V našem dřívějším článku jsme stručně shrnuli hlavní důvody, proč si Jana Nagyová i Andrej Babiš vyslechli zprošťující rozsudek. V tomto textu si naopak přiblížíme některé zajímavé aspekty obsáhlého odůvodnění rozsudku.
Soudce vytknul státnímu zástupci, že nepochopil podstatu věci
Zajímavostí rozhodně je, že soudce v odůvodnění státnímu zástupci de facto vytýká, že nepochopil podstatu věci, když obžalobu a také dokazování soustředil fakticky na prokazování pravdivosti prohlášení Jany Nagyové o malém podniku v žádosti o dotaci a s tím související otázku relevantních trhů.
Dle soudce přitom podstatou věci bylo zkoumání, zda oba obžalovaní nezneužili právo tím, že pouze uměle vytvořili podmínky pro získání dotace vyčleněním společnosti FČH z holdingu, tedy že fakticky předstírali existenci reálně fungujícího samostatného malého podniku za účelem získat dotaci, aniž by takový postup měl rozumný ekonomický či jiný důvod, což ostatně bylo za jádro věci považováno i samotnými vyšetřovateli.
Soudce přímo poukázal na vyjádření vrchního komisaře, který napsal:
„… zkoumáním těchto okolností (pozn. relevantních trhů a definice malého podniku) dochází k určitému odklonu od podstaty vyšetřovaného skutku. Policejní orgán od počátku vyšetřování tvrdí, že v případě Farmy Čapí hnízdo došlo ke zcela účelové snaze vytvořit zdání, že podmínky malého a středního podniku subjekt splňuje, potažmo k účelovému docílení, aby projekt formálně podmínky malého a středního podniku plnil… Policejní orgán však má pocit, že v rámci pokynů má dokazovat, zda to, co obvinění považují za fakt, je či není pravda. Obvinění v daném případě považují za fakt, že se jim podařilo, za vyvinutí značného úsilí, docílit toho, že propojené podniky navenek vypadají jako nepropojené. Proč má ale policejní orgán hodnotit, zda se náhodou obvinění při svém jednání nespletli, tedy zda náhodou podniky, dle definice, propojeny nebyly ani být nemohly…?“
Dle soudu výše uvedené dokladuje jednak rozpor nejen mezi vyšetřovateli a dozorujícím státním zástupcem, ale také rozpor mezi dozorujícím státním zástupcem a nejvyšším státním zástupcem, který již zastavenou kauzu svým zásahem znovu otevřel. Vyšetřovatelé tedy viděli podstatu věci zcela jinde než dozorující státní zástupce a ten zase na věc nahlížel úplně jinak než nejvyšší státní zástupce, to vedlo jednoduše ke zmatkům a pochybením na straně obžaloby, na což soudce Šott poukazuje na mnoha místech rozsudku, viz např. odst. 94:
„Soud nerozumí, proč pouze na základě neprokázání této skutečnosti státní zástupci fakticky zcela odmítli koncepci policie, podle níž dotační podvod spočíval právě v umělém, zdánlivém vytvoření podmínek pro získání dotace, tedy v cíleném obcházení zákona.“
Babiš mladší mluvil pravdu a smlouvy o převodu akcií nepodepsal
Zajímavé rovněž je, že soudce se velmi podrobně věnoval také důsledkům výpovědi Andreje Babiše mladšího a v rozsudku vysvětlil, že jeho výpověď považuje za zcela věrohodnou a rovněž měl za prokázané, že Andrej Babiš mladší skutečně smlouvy o převodu akcií nepodepsal a akcie si nikdy nepřevzal, což fakticky znamená, že je zde nemalá pravděpodobnost, že tuto smlouvu za něj podepsal jeho otec, na to poukazuje i soud v odst. 419 rozsudku:
„Ve vztahu k možnému podpisu těchto dokumentů obžalovaným A. B. soud konstatuje, že znalecký závěr o nízké pravděpodobnosti, tedy že jako autor obžalovaný připadá v úvahu, sice v kontextu skutečnosti, že obžalovaný nebyl žádná nahodile vytipovaná osoba, ale ve skutečnosti jeden z velmi mála lidí, kteří dokumenty případně mohli podepsat namísto jeho syna, resp. za něho, vyvolává velmi odůvodněné podezření, že to právě tak bylo, ale toto podezření samo o sobě při absenci jiných přesvědčivých důkazů ke kategorickému dílčímu závěru o podpisu smluv a předávacího protokolu obžalovaným nepostačuje a soud tento závěr proto neučinil.“
Na případný závěr o vině v této věci však tato skutečnost nemůže ničeho změnit, což soud vysvětlil následovně:
„Pokud jde o důsledky tohoto skutkového závěru, ve vztahu k obžalované J. N. je tento závěr ve skutečnosti nepodstatný. Neexistuje totiž ani náznak důkazu, že by o této skutečnosti (nikoli řádné manipulaci s listinami, akciemi) obžalovaná cokoli věděla – ostatně i kdyby se na této činnosti podílel aktivně přímo obžalovaný A. B., neměl ani důvod ji o tom informovat.“
Ve vztahu k podané obžalobě, tedy k tomu, zda Jana Nagyová úmyslně podváděla při žádosti o dotaci, je tedy výše uvedené zjištění skutečně bez významu, neboť případná trestní odpovědnost Andereje Babiše je v intencích podané obžaloby odvozována vždy z trestní odpovědnosti Jany Nagyové, a pokud ona žádný trestný čin nespáchala, je lhostejné, zda k tomu Andrej Babiš napomáhal či nikoliv.
Zajímavé také je, že soudce v závěru rozsudku rovněž zmiňuje právě nelogičnost vehementního napadání výpovědi Andreje Babiše ml. a morální aspekty takového postupu. Konkrétně soudce Šott uvedl:
„Tragické rodinné aspekty této trestní věci soudu neunikly, nicméně byl to obžalovaný A. B., kdo se rozhodl napadat přesvědčivou, logickou a řadou důkazů podepřenou výpověď svého syna před soudem zdůrazňováním jeho vážné nemoci, aniž by sám nabídl jakýkoli procesně relevantní náznak vysvětlení, kdo dané dokumenty podepsal, akcie převzal a disponoval s nimi, přestože je nepředstavitelné, že by toto vysvětlení alespoň z podstatné části neznal. To je jistě jeho právem, byť v konečném součtu tím své obhajobě nijak nepomohl a zřejmě zbytečně zanechal podezření tam, kde věci mohl vysvětlit. Morální aspekty této obhajoby obžalovaného, v kontextu jím deklarovaného rozhořčení, jak další osoby zacházejí a zacházely s jeho synem, již musí soud – s vědomím nepochybně extrémní zátěže, kterou toto mnohaleté trestní stíhání pro oba obžalované a jejich život představovalo a představuje – ponechat svědomí obžalovaného.“
Křivá svědectví
Další zajímavostí, která však byla známa již po vyhlášení rozsudku, je skutečnost, že soudce vyhodnotil některé výpovědi jako úmyslně nepravdivé, čímž se měli někteří svědci v této kauze sami dopustit trestného činu křivé výpovědi.
Paradoxně se tak může stát, že místo Babiše dojde k odsouzení u těch, kteří se ho mohli svou výpovědí snažit krýt (pozn. samozřejmě lhát mohli i z jiných důvodů).
Jako v mnoha aspektech záměrně lživou soud posoudil výpověď finanční ředitelky Agrofertu Petry Procházkové, k níž uvedl:
„Vzhledem k příkrému rozporu výpovědi svědkyně s věrohodnou, přesvědčivou a podle soudu nepochybně pravdivou výpovědí svědka Koutného, potvrzenou nadto vnitřními záznamy banky, soud její výpověď hodnotí jako úmyslně nepravdivou.“
Obdobně pak hodnotil i výpověď bývalého předsedy představenstva Farmy Čapí hnízdo Františka Šlingra či Martina Herodese.
Samotný rozsudek je tedy de facto podnětem pro zahájení trestního stíhání vůči všem svědkům, kteří dle soudu úmyslně lhali či zamlčeli podstatné skutečnosti a policie se tedy tímto podnětem bude muset s ohledem na zásadu oficiality zabývat.
Přestože soud v rozsudku uzavírá, že dle jeho názoru lhali i Nagyová a Babiš, žádné trestní stíhání jim nehrozí. Jejich výpověď byla totiž v pozici obžalovaných, kteří se trestného činu křivé výpovědi dopustit nemohou. Na rozdíl od svědka tedy obžalovaný soudu může beztrestně lhát.
Soudce vysvětlil úvahy nad překvalifikací u Babiše
Na začátku hlavního líčení dne 6. 6. 2022 soud upozornil Andreje Babiše, že v případě uznání vinným bude jeho jednání posuzovat též jako účastenství ve formě pomoci ke zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie, nikoli pouze jako pomoc ke zvlášť závažnému zločinu dotačního podvodu, z čehož byl obžalován.
Proti tomuto brojila obhajoba především námitkami, že v dané době výše uvedený zločin v české právní úpravě neexistoval, a nemůže tedy být Andreji Babišovi přičítán.
Soudce však vysvětlil, že pokud by námitku obhajoby vyslyšel a posuzoval by věc podle dřívějšího trestního zákona, pak by jednání Andreje Babiše muselo být kvalifikováno jako úvěrový podvod, za což by mu hrozilo až 12 let.
Soudce tedy pro případ odsouzení posuzoval jednání Andreje Babiše podle pozdější právní úpravy jednoduše proto, že v případě Andreje Babiše by takový postup byl pro něj výhodnější, neboť i v případě úhrnného trestu za oba trestné činy dle pozdější úpravy by mu stále hrozilo maximálně 10 let.
Je tedy zajímavé, že dle soudce argumentace obhajoby směřovala k potenciálně přísnějšímu trestu pro Andreje Babiše.
Autor je advokát právní kanceláře Kučera & Associates
