Pod okny Strakovy akademie zrovna pochodoval slovenský premiér Robert Fico a zahradu před Úřadem vlády zalévalo slunce. Odpadlá místopředsedkyně Věcí veřejných Karolína Peake (36) bilancovala svůj vztah k Vítu Bártovi a chystala se „zalehnout“ na své bývalé kolegy z „Véček“.
Vaši kritici vám nejčastěji vytýkají, že je vaše náhlé prozření podezřelé, protože jste pravdu o Vítu Bártovi musela znát už dlouho. Nejpozději od doby, kdy jste se podílela na přípravě tzv. etického kodexu Věcí veřejných, kde se hovořilo o provizích z veřejných zakázek. Ani to pro vás nebyl signál, že něco není v pořádku?
Podílela jsem se na celé řadě dokumentů, které se tvořily ať už v zárodcích Věcí veřejných, nebo později v době plného fungování strany. Nepopírám, že jsme se bavili o dokumentech, při jejichž tvorbě jsme diskutovali, jestli máme sílu na boj se všemi nepřáteli najednou, anebo se budeme chovat politicky takticky. Zásadně však popírám, že bych se podílela na nějakém dokumentu, kde bychom se bavili o tom, že se budou ze zakázek ubírat nějaká procenta tak, jak se o tom psalo. Nikdy žádný takový dokument nebyl schválen, podepsán ani se podle něj Věci veřejné, pokud vím, neřídily.
Necítíte se teď aspoň trochu podvedena, že jste do strany investovala svou energii i pověst?
To má dvě roviny. Jedna jsou přátelské vztahy a druhá rovina je profesionální. Čistě profesionálně si myslím, že jsem svůj odchod načasovala tak, aby aktiva i pasíva byla přibližně v rovnováze. Ve Věcech veřejných jsem se mnoho naučila, šla jsem do politiky poměrně nezkušená jak s politikou, tak s profesním životem obecně. Naučila jsem se toho hodně i od Vítka, který je velký mazák. Ale i od koaličních partnerů a dalších politiků. Na druhou stranu si myslím, že jsem toho straně také dost dala. Neskromně si myslím, že za poslední rok jsem Věci veřejné mediálně držela, a jsem ráda, že ne úplně zbůhdarma. I z verdiktu soudu se teď ukázalo, že to byl útok na Věci veřejné, atentát připravený Kristýnou Kočí a Jaroslavem Škárkou. Myslím si však, že velmi důležitá je i ta druhá část verdiktu. Odůvodnění, podle něhož je i zavazování lidí v politice špatně. Jsem ráda, že to zaznělo, a není to jen věcí VV. Všichni vědí, že se dávají místa v dozorčích radách, posty kamarádům atd. To je všechno v pořádku, pokud za to něco neočekáváte. Na ten vděk už jet nechci.
A ta druhá rovina? Přátelství s Bártovými?
Obzvláště Kateřinu Klasnovou jsem měla a pořád mám velmi ráda. Teď jsou mezi námi pochopitelně hluboké příkopy. V jednu chvíli jsem zkrátka měla pocit, že už na to přátelství začínám trochu hynout. Ale vůbec jí to nevyčítám. Pro ni je zásadní její muž, s nímž spojila svůj život.
Byla to vaše nejlepší kamarádka?
Za nejlepší přátele považuji členy své rodiny. Ale označila bych ji za nejlepší kamarádku už jen proto, že jsme spolu kvůli práci trávily spoustu času. Mluvily jsme spolu velmi důvěrně. Koneckonců jsem jí šla za svědka. To je samozřejmě na celé věci nejtěžší. Zpřetrhání přátelských vazeb. Je to, jako když dítě fetuje a matka se mu snaží pomoct. Vysvětlit mu, že to dělá špatně, ale v určitou chvíli už to začne ničit i vás, tak své dítě musíte buď vykopnout, nebo musíte odejít. Já musela odejít.
Mluvila jste o tom s Kateřinou Klasnovou?
Nemluvila jsem s ní o tom, že ze strany odejdu. Mluvily jsme o tom, jak by mělo dál fungovat vedení strany, jestli je Vítek schopen se upozadit. Kateřina byla celkem pochopitelně v posledních dnech velmi silně dotčena tím soudním verdiktem. Její muž je tím také silně dotčen, proto chápu, že to oba silně prožívají. Trochu to však ovlivňuje i její současný boj za něj a jeho dítě, za Věci veřejné. V tom jsme se začaly rozcházet. Přijala pocit křivdy a znovu opakuji, že to chápu. Ale to neznamená, že se do toho nechám vtáhnout i já. Nejsem indická vdova, které umře manžel a ona skočí do plamenů za ním.
