Až jsem se radostně usmála,když jsem si přečetla, kdo byl hlavní hrdinou pana Macháčka! Pro mne to byl od dětství taky Vinnetou, nikdy jsem nebyla, když jsme si hráli na indiány, nikdo jiný, byť jsem si hrála s kluky. (Jsem ročník 1958). A také jsem to před asi 15 lety uvedla v rozhovoru s redaktorkou měsíčníku města Příbora, když zazněla otázka, kdo byl mým vzorem v dětství. Nevím, zda občané pochopili to, co tím můj postoj vyjadřuje. Mít svobodu, dobré vztahy a mír, i když mne to někdy v něčem omezí. Žít a nechat žít.
Držme se, pane Macháčku, svého románového hrdiny.

Na koncerty omlouvá jen smrt. Naprosto správný přístup. Nicméně i případný nebožtík by se mohl nechat alespoň dovézt

Aj dvadsaďseděm stupňou som mal a tak sme tých bolševikou bilii...