Občas dostávám od čtenářů dárek na památku, jenom tak, že mne rádi čtou v Reflexu. Teď jsem na karlovarském festivalu dostal tak nádherný suvenýr, že se musím pochlubit!
Dal jsem si, jako každý rok na festivalu, přes řeku od „naších reflexních“ Lázní III kafe na zahrádce a sledoval, jak kolem Vosího hnízda Reflexu, naší karlovarské expozitury, proudí dav a užívá si naši atrakci, úl, ve kterém dostanete žihadlo nebo Reflex. Pak jsme měli redakční besedu, čtenáři byli milí, a v první řadě seděla neuvěřitelně krásná mladá žena v citronově žlutém tričku, smála se našim vtipům, a celé pódium od šéfredaktora přes kulturu až po moji maličkost se předvádělo jak pávi na jaře. Pak beseda skončila a naše demonstrace za český film prošla Vary. Já nesl transparen Více pravdy v českém filmu a hajloval zaťatou pěstí v čistém Gaza stylu, až mě bolel loket. Vrátili jsme se k Lázním III. a začala zcela neuvěřitelná historka.
Stál jsem s transparentem opřeným o zem, už jsem cítil ruku, když se ke mě tajuplně přitočila udržovaná žena středního věku. „Jsem keramička. Udělala jsem vám dárek.“ A podalal mi s trochu nejistým výrazem balíček v papíru. Rozbalil jsem ho a uviděl ten nejneuvěřitelnější hrnek, jaký jsem v životě viděl. Tak neuvěřitelný, že o něm píšu.
Byla samozřejmě možnost - kdybych uvažoval jako Miloš Zeman, to jest jako zapšklý a mstivý stařec - dárek interpretovat jako sdělení, že jsem p**a. Ta paní mi hrnek ale předala s úsměvem, musela ho vyrobit, naglazovat, vypálit, zabalit, donést mi ho - a tak nezpochybňuji, že to myslela dobře. Proto tímto ještě jednou MOC děkuji. Konečně totiž mám hrnek s objektem, který mám vlastně ze všeho na světě nejradši.
