„Už sedmdesát let je to, co správný muži ve správnou chvíli udělali správnou věc československý národ. Člověk není oprávněn se k tomu nějak vyjadřovat, ale jako kluk uštknutý druhou světovou válkou jsem přečetl veškerou literaturu kolem heydrichiády a jestli je tam v mém případě střípek něčeho osobního, tak jsou to dvě věci….
Maminka mi říkala – já si to samozřejmě nepamatuju, byly mi čtyři roky – že jsme byli na návštěvě na Smíchově a přecházeli most. Maminka zřejmě chtěla pokračovat Resslovou ulicí nahoru, ale to nešlo, byla tam policejní špéra. Resslovkou dolů na dnešní Jiráskovo náměstí tekly proudy vody a my jsme to do Vršovic museli obejít přes Výtoň.
Video se připravuje ...
A druhá věc je, že někdy v padesátých letech - protože jsem po tátovi pravoslavný – jsem krátkou dobu v kostele ministroval a k povinnostem ministrantů mimo jiné patřilo, že když byla v neděli po mši otevřena krypta, že v ní prováděli. Takže já si tu kobku pamatuju před šedesáti lety, jak u vyhloubené únikové díry ještě ležela lopata a dokonce a jestli to řeknu správně, tak když se vleze dovnitř, tak ve zdi jsou úzké betonové prostory a v jednom z nich byly čtyři krvavé tečky, které tam po sobě nechal zraněný parašutista, který se opřel o zeď. Upozorňovali jsme na ně návštěvníky.
A já sám mám na svém křestním listě s vročením 1938 podpis faráře Vladimíra Petřeka, který o čtyři roky později parašutistům pomáhal a zaplatil za to životem. Byl to strašně krásnej pán, vypadal opravdu trochu jako balkánský Ježíš Kristus…“
