Na 10. srpna by měl být vyhlášen den státního smutku. Toho dne to letos po více než třiceti letech brutální lyriky zabalili Psí vojáci, kapela, která pro nás po tři dekády vytahovala z kolektivního nevědomí ty nejzahuštěnější kusy. Tady je šest z nich - ty, které nám budou hrát v hlavě navždy. Jsou mezi nimi i ty vaše?
"Když přijdu ráno domů, sednu si a zapnu televizi."
"No hele vole fakt teda jako to čumim ale ty seš celá mmmmmmmm...!"
"Jak, Kiliáne, trávíš den v bufetu na knížecí? Je to veselý?"
"Nechtěl bych, aby umíraly holky - a zvláště ne hlavou dolů."
"Těžko říct!"
"Připadá mi to děsný, ale začíná mi bejt tohle město těsný."
Causu Filip Topol najdete v Reflexu č. 38/2011.
