Jan Fischer se neschovává, ruce by ale schovat měl. Pozor! Mistr v amatérské gestikulaci útočí!
Předvolební spot Jana Fischera by skvěle fungoval i jako klip k písni Mám jednu ruku dlouhou.
Toho si prostě nejde nevšimnout. Oproti svému premiérskému období v letech 2009 až 2010 Jan Fischer před prezidentskými volbami poněkud zdramatizoval svůj neverbální projev. Neustále máchá rukama, strká je lidem pod nos a někdy bývá doslova nebezpečný. Člověk, s nímž mluví, aby se bál o oči.
Stačí zhlédnout například záznam jeho zářijového vystoupení v Show Jana Krause (Mimochodem, vlezl tam moc brzo, to dramaturg kampaně nezvládl. Teď mu to bude chybět. Anebo ho Kraus pozve podruhé?).
Fischer tvrdí, že často až akrobatická gestikulace patří odnepaměti k jeho projevu. Na tiskových konferencích staťáku ale tak odvázaný nebýval. Kolegové z MF Dnes se ho dokonce před časem zeptali, proč tak často hrozí prsty, ukazuje na všechny strany, krájí dlaní vzduch, a podobně. „Jsou to gesta pro vás přirozená, nebo se je schválně učíte,“ zajimalo je.
A Fischer upřímně (jak jinak, že?) odpověděl: „Ne, neučím. Tohle by mě spíš někdo odnaučoval. Moje manželka mi někdy říká: Kdybys neměl ruce, tak se nedomluvíš. Mám to hodně založené na gestikulaci a mimice. Jsem prostě bytostný kantor, rád učím, vždycky jsem rád učil. Prostě nedovedu být panák, který se takhle postaví a dá ruce podél těla. Mně to nejde,“ chi chi.
No tak s tím panákem opatrně, ale ubrat by to určitě chtělo. Například do svého 60 vteřin dlouhého předvolebního spotu Fischer nasoukal minimálně osmnáct gest. To je obdivuhodný výkon, za nějž by si zasloužil titul neoficiálního mistra světa ve státnické gestikulaci. Samozřejmě amatérského.
Ovšem i to je mimořádný úspěch, možná druhý největší po tom, co ho Topolánek s Paroubkem instalovali do čela vlády. Mimochodem, to byla zas jejich životní prohra. Ale což, my už se s tím nějak vyrovnáme u volebních uren.
A teď zpět k neschovávajícímu se Honzovi. Na základě jeho předvolebního videoklipu jsme se pokusili zrekonstruovat scénář, který mohli mít autoři v ruce. A gesta a pojmenovat. Přečtěte si ho, pak si pusťte Fischerův spot a posuďte, zda jsme se trefili:
0:01 Stan z prstů pod nosem. Stará dobrá klasika.
0:03 Železný pozpátku. Jak si nasadit brýle bez pomoci malíčků.
0:10 Odevzdej balón soupeři. Házenkáři už vědí.
0:11 Přimrzlá levačka aneb Zapomněl jsem si zapnout sako.
0:14 Pojď mi hop! Rozšafný poskok z tiskovky.
0:18 Horká kamna - obouruč. Další klasika.
0:22 Dribling na Měsíci. Odkoukáno z basketballu. Zpomaleno.
0:24 Nekompromisní stříška. Obšlehnuto od Klause.
0:27 Večer u mě, Moničko! Gesto vnímavého šéfa.
0:29 Abrakadabra. Ještě jedna klasika.
0:32 Startující stíhačka, neboli 3D graf. Vrcholné číslo šampiona Fischera!
0:36 Handshake s invalidou. Musí být.
0:37 Líbačka s manželkou. Bohužel také.
0:39 Hände hoch! Tohle chtěl Milan. Milan Šteindler. Režisér.
0:41 Procházka se Špačkem. Ano, s tím od Havla. Mrk! Mrk!
0:45 Tenisový rozhodčí. Kuk sem, kuk tam, kýv a píšu si.
0:47 Hra s věšteckou koulí. Odkoukáno z EZO.TV
0:51 Mrkáček Čiko. Apel na voliče.
0:55 Logo a šmytec.
Ještě pořád Fischerovi věříte, že nebyl na žádném mediálním tréninku? A věříte mu vůbec něco?
