Ve věku 95 let zemřela italská herečka Gina Lollobrigida. Informovala o tom dnes agentura ANSA. Podle italského tisku byla v poslední době v nemocnici v Římě. Lollobrigida patřila k nejznámějším tvářím italské poválečné kinematografie a k sexsymbolům 50. a 60. let 20. století. Říkalo se jí Mona Lisa 20. století. Kromě filmu se věnovala také fotografii, charitě a modelingu, ale i politice.
Její nejslavnější filmy Krásky noci, Fanfán Tulipán, Zvoník u Matky Boží, Chléb, láska a žárlivost či Italské prázdniny vznikly v padesátých a šedesátých letech, kdy patřila k nejznámějším postavám italské kinematografie.
Přitom původně studovala malířství a sochařství. Luigina Lollobrigida se narodila 4. července 1927 v malém italském městečku Subiaco, dětství strávila běháním po horách. Když se rodina přestěhovala do Říma, začala obcházet soutěže krásy, mimo jiné vyhrála Miss Řím a ve dvaceti byla třetí na Miss Itálie. A tak se z ní stala modelka a později herečka.
Božská Lollo
Prvním snímkem, který ji proslavil, byl Pozor! Banditi! z roku 1951. A další role v hitech Krásky noci a Fanfán Tulipán jí zajistily renomé hvězdy evropského formátu. Ve druhém z nich si zahrála po boku Gérarda Philipa a našla svou filmovou tvář nezkrotné živelné krásky s duší dítěte. Následovaly veleúspěšné snímky Chléb, láska a fantazie (1953), Chléb, láska a žárlivost, Římanka (oba 1954) a postava cikánky ve filmu Zvoník u matky boží (1956) s Anthonym Quinnem.
Dokladem úspěšné spolupráce božské "Lollo" s jinými kinematografiemi jsou například americký snímek Italské prázdniny z roku 1961, britské drama Bezcharakterní žena (1964) či britská komedie Hotel Paradiso (1966). Za roli zralé ženy od rány ve snímku Dobrý den, paní Campbellová (1968) byla dokonce nominována na Zlatý glóbus. Přestavovala tu krásnou Italku Carlu, která od druhé světové války žila zároveň se třemi americkými vojáky, žádný z nich ovšem nevěděl o existenci druhých dvou.
Fotografka a sochařka
Od konce šedesátých let se Gina objevovala ve filmech jen sporadicky a vrátila se k výtvarnému umění. Také úspěšně fotografovala, vytvořila kolekci fotek Paula Newmana, Salvadora Dalího či fotbalového týmu německé reprezentace. Vydala několik fotografických knih. A jednu z jejích soch mohli obdivovat návštěvníci EXPO v roce 1992 ve španělské Seville: „Když tvořím, mám pocit, že hořím, cítím se pořád mladá a svěží. Možná proto v poslední době příliš nefilmuji," komentovala to tehdy.
Jedna z jejích soch z roku 2002 například zachycuje ji samotnou v roli cikánky Esmeraldy ve snímku Zvoník u matky boží. Také vydala knihu svých fotoreportáží Italia Mia (1973), pro italský časopis Gente získala v roce 1974 exkluzivní rozhovor s kubánským vůdcem Fidelem Castrem, natočila i dokument o Indiře Gándíhové.
V roce 1995 přijela Lollobrigida jako oficiální host na filmový festival v Karlových Varech, kde předala Křišťálový glóbus Janu Svěrákovi za jeho vítězný film Jízda. Dlouhodobě se také věnovala obchodu s módními doplňky a kosmetikou. V roce 2013 dala do dražby své šperky a výtěžek okolo pěti milionů dolarů věnovala na výzkum kmenových buněk.
Charita a politika
„Nemyslet na krásu, milovat život a mít stále zájmy," zněl recept na šťastný život této pozoruhodné ženy, která dlouhá léta spolupracovala s UNICEF a s organizací Lékaři bez hranic.
V roce 2018 získala hvězdu na hollywoodském chodníku slávy v Los Angeles. Při jejím slavnostním odhalení ukázala i v devadesáti letech svůj styl, když na červený koberec vkročila oblečená v tyrkysových šatech se zlatým potiskem a výšivkami a černých kozačkách.
Lollobrigida se vyjádřila i ke kampani MeToo. Sama jako dvojnásobná oběť sexuálního násilí řekla, že je třeba věc oznámit hned, a ne až po letech. A měla i politické ambice. V roce 1999 neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu ve straně Romana Prodiho a ještě loni kandidovala v italských parlamentních volbách za skupinu menších levicových organizací.
V posledních letech proslula „Lollo" také soudními spory. V lednu 2019 se po letech sporů s Javierem Rigauem dočkala zneplatnění jejich sňatku. Podle katalánského podnikatele se vzali v roce 2010 v Barceloně. Dokument o sňatku v zastoupení, který herečka označila za pokus obrat ji o majetek, zneplatnil odvolací vatikánský soud.
Další soudní proces se týkal ustavení jejího případného opatrovníka, o což žádal již delší dobu její syn, protože se domníval, že jeho matka není zcela schopna spravovat svůj majetek. Lollobrigida nejdřív u soudu uspěla, ale loni na podzim italský soud rozhodl o změně s tím, že opatrovník má herečce se správou majetku pomáhat. Samotná Lollobrigida s rozhodnutím soudce nesouhlasila.
