ALOIS NEBEL
Adaptace komiksu Alois Nebel autorské dvojice Jaroslav Rudiš-Jaromír 99 patřila k nejočekávanějším titulům roku. Film nevděčnou pozici favorita dokázal ustát a o své jedinečnosti přesvědčil nejen české, ale i zahraniční publikum: dramaturgové prestižního benátského festivalu si ho vybrali do hlavního programu. Poválečný příběh zaujal nejen využitím netradiční technologie rotoskopie, která se ukázala být ideální cestou pro převedení komiksu na filmové plátno, ale i specificky melancholickou atmosférou. Alois Nebel je originální projekt nejen v domácím, ale i celosvětovém měřítku.
SKONČILA KNÍŽÁKOVA ÉRA
To, v co už málokdo věřil, se naplnilo posledním květnovým dnem. Milan Knížák přestal být po dvanácti letech generálním ředitelem Národní galerie v Praze. Během jeho působení NG dostala provincionální nádech, on sám svými postoji rozděloval českou výtvarnou obec. Bývalý akční umělec proslul mimo jiné tím, že odmítal Kaplického projekt Národní knihovny, netajil se obdivem k prezidentu Klausovi. Do stálé expozice Sbírky současného a moderního umění ve Veletržním paláci prosazoval outsidry (Brázda, Sobotka, Šlenger, Modrý), ale údiv vyvolalo také to, že do její instalace zařadil automobil, kulomety nebo plynové masky. Knížáka v čele NG vystřídal ekonom Vladimír Rösel, ale s žádnou vizí či viditelnou změnou dosud nepřišel.
ČESKÉ VYDÁNÍ ECOVY NOVINKY
„Byl jsem z té knihy dost nešťastný, abych řekl pravdu; ze svých šesti románů jsem právě tenhle psal s nejmenším potěšením,“ komentoval italský profesor Umberto Eco v říjnovém rozhovoru pro Reflex zrod svého loňského románu Pražský hřbitov. Ten vydalo ve skvělém českém překladu Jiřího Pelána nakladatelství Argo 13. října v rámci nové (a dosti úspěšné) marketingové akce Velký knižní čtvrtek. Náročná historická próza z druhé půle 19. století s nesympatickým hlavním hrdinou, tajným agentem Simonem Simoninim, se stala bestsellerem i u nás, ač s Prahou anoncovanou v názvu nemá mnoho společného. Dosud se prodalo na 35 tisíc výtisků a prvenství v populární prosincové výroční anketě Lidových novin Kniha roku Pražský hřbitov popostrčí ještě dál.
CENY ČESKÉ FILMOVÉ KRITIKY
Česká kinematografie má od roku 2011 novou platformu pro bilancování: Ceny české filmové kritiky. Vznikly jako snaha reflektovat domácí tvorbu okem profesionálním, zkušeným a poctivým, tedy okem, jež filmy skutečně vidí. První ročník se podařilo velmi důstojně uspořádat v lednu 2011, ten druhý by měl být neméně důstojný a prostřednictvím přímého přenosu se 14. 1. dostane i k divákům. CČFK se ukazují jako životaschopné a smysluplné ocenění, jež má váhu a pro domácí filmovou scénu svůj význam.
KONEC DIVADLA KOMEDIE
Praha má poprvé od šedesátých let minulého století divadlo světové úrovně. V červnu příštího roku – z důvodů nenalezení dostatečných financí pro ambiciózní „evropský“ program uměleckých šéfů Dušana D. Pařízka a Davida Jařaba – končí. Jakýkoli jeden večer tam je velkým krokem do historie českého divadla, potažmo kultury. Z nových inscenací uplynulého roku si nejvíc cením prostorově složitě (po celém sále divadla) komponované inscenace hostujících režisérů Kathariny Schmitt, Thomase Zielinského a Alexandera Riemenschneidera Poslední chvíle lidstva, jež „zhušťuje“ Krausův dramatický esej do tří asi hodinových jednoaktovek.
WARHOL A ČESKOSLOVENSKO
Celkem dvaadvacet let trvaly práce grafika Michala Cihláře a fotografa Ruda Prekopa na knize Warhol a Československo, vydané nakladatelstvím Arbor Vitae. Publikace shromažďuje více než dvanáct set fotografií a dokumentů, z nichž většinu dala k dispozici Andyho rodina, především jeho bratři John a Paul. To vše v působivém podání grafika Roberta V. Nováka. Křest proběhl 30. listopadu v Medzilaborcích, v tamním Muzeu moderního umění Andyho Warhola, které před dvaceti lety právě Cihlář s Prekopem pomáhali založit.
GRAMOPHONE AWARDS PRO HAAS QUARTET
Pavel Haas Quartet v říjnu zabodoval během londýnského předávání hlavní cenu na Gramophone Awards, jimž se přezdívá „Oscaři vážné hudby“. Získali hlavní cenu za nahrávku smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. První houslistka souboru Veronika Jarůšková úspěch pro Reflex komentovala těmito slovy: „My jsme dopředu věděli o vítězství v kategorii komorní hudby, ale že získáme velkou cenu, to nás šokovalo. A pak ten Dvořák, na podobných soutěžích se hledá nová hudba, a Dvořák je přece jen romantika devatenáctého století. Jak je ale vidět, pořád funguje.“
DVACET LET TORSTU
Nakladatelství Torst, jež publikuje prózy Jáchyma Topola, Petry Hůlové, Pavla Kosatíka, I. M. Jirouse nebo spisy Václava Havla či monografie vážených českých a slovenských fotografů, letos vydalo svou pětistou publikaci. V knize lapidárně nazvané Torst. Dvacet let nakladatelství rozmlouvá publicista Josef Chuchma s hlavou této zásadní kulturní instituce Viktorem Stoilovem a redaktorem a editorem Janem Šulcem o lidech, době, a především o nakladatelské práci. Rozhovor následuje úplný seznam doposud vydaných děl a bonusy v podobě více než dvou set snímků a reprodukcí.
PROGRESÍVNÍ MEETFACTORY
Na okraji Prahy, nedaleko smíchovského nádraží, nenápadně vznikla nejprogresívnější scéna českého undergroundového – či raději performančního – divadla: MeetFactory. Dramaturg Jan Horák v ní zve k účasti progresívní osobnosti našeho i zahraničního divadelního okraje, vybírá náročné texty a vyzývá všechny k experimentujícím přístupům. Své nádherně šílené a šíleně ulítlé projekty zde tento (minulý) rok vytvořili například Miroslav Bambušek (Silní), Jan Nebeský s Michalem Pěchoučkem (SY), Vosto5 (Pérák) a naposledy Katharina Schmitt s Ivanou Uhlířovou monodrama Elfriede Jelinekové On není jako on.
KATEŘINA ŠEDÁ V TATE MODERN
„Od nevidím do nevidím.“ Tak se jmenoval projekt, kterým se 3. září představila v londýnské Tate Modern, jednom z klíčových center současného umění. To je jako zahrát si závěrečná kola ve Wimbledonu. K tomu, aby uskutečnila svůj rozsáhlý projekt, ji vyzvala samotná galerie na základě předchozích Kateřininých akcí. Zapojilo se do něj jak osmdesát obyvatel vesnice Bedřichovice, jež přivezla do Londýna, tak stejný počet britských umělců. Schopnost třiatřicetileté umělkyně propojovat zdánlivě nespojitelné světy má úspěch.
PJ HARVEY V PRAZE
PJ Harvey vydala letos v únoru album Let England Shake. Na podzim za ně dostala Mercury Prize (a stala se prvním člověkem oceněným v této prestižní anketě podruhé), a pročítáte-li si na internetu různé ankety či bilanční žebříčky za rok 2011, málokdy na předních místech chybí právě tahle deska drobné britské písničkářky. Sedmadvacátého října vystoupila PJ Harvey v přeplněné pražské Lucerně. Když zrovna nezpívala, působila nenápadně, s nadšeným publikem prakticky nekomunikovala, v mezihrách jako by na pódiu ani nebyla. Prý jí bylo špatně. Přesto odehrála koncert roku.
ÚMRTÍ GRUŠI, JIROUSE A HAVLA
Nejsou to jediní tři literáti, kteří letos zemřeli – prozaička a dramatička Hana Andronikova snad 20. prosince stanula jako poslední v nešťastném špalíru. Avšak zmíněná trojice odpůrců minulého režimu, kteří odešli v rozmezí necelých dvou měsíců, stála na českém Parnasu na stupních nejvyšších, a navíc značně přesahovala krásné umění. Spisovatel a překladatel Jiří Gruša zastával funkce ministra školství, velvyslance v Německu a Rakousku či prezidenta mezinárodního PEN klubu. Ivan Martin Jirous, Magor, básník a Plastik, byl snad nejvýraznější postavou českého undergroundu. A Václav Havel – o něm jsme v posledních dnech slyšeli vše. Čest jejich památce.
POUPATA
Od filmu Poupata nikdo nic nečekal, debut Zdeňka Jiráského se tvářil nenápadně, o to víc ale zazářil. Poupata překvapila ve všech směrech, především svou filmařskou dospělostí, profesionalitou a schopností zachytit klima současného života. Příběh z industriálního maloměsta přivedl na plátno živé postavy a reflexi neutěšené existence generace dnešních dvacetiletých, ale i jejich rodičů, kteří si nedokázali najít své místo ve svobodném světě bez mantinelů. O komplexních kvalitách filmu svědčí i osm nominací na Cenu české filmové kritiky.
LEAR A GLASS V PRAŽSKÉM NÁRODNÍM
I v Národním divadle letos (loni) vznikly dvě inscenace světové extratřídy. Opera se v červnu v rámci Pražského quadriennale vydala do Psychiatrické léčebny Bohnice, kde v bývalé vyvařovně připravila režisérka Alice Nellis chladně magickou inscenaci opery Phila Glasse Les enfants terribles (Příšerné děti), inspirované stejnojmenným románem Jeana Cocteaua. Filmařské vidění režisérky se ideálně propojilo se syrovou strohostí prostoru, hudebním citem dirigenta Petra Kofroně a vytříbenými pěveckými i hereckými výkony všech protagonistů. A v listopadu měl ve zlaté kapličce premiéru „nahý“ Lear režiséra Jana Nebeského. Razantně v něm vstoupil do samotné struktury nejen Shakespearova textu, ale i děje, a vytvořil výsostně soudobé postmoderní dílo, jež v podstatě odvrhuje příběh a ve velkolepých obrazech přináší na jeviště téma šílenství a apokalypsy současné civilizace. Zrovnoprávňuje fyzické herectví, hudbu, zvuk a výtvarné působení způsobem, jaký v českých divadelních poměrech snad nemá obdoby.
VZRŮSTAJÍCÍ CENA KUPKY
Obraz Františka Kupky Pohyb byl 13. června na dražbě v londýnské aukční síni Sotheby’s prodán neznámému kupci (dražil po telefonu) za 1,3 miliónu liber, což v přepočtu znamená 35,5 miliónu korun. Jedná se o dosud nejvyšší částku, jaká kdy byla za dílo českého umělce zaplacena. Kupka vlastně „překonal sám sebe“: v roce 2008 přišly v dražbě jeho Výšky IV (Élevation IV) na 22,1 miliónu korun. Celá aukce v Londýně byla věnována prodeji artefaktů ze sbírky amerických manželů Hascoeových, kteří svůj zájem soustředili na české umění, nové majitele našly také obrazy Josefa Čapka, Emila Filly či Václava Špály. Kupovali hlavně Češi …
COMEBACK VÁCLAVA NECKÁŘE
Film Alois Nebel přinesl nejen nevšední vizuálno do českých kin, ale i velmi neočekávaný hit do českých rádií. Režisér Tomáš Luňák chtěl vytvořit ve filmu retroatmosféru, ale nechtěl používat tehdejší hity. Vznikl tedy nápad spojit několik umělců starší generace se současným zvukem. Sítem „nesmí být provařený, ale musí být dobrý“ nakonec prošla Marie Rottrová a Václav Neckář. Právě jeho Půlnoční, doplněná dojemným klipem, jehož sílu umocňovalo i to, že stárnoucí zpěvák prodělal těžkou nemoc, se stala vánočním hitem už někdy v září, což bude jistě český rekord. O samotné skladbě si můžete klidně myslet, co chcete, ale i když se vám náhodou nelíbí, rozhodně je důkazem toho, že česká populární hudba letos poprvé po dlouhé době začal být překvapivá …
MUSICJET A DALŠÍ: HUDBA JE ON-LINE!
Úspěch Neckářova hitu Půlnoční se odrazil i v dalším hudebním fenoménu letošního roku — nástupu firem nabízejících on-line hudbu. V prvních číslech obchodu iTunes byl Neckář dlouho na prvním místě, což tak nějak ukázalo, že tzv. early adopters jsou všude na světě stejní. Velký nástup MusicJetu byl trochu zbrzděn jednak faktem, že tahle streamovací služba sice nabízela ohromný archív, ale nedisponovala aktuálními hity. V obou případech však jde o významný počin a mimochodem první pozitivní krok proti internetovému pirátství.
ZVÝŠENÍ DPH NA KNIHY
Nejprve se mlčelo, pak spekulovalo, potom protestovalo a nakonec 2. září 2011 Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona o dani z přidané hodnoty, jenž od 1. ledna 2012 zvyšuje desetiprocentní sazbu DPH u knih na 14 % a od roku 2013 na 17,5 %. Skoro 163 tisíc podpisů na petici s názvem Výzva na obranu knih ničemu nepomohlo stejně jako demonstrace na Staroměstském náměstí nebo výhrady osobností kultury a médií. Pravda, mohlo to dopadnout i hůř, původně chtěli DPH na knihy skokově zvýšit rovnou na 20 %. Takto bude agónie malých nakladatelství trvat o něco déle.
TERAPIE
Domácí televizní tvorba konečně odhalila svůj nečekaný potenciál a český divák dostal seriál, který ho přibil do křesla: Terapii. Svobodu natočit náročnou látku si dopřál kabelový kanál HBO. Domácí produkce HBO navázala na úspěchy americké mateřské stanice, jež dlouhodobě platí za kreativní a osvícenou líheň těch nejlepších televizních filmů a seriálů. Tvůrci Terapie sice stavěli na již vyzkoušeném formátu, bylo ale velmi snadné ho zničit. Nestalo se, klaplo všechno. Skvělou práci odvedl autorsko-režijní tým v čele s Petrem Zelenkou, zabralo výborné obsazení, které sázelo na jistoty (Karel Roden, Aňa Geislerová), ale i riskovalo (Michaela Doubravová, Lukáš Hejlík), vyplatilo se obojí. Ukázalo se, že český divák dokáže ocenit precizní práci a je rád, když z něj televizní tvůrci nedělají blbce, ale berou ho jako partnera.
BRNĚNSKÁ EUROPEANA
Jevištní přebásnění prózy Patrika Ouředníka v režii Jana Mikuláška v brněnské Redutě. Sarkasticky ironické a hořce smutné ohlédnutí za pekelnými dějinami 20. století. Fascinují kolektivní herecký výkon, strhující proud asociací. Výsostné divadlo dneška? Víc — divadlo budoucnosti.
ČERTOVO BŘEMENO
Mezi stavbami, jež byly letos dokončeny, zabodovala nová budova golfového klubu Čertovo břemeno v Alenině Lhotě. Malá obec na Táborsku, kde trvale žije jenom sedm obyvatel, se svou klubovnou, zasazenou do terénní vlny přírodního osmnáctijamkového golfového hřiště, dostává na mapu současné progresívní evropské architektury. Její autor, architekt Stanislav Fiala, v ní propojil železobeton, dřevo a skloocel, aniž by se tyto rozdílné materiály navzájem rušily. Vznikl dům, který je ohleduplný vůči svému okolí a přesně s ním souzní. Zanedlouho po svém otevření byl vyhlášen Stavbou roku 2011.
ODCHOD HANY HEGEROVÉ
K narozeninovému koncertu k osmdesátinám Hany Hegerové, jenž připadal na 20. října letošního roku, už nedošlo. Zpěvačka v polovině srpna oznámila, že končí s hudební kariérou. Zdůvodnila to tím, že její fanoušci si za všech okolností zaslouží vrcholný výkon. A pokud k němu z objektivních důvodů nemůže dojít: „Na shledanou na mých deskách.“ Reflex její rozhodnutí komentoval slovy: „V době, kdy podstatou show-businessu je vyholit s minimem energie a umu co nejvíc peněz, je to nevídané, férové gesto.“ Mimochodem, svou činnost prakticky současně ukončila po více než třiceti letech kapela Psí vojáci, první dáma českého soulu Marie Rottrová oznámila poslední turné v kariéře.
PESTRÉ VRSTVY V DOLE HLUBINA
Divadlo Petra Bezruče je divadlem roku 2011. S rozsáhlou rekonstrukcí budovy, v níž sídlí, se nevypořádalo pouze obvyklým způsobem – tedy hostováním v poměrně útulných sálech –, ale i svérázně ostravsky. Inscenaci Pestré vrstvy připravili přímo pro prostor Národní kulturní památky Důl Hlubina. Sice nepřivezli Landsmannovy havíře zpět na „místo činu“, protože to by museli hrát v nedaleké Karviné, přesto autenticita zvítězila. Byla to kultovka jak cyp. Což nejsou naše slova, ale jedna z oficiálních upoutávek.
E-KNIHY V ČESKU - POMALU, ALE PŘECE
Rozjezd elektronických knih v Česku byl a bohužel stále je velmi pozvolný, ovšem po tomto roce se konečně zdá, že e-čtenářům a jejich i-zařízením svítá na lepší e-časy. V průběhu roku spouštěly vydávání e-knih české nakladatelské domy od Academie přes Paseku po Knihu Zlín a server Lupa.cz odhaduje, že v ČR je dnes mezi lidmi okolo 80 tisíc čteček a 100 tisíc tabletů. Po těchto Vánocích, k nimž Ježíšek mnohým z nás dovalí čtečky a tablety, a po zvýšení DPH na knihy lze očekávat vyšší prodeje e-knih, ačkoli na světové úrovni ještě dlouho, dlouho nebudeme, jestli vůbec někdy. (Mimochodem na reflex.cz si můžete ve formě e-knihy stáhnout krátké vánoční povídky, které pro Reflex napsalo jedenáct českých spisovatelů.)
ODCHÁZENÍ
Svého druhu událostí roku byl i snímek Odcházení Václava Havla. Ještě žádný film se nedočkal tak masívní mediální pozornosti a tak rozsáhlých debat nad kvalitou a významem díla. Měřeno množstvím potištěného papíru v novinách a časopisech a počtem odvysílaných minut v audiovizuálních médiích patří Odcházení bezkonkurenčně první místo. Velký mediální zájem se ovšem o vysokou diváckou návštěvnost postarat nedokázal.
