Katerino, zdravim se Skalistych. Zajimavy byt nedusledny clanek. Mela bys navstivit nas (US) stale Divoky Z/JZ. Nikde v zazemi zadnou petihvezdu nenajdes. Dodnes tedy Amici, vcetne nas, kdysi ceskych cundraku, spi pod sirakem, ve stanu, v terenaku, ci karavanu/kemperu. Behem '70 let byl ve CH kazdorocne Potlach. V USA v letech '80 take. Jsem pametnik z byvale T.O. Trilobit (studaci geologie) a dodnes tu spim pod sirakem. Prvni tyden v kvetnu jsem po lyzovacce v prasanu Skalistych byl tradicne (uz 36 let) tyden na jarnim cundru v pastelove polopusti a po 4. v surealnim Bilem hnizde v S-AZ (White Pocket). Kamarad na to priletel ze San Diega, CA. Zde je to nefalsovane, pristup pouze v terenaku, 20-30 l vody ssebou. Mobily tu nefunguji, neni to pokryte. Holka, zadnou padourinu jako na Madeire tu nenajdes. Jen obcas divoky, nebo vladni kemp, vetsinou bez vody. Precti si clanek Evropa hoří, Brusel reguluje: Osudová pokrytectví unijní byrokracie na portalu KN. Pod carou jsou me tipy na veledobrodruzstvi kolem Grand Canyonu a v Yellowstonu. For bragging rights. Sestup z hrany az dolu ke Koloradu jsem podnikl 3x, jednou z jihu do tyrkysove ricky Havasu kde ziji Indiani a 2x ze S (N-Rim) k Thunder River (jedina pitna voda) a tzv Toroweap na SZ strane G.C., kde sopka Trumbull (2440 m) v Tercieru pred milionem let udelala lavovou prehradu 700 m vysokou a tim padem velevodopad. Zbytek hraze jsou dnes nejvetsi pereje v G.C., Lava Rapids. Vcucnou i velke motorove pontony s 30 lidmi. Mohu Te ujistit, ze se zde na Divokem Z/JZ nenudime. Krome dechberouci prirody tu jsou prima, pohodovi a pravicovi lide. Woke se tu nevede.Takze, posuci z CT, masmedii i forum24 at radeji zustanou v zapeci v Kotline. There you have it.

Proč místo vzpomínky a brečení nevzít Celtu a jít v sobotním ránu vstříc zážitkům. Tak jak to děláme i dnes. Jinak článek o ničem jen reklama na cosi

Toulání po lesích a spaní pod širákem nezmizelo. Jen se tomu teď mezi mládeží říká Bushcraft a zatím to nemá svoji hudbu a kulturu.

Trempink zije!
Akorat to chce prezit Breziny

Trempoval jsem v osmdesátých letech. Sólo nebo ve dvou, více méně mimo subkulturu. Jsem tuze rád, že jsem to zažil. Ale už bych to asi nevracel.