Petr Dvořák

Petr Dvořák Zdroj: Profimedia.cz / Reflex.cz

Petr Dvořák: Rozhovor v Událostech, to byl takový náraz do zdi

Nový generální ředitel České televize je ve své funkci teprve 24 hodin a už už čelí dvěma kontroverzím.

 

reakce na rozhovor s Jakube Železným v Událostech, komentářích, který se jej, během „nejlepšího rozhovoru, který kdy udělal“ (jak to sám Železný neskromně popsal) , rozhodl ugrilovat za každou cenu, vzbudila vlnu nevole a poznámek, podle kterých Dvořák nerozumí novinářské práci. V rozhovoru pro Reflex se Dvořák poprvé k celé kauze vyjádřil.
„Události, komentáře večer po volbě, to byl takový náraz do zdi.“
Nečekal jste, že na vás budou takhle hustý?
„Neříkám, že chci, aby ke mně byli novináři servilní, to vůbec ne, ale na vlastní kůži jsem pochopil, proč někteří respondenti mají k moderaci výhrady. Mě nevadilo, že se mě ptal na otázky, které tam padly. Měl jsem problém s formou toho rozhovoru. Ta agrese, to tlačení situace, to skákání do řeči, kdy si moderátor předem nastaví vyznění a potom tlačí účastníka bez ohledu na jeho názory ke zdi. Ze situací, kdy je to interview vedené z pozice lovce vůči štvané zvěři. Ale to nechci řešit, to není moje práce ani cíl. Nemůžu ani nechci peskovat moderátory za to, že jeden rozhovor udělali dobře nebo špatně. Na druhou stranu, byl jsem po té volbě také už dost unavený. Kdybych byl čerstvější, asi bych dokázal toho moderátora vrátit na zem. Byl jsem ve studiu týden předtím s Martinem Veselovským, který do mě střílel hlava nehlava, já mu to vracel a podle mě to byl férový rozhovor. Tady jsem tu remízu neuhrál- ta únava už byla znát.“
Dvořák zmínil i kauzu svého členství v KSČ.„To, že někde existuje nějaká moje karta, jsem se dozvěděl ve čtvrtek. Že jsem byl kandidát jsem přiznal už v roce 2007 v článku od Jana Potůčka v Reflexu. Já měl tehdy v roce 1987 odjíždět na stáž do Brazílie na půl roku na univerzitu, kde jsem měl výjimečnou šanci dělat, co jsem chtěl. A podmínkou získání výjezdní doložky bylo, že musím něco udělat. Já odjel a po návratu jsem kolem toho problému kroužil vlastně až do listopadu 1989. Asi to šlo nějak razantně vyřešit rovnou, ale v té době to prostě bylo složité.“
Kauzu Petr Dvořák čtěte ve čtvrtečním Reflexu.

Dvořákova reakce na rozhovor s Jakubem Železným v Událostech, komentářích, který se jej, během „nejlepšího rozhovoru, který kdy udělal“ (jak to sám Železný neskromně popsal), rozhodl ugrilovat za každou cenu, vzbudila vlnu nevole a poznámek, podle kterých Dvořák nerozumí novinářské práci.

 

 

V rozhovoru pro Reflex se Dvořák k celé kauze vyjádřil. "Byl to náraz do zdi," řekl.

 

Nečekal jste, že na vás budou takhle hustý?

 

„Neříkám, že chci, aby ke mně byli novináři servilní, to vůbec ne, ale na vlastní kůži jsem pochopil, proč někteří respondenti mají k moderaci výhrady. Mě nevadilo, že se mě ptal na otázky, které tam padly. Měl jsem problém s formou toho rozhovoru. Ta agrese, to tlačení situace, to skákání do řeči, kdy si moderátor předem nastaví vyznění a potom tlačí účastníka bez ohledu na jeho názory ke zdi. Ze situací, kdy je to interview vedené z pozice lovce vůči štvané zvěři. Ale to nechci řešit, to není moje práce ani cíl. Nemůžu ani nechci peskovat moderátory za to, že jeden rozhovor udělali dobře nebo špatně. Na druhou stranu, byl jsem po té volbě také už dost unavený. Kdybych byl čerstvější, asi bych dokázal toho moderátora vrátit na zem. Byl jsem ve studiu týden předtím s Martinem Veselovským, který do mě střílel hlava nehlava, já mu to vracel a podle mě to byl férový rozhovor. Tady jsem tu remízu neuhrál- ta únava už byla znát.“

 

 

A samotný obsah rozhovoru? Co vaše členství v KSČ?

 

„To, že někde existuje nějaká moje karta, jsem se dozvěděl ve čtvrtek. Že jsem byl kandidát jsem přiznal už v roce 2007 v článku od Jana Potůčka v Reflexu. Já měl tehdy v roce 1987 odjíždět na stáž do Brazílie na půl roku na univerzitu, kde jsem měl výjimečnou šanci dělat, co jsem chtěl. A podmínkou získání výjezdní doložky bylo, že musím něco udělat. Já odjel a po návratu jsem kolem toho problému kroužil vlastně až do listopadu 1989. Asi to šlo nějak razantně vyřešit rovnou, ale v té době to prostě bylo složité.“

 

Kauzu Petr Dvořák čtěte ve čtvrtečním Reflexu.