustni prognosou o kterych jsme vedeli , ze do svestek nevydrzi ( ve smyslu "pia fraus") ze do svestek budou opet jako rybicka.
Poslednich 50 let se ale rika pacientum tvrda pravda do oci.
Tezko rici , co je lepsi.
Jak rika muj oblibeny ceskoslovensky basnik Jiri Wolker ktery zemrel ve veku 24 let v r. 1924 ( jehoz "divadlo Jiriho Wolkera" toto Cesko velmi kontemplativne , jak je mu vlastni prejmenovalo na "Divadlo v Dlouhe"):
"smrt neni zla, co tezke je , to umirani je"s cimz na 100% souhlasim.

Má naprostou pravdu. Umírající člověk to samozřejmě pozná a chce komunikovat jinak se zatvrdí a nikomu to nepomůže. Nejhorší jsou ovšem povzbudivá slova jako, bude to všechno dobré, ty se z toho dostaneš a pod. Člověk, který umírá to stoprocentně ví a chce si normálně promluvit, ale když mu někdo začne předhazovat ty hovadiny, že se bezy uzdraví a pod., tak se zatvrdí a mnohdy přestane komunikovat úplně a to je to nejhorší.Vím, co píšu, protože jsem něco podobného zažil. Umírající lidé jsou vesměs srovnáni a smíření s osudem a na nějaké kecy fakt nemají náladu.

Ono to není jen tak o smrti mluvit.Kor,když se to týká přímo vás.Sam má člověk v sobě zmatek,neví co s bolesti,která vás postihne,co s myšlenkami.Postupem času se to zmírní a člověk o tom s někým dokáže mluvit.Ale ne hned.Pul rok,rok někdo i více.