Samotný fakt, jak dlouho ten rekord vydržel, odpovídá na nezodpovědnou otázku. V 80. letech minimálně 6 atletek východního bloku běhalo 400 m běžně pod 50 s. Tedy o 2-3 se*** rychleji, než dnešní ženská špička. Nikdo jim nebere, že to stálo hodně dřiny, ale samotná dřina na tyhle časy stačit nemohla.

Nejlepší.

Tak ono stačí se podívat na to, jak vypadají atletky, které běhají dnes, a jak vypadala tenkrát Jarmila. Na to člověk nemusí být zrovna Sherlock, aby si nevšiml toho propastného rozdílu. A vzhledem k vývoji atletických výkonů v čase je pak vysvětlování tohoto 40letého času jen a pouze dřinou a talentem (ty současné mistryně a olympioničky nedřou a nemají talent?) prostě neudržitelné a nevěrohodné. Dokázat to už po těch letech nejde, ale když něco vypadá jako kachna, kváká to jako kachna, plave a chodí to jako kachna, tak to obvykle kachna bývá. P.S. Taky proto mi udělala v únoru Femke tak obrovskou radost. A pevně věřím, že doba, kdy to někdo dokáže i na osmistovce, je už tady.