Prahou beztrestně korzují velkozloději, kteří se napakovali na státních zakázkách, podnikatelé se v předražených obřích autech paktují s ruskými vrahouny i s městskými radními a cpou jim tučné bakšiše.
Lobbistu Darka Balíka chce odkráglovat někdo, na koho nebožák práskal, a primátorovy prsty opálené himálajským sluncem vybírají, zda si na dnešní jednání vezme červená tanga, nebo radši nějakou krajkovou klasiku, když ty spoďáry majitel bezpečnostní agentury LBA Boris Vítek a ministr vnitra Stanislav Langross beztak neuvidí...
Michal Viewegh napsal politický thriller Mafie v Praze a není to špatná kniha. Spisovatelův pokus pobavit, postrašit, namíchnout a napnout čtenáře není sice ani nikterak výborný, ale po několika letech má posázavský skoropadesátník konečně příležitost potěšit kromě své typické cílové skupiny aspoň některé ze svých obvyklých podezřelých, pardon – terčů, promiňte – kritiků.
Aspoň jsem si to myslela. Ovšem Ondřej Štindl v Lidových novinách se od Vieweghovy říjnové novinky štítivě odtahuje, Vojtěch Varyš bude v pondělním Týdnu nadávat na nudu i na to, že Viewegh hubuje na poměry v naší kvetoucí zemičce, přeuctivá Klára Kubíčková ze spisovatelovy spřátelené Mladé fronty Dnes knize udělila 70 %; tentokrát sice učinila o něco víc, než že ve svém textu jen parafrázuje anotaci, ale bůhvíproč v souvislosti s dějem mluví o „třaskavosti“ a o tom, že je to autorova první detektivka (a co jeho druhá nejlepší kniha, prvotina Názory na vraždu? co Případ nevěrné Kláry?).
Pavel Mandys na www.iliteratura.cz román vcelku chválí a podotýká, že Lionel Messi není Španěl, ale Argentinec (což si snad po včerejší porážce Plzně v Barceloně bude Michal Viewegh lépe pamatovat). Ondřej Horák se v Hospodářských novinách naváží do autorovy mravní integrity (částečně právem) a rozbor díla samého ponechává poněkud stranou, pokud zaň nepovažujeme názor, že v tom „tupém románu“ jde jen o „žvanění, klišé, rádobynapětí, toporné zápletky a vtípků na úrovni prostatiků z podolské plovárny“.
Já jsem do aktuálního Reflexu napsala následující: „Po loňském prachmizerném ženském románu (Biomanželka) a jarní diářové ódě na sebe sama (Další báječný rok) napsal politický thriller Mafie v Praze. Podle mého názoru je to jedna z jeho nejlepších knih.“ To ovšem ještě automaticky neznamená, že je nějak extra dobrá – čemuž se v č. 42 věnuji na dvoustraně v Labyrintu kultury.
Kromě Mafie v Praze (nebo nové prózy ceněné autorky Petry Soukupové, jíž se zde budeme věnovat příští týden) se do předvánočně kynoucích knihkupectví prodrala i pěkná sbírka povídek Jana Nováka s názvem Hic a kosa v Chicagu. Pro ty, které zaujala autorova lednová novela Aljaška, bude tahle šťastná třináctka krátkých a úderných próz příjemným zážitkem.
Držitel Magnesie Litery za mašínovský román Zatím dobrý čtenáři odvypráví část svého života včetně okamžiku, kdy „poprvé v životě uviděl svůj text na cizím papíru“, a nešetří peprnými výrazy (jak v češtině, tak v angličtině) či historkami různých svébytných kolem-příběhu-jdoucích. A pokud nevlastníte první, ve své době velmi kontroverzní povídkovou sbírku tohohle česko-amerického emigranta a tuláka po pajzlech, v Hicu a kose v Chicagu najdete Striptease Chicago nově přepracovaný. A k němu osm zábavných povídek, které česky knižně nikdy nevyšly.
A ještě na jednu publikaci, kterou stejně jako zmíněného Nováka právě vydalo nakladatelství Plus, bych ráda upozornila: vyšla další velká, tlustá, krásná bichle ze série 1001 ... než zemřete. Tentokrát nejde o filmy, alba ani malby, ale o 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete.
A ještě přesněji – nejde o ledajaké knihy, ale o romány napsané od počátku věků do současnosti. Editor Peter Boxall mezi nejvýznamnější z nich zařadil i díla Čapka, Haška, Hrabala, Kafky, Klímy, Kundery, Škvoreckého a Topola – a stejně jako o ostatních výjimečných románech si o každém z nich můžeme přečíst asi tak 300 slov, která nás vyženou do obchodu a donutí nás koupit danou knihu někomu pod jolku. Tu skoro tisícistránkovou encyklopedii považuju za zásadní pro studenty humanitních oborů, pro někoho, kdo prostě rád blufuje o literatuře, i pro milovníky knih.
Poslední jmenovaní mimochodem po pouhém týdnu od vydání Ecovy novinky Pražský hřbitov skoupili celý první náklad, tedy 14 000 kusů (!!!), takže nakladatel promptně dotiskuje. A pak že už se tlusté romány nečtou.
