Reportáže
Inteligence v říši zvířat. Hranice mezi člověkem a němou tváří se hroutí, věda jde kupředu
2 komentáře
Heheh, srandisti jedni! Skutečná hranice mezi různými "božími hovádky" nikdy nebyla. Tojen lidé povýšeně předstírali, že nějaká je. Takže pokud jim to teď "věda hodí na hlavu", jen dobře! 

V osmdesatkách letech jsme se učili, že zvířata se nemohou smát, že kdo vidí psa smát se, jen ho sám personifikuje. Naše učitelka dokonce tvrdila, že pes nemá mimické svaly - že by na vsi neviděla psa cenit zuby? Přitom se tvar tváře dal už tenkrát nafotit, natočit i se situací - a následně změřit. Že zvířata nemyslí, ale jednají pudově (ale jak domácí zvíře pozná, že páníček přijede, protože je pátek 17:25 už se neřešilo - my měli psa, kočku, kozu, krávu - všechna tato zvířata se zhruba půl hodiny před příjezdem otce začala chovat jinak (pes s kočkou čekali u vrat, v chlívě se "jen" koukaly na dveře)).
Nepochybujme o inteligenci zvířat. Možná jsou některá tak moudrá, že nám, lidem, nevnucují, že my jsme ti hloupější a nechávají nás žít v bludu.