Piráti plují nejenom po mořích, ale i na evropské politické scéně. Výjimkou není ani Česko. Po dobrém zisku v říjnových volbách (132 417 hlasů a získaných 2,66 procenta) je ale na místě otázka, co bude s Českou pirátskou stranou dál.
Příklad z Německa a Švédska, kde se sice pirátské strany před časem také prosadily, ale po čase opět „odpluly“ na širé moře, je spíše varující.
„Učíme se v každých volbách,“ řekl bezprostředně po vyhlášení volebních výsledků lídr strany Ivan Bartoš. Piráti, kteří propagují ve svém programu hlavně neomezenou svobodu internetových procesů, jsou oblíbeni většinou u mladých lidí. A stali se tak určitou menší alternativou na politické scéně. Ostatně na podzim 2012 byl zvolen Libor Michálek v Praze senátorem a tehdy zastupoval koalici pirátů, zelených a lidovců.
Česká pirátská strana má své stoupence především v řadách svobodomyslně a ekologicky smýšlejících lidí. Počet jejich fanoušků rostl na sociálních sítích zejména před říjnovými volbami. Přitom ve sněmovním hlasování v roce 2010 dostali jen něco přes 40 tisíc hlasů a získali 0,8 procenta. Jak naloží s daleko větším ziskem, je otázkou. Pořád opakovat to samé, zřejmě nebude příště stačit. Rozprostřít se více po politickém kolbišti ale zatím nechtějí. Piráti se tak ocitají před zásadním rozhodnutím, kam dál. Zda to ví, není vůbec jasné. Nejsilnější pozice mají v Praze, mohou se proto ukázat již za rok ve volbách v metropoli, nebo nasadit v ten samý čas někoho zajímavého v senátním hlasování. Ale jak již bylo řečeno, příklady ze zahraničí zatím nesvědčí v jejich prospěch.
