Ať hodí kamenem ten, kdo nikdy nezalhal, kdo nepomyslel na nevěru nebo ten, kdo nikdy nepřišel se žhavým drbem… Nikdo nezvedá kámen a nehází? My lidi se prostě někdy chováme hůř než zvířata. A vědecké studie to nekompromisně dokazují.
Na webu LiveScience.com, který zveřejňuje nejnovější vědecké poznatky v různých oblastech, se objevilo 10 typů nelichotivého lidského chování. Schválně, v kolika kategoriích poznáte sebe nebo někoho ze svého okolí.
1. Stmelující pomlouvání
"Drbárna" prý lidi sbližuje. Jennifer Bossonová, profesorka psychologie z univerzity na jižní Floridě, říká: „Když dva lidé sdílejí antipatie ke třetí osobě, prohlubuje to jejich vztah.“ Studie navíc prokázaly, že pomlouvání mimo jiné zvyšuje naše sebevědomí. O přesnost propíraných informací rozhodně nejde, hlavní je pouto, které mezi pomlouvajícími vzniká na úkor třetí osoby.
2. Návykové hazardování
Lidský mozek se při sázení často přepne do jakéhosi iracionálního módu. Jakmile sázkař jen těsně mine výhru, jeho mozek to považuje za částečné vítězství a má tendenci vsadit znovu. Přestože i prohra o prsa znamená ztrátu.
Žijete s notorickým lhářem? Jestli se chová takhle, je lepší to s ním skončit! >>>
3. Stres
Stav pro lidi čím dál typičtější a běžnější, stav způsobující rakoviny, srdeční onemocnění, deprese i sebevraždy. S rozvojem moderních technologií si většina z nás nosí práci domů. Vymezit si volný čas je těžší než dřív. Studie upozorňují na to, že pracující rodiče jsou ještě pod větším tlakem stresu než jejich starší kolegové, kteří už výchovu dětí neřeší. Doporučenou antistresovou obranou je cvičení a dostatek spánku.
4. Touha po kráse a atraktivitě
Většině z nás záleží na tom, jak vypadáme, navíc žijeme v době, kdy je vzhled konkurenční výhodou. Atraktivnější lidé poutají více pozornosti a mají často větší šance protlačit se dopředu. „Myslíme si, že vypadat dobře znamená cítit se šťastnější,“ říká psycholožka Diana Zuckermanová.
5. Šikana – ve škole, v práci i doma
Vědci se domnívají, že děti, které šikanují své spolužáky ve škole, se podobně chovají i doma k sourozencům. K šikaně nás vede tendence k nadřazenosti. Podle jedné ze studií se až 30 % amerických zaměstnanců hlásí ke zkušenostem s šikanou na pracovišti – od šéfů i kolegů.
6. Náchylnost ke zlozvykům
I když známe zdravotní rizika kouření, zapálíme si, i když známe neblahé účinky alkoholu na své chování, napijeme se… Máloco si totiž dokážeme dlouhodobě odepřít. Co nám lidem naopak jde, je obhajoba špatných návyků. Zatímco 99 odstrašujících případů nás neodradí, jedna pozitivní výjimka je dostatečně uklidňující.
Podle Cindy Jardinové z university v Albertě tíhneme k dlouhodobým zlozvykům z několika důvodů – máme k tomu genetickou dispozici, trpíme potřebou společenského uznání a nejsme schopni v plné míře pochopit a přijmout závažnost rizika, jemuž se vystavujeme…
7. Podvádění a nevěry
Téměř každý pátý Američan si myslí, že daňové úniky jsou pochopitelné, že nenarušují morálku. Je takové podvádění srovnatelné s nevěrou? Tu máme před očima neustále. Denně čteme o zahýbání politiků, herců, zpěváků… Fakt, že je odsuzujeme, nemusí ale znamenat, že za určité situace nejsme schopni podvést i my svého partnera.
8. Uspokojení z krádeže
Průzkumy ukázaly, že kradou i ti, kteří k tomu nejsou tlačeni svojí existenční situací. V roce 2009 se účastníkům výzkumu zabývajícího se vlivem krádeže na uspokojení zloděje podávalo buď placebo, nebo lék Naltrexon. Ten se předepisuje alkoholikům a lidem závislým na drogách nebo gamblerství. U kleptomanů potlačoval pocit radosti z krádeže. Sklony ke kradení můžeme mít v genech – mimochodem je to další věc, kterou máme společnou s opicemi. Ty umění šikovné zlodějiny také objevily.
9. Sklony k násilí
Biolog David Carrier z university v Utahu říká: „Lidé se řadí mezi nejnásilnější živočišné druhy.“ Naše tendence k násilnostem je podle vědců dnes větší, než bývala před miliony let u našich předků. Z původní primitivní a přirozené nutnosti kvůli přežití se stává násilí promyšlenějším a agresivnějším.
10. Chronické lhaní
Podle studie psychologa Roberta Feldmana z univerzity v Massachusetts lže 60 % lidí alespoň jednou po dobu deseti minut konverzace. Vymyslet lež nám přitom prý trvá o třetinu déle, než říci pravdu – je to pro nás tedy náročnější. Přesto nám lži stojí za to. Chráníme nebo dokonce podporujeme jimi totiž své sebevědomí.
