Organizace islámské spolupráce (Organisation of Islamic Cooperation – OIC) byla vytvořena muslimskými zeměmi s cílem prosazovat ve světě zájmy vyznavačů islámu a být kolektivním hlasem muslimské civilizace. Její pražská skupina se rozhodla 24. května 2017 zorganizovat konferenci na téma „Vztahy mezi Českou republikou a muslimskými zeměmi“ s podtitulem o vztazích muslimských zemí s Českou republikou v oblastech obchodu, bezpečí a cestovního ruchu, a hlavně také o přínosu muslimských komunit pro život v ČR, a to přímo na půdě Univerzity Karlovy pod záštitou rektora prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc.
Na první pohled si může člověk říci, že nejde o nic významného a je to prostě jedna z dalších konferencí, ale při bližším pohledu na propagaci celé akce, a hlavně na problematičnost organizátorů již vše vyznívá jinak.
Ve sdružení OIC je spojeno 57 států a země jako Rusko jsou stálými pozorovateli. Z oněch 57 států je ovšem většina na seznamech porušování lidských práv. Země jako Saúdská Arábie, Bahrajn či Írán jsou vůdčími zeměmi porušujícími základní lidská práva hned vedle Severní Koreje nebo Číny. Podle studie Economist Intelligence Unit z roku 2010 není ani jedna z členských zemí OIC demokratickou společností, pouze tři země jsou označeny za nefunkční demokracie a ostatní jsou vedeny jako autoritativní či hybridní režimy. Lidskoprávní organizace Freedom House naprostou většinu označuje za nesvobodné a porušující lidská práva a organizace Reportéři bez hranic v indexu svobody tisku označuje naprostou většinu zemí OIC za státy s význačnými problémy v oblasti svobody slova.
Mezi země porušující lidská práva a občanské svobody jsou zařazeny i Ázerbájdžán a Egypt, které jsou na pozvánce ke konferenci uvedeny jako organizátoři zastupující pražskou skupinu OIC. O Ázerbájdžánu se na webu lidskoprávní organizace Člověk v tísni píše: „Ázerbájdžán je proslulý manipulací voleb na různých úrovních, potlačováním svobody slova, likvidací nepohodlných nevládních organizací, perzekucemi nezávislých novinářů i držením politických oponentů ve vězení.“ A o Egyptě se tam píše, že „egyptské nevládní organizace i nezávislí aktivisté jsou častým terčem útoků ze strany místních orgánů. Mnoho členů občanské společnosti bylo zadrženo, někdy i mučeno, a obviněno z přečinů na základě drakonických zákonů, bylo jim zakázáno cestovat nebo jim byl zmrazen majetek.“
Když jsem si ovšem přečetl program celé konference, tak mne naplnil takový divný pocit, že se na této konferenci asi příliš nebude hovořit o dodržování lidských práv a stavu muslimské společnosti nebo o tom, jak by Česká republika mohla pomoci zlepšení stavu lidských práv v Ázerbájdžánu či Egyptě, ne-li rovnou v rámci celé OIC. Naopak mám dojem, že cílem celé konference bude spíše podpořit propagandu totalitních muslimských zemí v České republice, a hlavně v akademické obci. Místo tématu lidských práv se má propagovat přínos islámu pro rozvoj České republiky, to je asi mnohem důležitější než dodržování lidských práv. Říkám si tak, jestli zrovna tohle má Univerzita Karlova a Česká republika zapotřebí.
V informaci o programu je napsáno, že na konferenci byli pozváni všichni poslanci Parlamentu České republiky, vybraní úředníci z ministerstva zahraničních věcí (čtyři pozvánky), úředníci ministerstva obrany (tři pozvánky), úředníci ministerstva průmyslu a obchodu (tři pozvánky), členové fakulty a studenti Univerzity Karlovy a Akademie věd (50 pozvánek), vybraná média (20 pozvánek) a think-tanky (10 pozvánek), tedy cílená propagace s cílem ovlivnit vybrané osoby.
Celou tuto akci uzavře recepce pořádaná rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou pro pět hostujících řečníků, 24 velvyslanců OIC a dalších deset hostů vybraných hostitelem. Člověk se tak ptá, jestli má akademická instituce formátu Karlovy univerzity zapotřebí stát se nástrojem pro propagandu totalitních režimů. Jestli by dobrému jménu univerzity spíše neslušelo uspořádat skutečnou konferenci o tom, jak podpořit demokratické procesy a lidská práva v totalitních (muslimských) zemích.
