Pelé: Jako byl Armstrong symbolem jazzu a Einstein fyziky, stal se Pelé symbolem fotbalu
Nazývali ho fotbalovým králem a v Brazílii, kde novináři milují metafory, mu říkali o maior do mundo – největší na světě. Když 29. prosince 2022, ve dvaaosmdesáti letech v São Paulu skonal, obletěly planetu šoty s ukázkami jeho hry, ale i se záběry truchlících v ulicích brazilských měst. Nelze se tomu divit, fotbal je totiž v této zemi náboženstvím. Slavný Pelé by dnes oslavil 85 narozeniny.
Edson Arantes do Nascimento, známější pod pseudonymem Pelé, byl prvním hráčem, jenž získal tři tituly mistra světa – v letech 1958, 1962 a 1970. Za svou kariéru vstřelil 1284 góly, z nichž každý byl pozoruhodný. Nejúžasnější vsítil roku 1959 v dresu FC Santos proti Juventusu São Paulo. Přestože jej zmiňují všechny publikace o Pelého kariéře, zaslouží si znovu detailní popis: na hranici „šestnáctky“ dostal přihrávku obloučkem, po níž si hlavou míč postupně přehodil přes tři obránce, které obíhal jako kuželky, aniž míč spadl na trávník, a teprve pak skóroval, pochopitelně hlavou…
Hvězda
Narodil se 23. října 1940 v Três Corações (brazilský stát Minas Gerais) v chudé rodině. Historky z počátků jeho kariéry vylíčil bezpočet novinářů na celém světě, a tak jen letmo zmiňme, že přezdívku Pelé dostal od kluků z turecké čtvrti při fotbale na plácku. Když se dotkl míče rukou, křičeli „Pé-le!“. Portugalsky je „Pé“ noha, zatímco „le“ je turecky „hlupák“. Přezdívku neměl rád, ale zůstala mu. Čtyřletou základní školu vychodil za šest let. Učení ho nebavilo, pracoval v továrně na obuv a kvůli výdělkům hrál fotbal za dva kluby. Tehdy si ho všiml skaut FC Santos. Do klubu přišel v patnácti a za pouhý rok, kdy zesílil tréninkem a stravou v klubovní jídelně, hrál za první mužstvo, záhy byl nominován do brazilské reprezentace a v necelých osmnácti letech dal dva góly ve finále světového šampionátu 1958 ve Švédsku. Brazilci porazili domácí tým 5:2. Novináři o Pelém psali jako o nové zářivé hvězdě.
S Masopustem na hřišti
Na mistrovství světa ve Švédsku hrálo i Československo, ale s Brazílií se neutkalo. „Tam jsem viděl Pelého poprvé. Byl technický, rychlý, střílel oběma nohama,“ vzpomínal záložník našeho mužstva Josef Masopust a nemohl tušit, že o půl roku později nastoupí proti Pelému na turnaji v Mexiku. V únoru 1959 pražská Dukla porazila překvapivě FC Santos 4:3. Velkou zásluhu na tom měl právě Masopust, střelec dvou gólů. Druhý den vyšly mexické noviny s titulky: Fotbalovým králem je Masopust, nikoliv Pelé! Vítězství nad FC Santos mělo pro náš fotbal velký a tehdy ještě netušený význam. Vedení Dukly totiž dosavadní výsledky týmu na turné neuspokojovaly, a tak chtělo Masopusta, Pluskala a Nováka vyřadit a kádr dle sovětského vzoru omladit. K tomu však nedošlo, hráči zůstali a mohli utvořit reprezentaci pro světový šampionát 1962.
„Při turnaji v Mexiku jsme s hráči Santosu bydleli v hotýlku a společně jezdili na tréninky i zápasy. Sledovat Pelého na hřišti byl zážitek, neboť ze svých dovedností ukazoval vždy něco nového. Přitom zůstával skromný, nenápadný, zdravil jako první, a když jsme mu gratulovali k výkonům, jen se usmál a mávl rukou,“ dodával Masopust a pokračoval vzpomínkami na mistrovství světa 1962 v Chile, kdy Československo remizovalo v základní skupině s Brazílií 0:0. „Před zápasem jsme se s hráči Santosu zdravili jako staří známí. Pelé měl formu a byl k neudržení. Na konci poločasu se jeho prudký míč odrazil od břevna naší branky do hřiště, on si však při nápřahu k další střele natrhl sval. A protože se tehdy nesmělo střídat, kulhal po přestávce u postranní čáry. Hrálo se rytířsky. Když dostal míč, stál jsem poblíž a mohl mu ho vzít, ale zůstal jsem stát, aby mohl někomu z Brazilců přihrát. On však tuto ‚milost‘ odmítl a zahrál míč do autu. Bylo to naposledy, kdy jsem se s ním setkal na hřišti. V dalších zápasech šampionátu kvůli zranění už nehrál. Finále, v němž jsme vedli 1:0 a prohráli 1:3, ho nahradil Amarildo. Sledoval jsem jeho kariéru a po mistrovství světa 1970, kdy pomohl Brazílii ke třetímu titulu, zůstal v mých očích navždy králem fotbalu.“
První svatba a rozvod
Edson Arantes do Nascimento vyrůstal v katolické rodině, v níž měla hlavní slovo jeho matka Celesta. Z toho se dalo usuzovat, že rodinný život mu bude nadevše, takže odolá všem pokušením, alkoholem počínaje a krásnými ženami konče. Zpočátku tomu, dlouho bylo. Oženil se po osmiletém vztahu s Rosemeri, běloškou s německými předky. Poznal ji jako osmnáctiletý a už slavný mistr světa, když se šel podívat na basketbalový zápas žákyň; Rosemeri ještě nebylo třináct…
Pelého svatba byla v Brazílii událostí roku. Měla se konat na stadiónu Maracanã a novomanžele měl oddat prezident republiky. Podle jiných zpráv se měl sňatek konat v římské bazilice svatého Petra. Nakonec ale proběhl jako běžný církevní obřad roku 1966 v Santosu. Prvním potomkem byla dcera Kelly (*1967), druhým syn Édson (*1972), třetím dcera Jennifer (*1977). Manželství však po osmnácti letech skončilo v roce 1984 rozvodem. Novinářům byl důvod jasný – Pelé byl kvůli cestám za fotbalem i obchodem často odloučen od rodiny. Mohlo tomu tak být, čtyřicátníkovi Pelému však také nevadilo ukazovat se ve společnosti jiných půvabných žen. On sám se k rozvodu nevyjadřoval, byť o svém soukromí a barvě pleti s novináři mluvil: „Jsem černý, nazýváte mne často černou perlou. Ptáte-li se na rasové předsudky, říkám, že v Brazílii neexistují. K nám chodili na návštěvu černoši, běloši, mulati, Japonci, ale nikdo se nad tím nepozastavuje. Většina lidí je tak namíchaná, že nikdo neví, kolik v sobě má krve a genů.“
Cenný suvenýr
Vraťme se do roku 1966, kdy se konalo fotbalové mistrovství světa v Anglii. Brazílie ve snaze obhájit prvenství z Chile vyhrála nad Bulharskem 2:0, ale ztratila Pelého. Po tvrdých a zákeřných zákrocích obránců ho odnesli z hřiště na nosítkách a v dalším zápase nemohl hrát.
Třebaže se Československo na šampionát neprobojovalo, odletělo do Anglie několik novinářů v doprovodu Svatopluka Pluskala, hráče Dukly, jenž znal Pelého z turnaje v Mexiku i z chilského mistrovství světa. Dejme slovo jednomu z redaktorů, Františku Steinerovi: „Když jsme při procházce Londýnem přišli k hotelu, v němž bydleli Brazilci, vznikl nápad, že Pluskal navštíví Pelého a požádá ho, zda by poskytl někomu z nás rozhovor. Sváťa souhlasil a měl štěstí. V hotelu potkal lékaře Brazilců, jenž ho poznal a zavedl na pokoj, kde hrál zraněný Pelé karty. Lékař počkal na vhodnou chvíli, a tak jsme k Pelému pronikli. Byl příjemný, vzpomínal na šampionát v Chile, pozdravoval Masopusta i jeho spoluhráče z Dukly. S pomocí tlumočníka do němčiny jsem pak udělal půlhodinové interview s nejlepším fotbalistou světa. Vyprávěl, že se musí ukrývat před novináři, neboť všichni chtějí mluvit jen s ním. Udivil nás skromností, ale i tím, že při výšce 173 centimetrů nám připadal malý. Ukazoval, jak ho Bulhaři pokopali. Obě nohy měl modrofialové, na každé jednu velkou modřinu. Při loučení mi věnoval své kopačky. Cenný suvenýr jsem dal kolegovi, což mě záhy mrzelo, ovšem radost ze setkání s fotbalovým králem mi to vynahradila.“
Utkání s Maďarskem musel Pelé vynechat. Proti Portugalsku už hrál, ale byl nedoléčený a proti tvrdě hrající obraně se neprosadil. Brazílie prohrála 1:3, z turnaje vypadla a Pelé prohlásil, že na mistrovství světa už nikdy hrát nebude. O čtyři roky později měl na šampionátu 1970 v Mexiku životní formu a přivedl Brazilce ke třetímu titulu. Na mexickém mistrovství hráli i Čechoslováci, ale již bez Masopusta, Pluskala a dalších hráčů Dukly.
Brankářova noční můra
„V základní skupině jsme hráli proti Brazílii, vedli 1:0, ale soupeř po přestávce skóre otočil a porazil nás 4:1,“ vzpomíná na Mexiko brankář Ivo Viktor. „Skvělý Pelé vyrovnal a ve druhé půli předvedl kousek hodný jeho pověsti. Stál jsem na kraji pokutového území, jak jsem míval ve zvyku, Brazilci měli míč na své polovině hřiště, Pelé dostal přihrávku ve středovém kruhu a zničehonic jej krátkým švihem pravačkou napálil na mou branku. Naštěstí jsem si toho všiml a sprintem se vracel. Míč mířil obloukem k levé tyči a minul ji jen o centimetry. Dostat gól možná z pětapadesáti metrů by byla ostuda, která by mě provázela po zbytek kariéry. I když gól nepadl, ještě dlouho mě tenhle moment budil ze spaní. Pelé byl skutečně génius.“
Dodejme, že Brazílie ani jednou neprohrála, ve finále porazila Itálii 4:1. Pelé dal během turnaje čtyři góly a na dalších šest přihrál.
Byznysmen
Od devatenácti let si Pelé fotbalem vydělával. Jeho příjmy časem a rostoucí popularitou rostly o honoráře z reklamy. Investoval do stavebnictví či obchodu s pozemky. Neměl však zkušenosti, a tak své podniky přivedl dvakrát téměř ke krachu. Poprvé mu pomohl mateřský FC Santos, ale za uhrazení dluhů žádal prodloužení smlouvy o tři roky bez zvýšení platu. Pelé nabídku přijal. Leč nepoučil se a o pár let později byl za obdobných podmínek nucen přestoupit do klubu New York Cosmos, s nímž podepsal smlouvu na období 1975 až 1977.
Hrál a zároveň studoval tříletý tělovýchovný institut na univerzitě. V dresu New York Cosmos pak ukončil kariéru, nicméně v dalších dvaceti letech byl považován za jednoho z nejbohatších sportovců světa. Jeho roční příjmy byly v řádech desítek miliónů dolarů z marketingových smluv, jež se týkaly přípravy světového šampionátu 1998. Další milióny dostával za produkce kreslených filmů pro děti, například Pelézinho (přeloženo Malý Pelé nebo Pelíček). Stal se i viceprezidentem firmy MasterCard, své jméno zužitkoval v reklamě s giganty, jako jsou Coca-Cola, Umbro a další. Vlastnil nemovitosti v São Paulu, Santosu i v New Yorku.
Tři manželky a sedm dětí
Po rozvodu, bez rodiny a bez fotbalové seberealizace nastala v jeho životě – dá se říci – éra milostných avantýr. Jako by doháněl, co v mládí zmeškal. Vztahů s modelkami, herečkami i modelkami měl nesčetně. Nicméně v roce 1994 si vzal v Las Vegas psycholožku Asírii Seixas Lemosovou, o dvacet let mladší Brazilku bílé pleti. O dva roky později se novomanželům narodila dvojčata, syn Joshua a dcera Celeste. Jejich početí však bylo složité, neboť si Pelé po rozvodu nechal přerušit chámovody. Chtěl se milovat bez následků nechtěného otcovství, takže cesta k dalším potomkům vedla přes umělé oplodnění. Uplynulo však půl roku a Pelé se opět ocitl na stránkách bulváru, když v roce 1996 prohrál soud o otcovství dvaatřicetileté Sandry Felintové. Chudá prodavačka se tak spolu se svou svedenou a opuštěnou matkou mohla těšit na zpětně vyplacené alimenty. Dávný milostný románek proběhl víc než dva roky před jeho první svatbou.
Připočteme-li k těmto potomkům ještě Gemimu, dceru Asírie z prvního manželství, kterou adoptoval, měl Pelé celkem sedm dětí. Nicméně v roce 2014 se čtyřiasedmdesátiletý Pelé oženil potřetí. Jeho vyvolenou byla o 32 let mladší podnikatelka Marcia Cibela Aokiová. Pelé ve stáří připouštěl, že byl celý život sukničkář, nikdy však prý svým manželkám ani milenkám nelhal, takže všechny údajně o jeho avantýrách věděly.
Pelé v Košicích
V září 1994 přiletěl tým bývalých brazilských reprezentantů v čele s Pelém do Maďarska a na Slovensko. Turné organizoval Jozef Borbély, muž maďarské národnosti, jenž pocházel ze slovenské Nitry a po emigraci pracoval v redakci americko-maďarského rádia Hungaria v New Yorku. „S Pelém jsem dělal rozhovor, jako fotbalového fanatika mě nadchl svou upřímností, a protože byl přátelský, přijal nápad, že uspořádám turné Brazilců do Evropy,“ vyprávěl mi tehdy. Přihlížel jsem exhibičnímu zápasu brazilských veteránů s bývalými československými hráči na košickém stadiónu Lokomotívy a byl na tiskovce s Pelém, který k zápasu nenastoupil.
Na otázky novinářů odpovídal Pelé téměř hodinu a snažil se volit neformální slova. V programu návštěvy bylo i setkání se sponzory v Prešově, na něž se mi podařilo dostat. Tady mluvil ještě uvolněněji. Na otázku, zda je fotbal v jeho zemi vnímán jinak než v ostatních částech světa, odpověděl: „Je tomu tak, neboť tahle hra je pro Brazilce dnes a denně krví, vzduchem, chlebem, vodou nebo i náboženstvím. Úspěchy i nezdary národního týmu, stejně tak předních klubů, mají těžko popsatelný dopad na každodenní náladu lidí, často i na celou zemi. Fotbal je většinou jediným potěšením a únikem od reality pro nejchudší vrstvy. Zároveň představuje obrovský stimul, jak se dostat z bídy a zabezpečit sebe, svou rodinu i příbuzenstvo.“
V roce 1995 jmenoval brazilský prezident Cardoso Pelého ministrem sportu a přál si, aby pomohl zemi v kampani na kandidaturu k uspořádání olympijských her a zároveň nastolil pořádek v brazilském fotbale. Rezignaci v lednu 1999 Pelé zdůvodnil tím, že je znechucen z politiky a z lidí, kteří ji dělají. Vrátil se do byznysu.
O tah napřed
V roce 2011 slavil Josef Masopust, první český držitel Zlatého míče, osmdesátiny. Oslava ve velkém stylu se konala v zaplněném Stavovském divadle. Dostavily se stovky gratulantů a nebyli mezi nimi jen hráči mnoha generací. Zlatým hřebem večera byla na jeviště promítaná videogratulace, kterou jubilantovi z Brazílie poslal o téměř deset let mladší Pelé: „Masopust hrál vždy jako Brazilec. Choval se tak, jako by se narodil u nás. Technickým umem vůbec nepřipomínal evropského fotbalistu. Navíc oplýval obzvlášť vzácnou schopností – při hře byl vždy jakoby o tah napřed.“
O půl roku později se pět slavných „Chilanů“, jak bylo u nás zvykem psát o vicemistrech světa z roku 1962, vydalo do Jižní Ameriky. Pozvala je brazilská vláda k oslavám padesátého výročí finále mistrovství světa mezi Brazílií a Československem. Výprava, kterou tvořili Josef Masopust, Jiří Tichý, Václav Mašek, Josef Jelínek a Jozef Štibrányi, zamířila v červnu 2012 do São Paula. „Byl to krásný výlet,“ vyprávěli po návratu. „Přijal nás brazilský ministr sportu. Setkali jsme i s některými protihráči. Přítomen byl tlumočník, takže jsme nepřikyvovali obvyklým ‚yes‘ nebo ‚no‘ a mohli si skvěle zavzpomínat.“ Masopust se těšil na Pelého, jenomže právě ten na setkání nedorazil. „Pátral jsem po příčině a od hostitelů uslyšel, že když se novým ministrem sportu stal levicový politik, Pelé, jenž zastává pravicový světonázor, proto údajně nepřišel. Moc nás to mrzelo. Mě nejvíc. Letěli jsme tisíce kilometrů přes půlku zeměkoule, a on kvůli politice odmítne dojet za námi sto kilometrů autem?!“ divil se Masopust.
Boj a víra
V září 2021 objevili lékaři Pelému při rutinní prohlídce zhoubný nádor v tlustém střevě. Následovala operace, chemoterapie, propuštění do domácí péče, avšak v prosinci 2022 mu v nemocnici diagnostikovali nové nádory na plicích a játrech, k nimž se připojily i dýchací potíže. Byla nutná hospitalizace. Štědrý den prožil se svými nejbližšími – manželkou Marcií Aokiovou, synem Edsonem, dcerami Kely a Flavií. Na sociálních sítích sdílela rodina snímky s otcem u nemocničního lůžka. „Pokračujeme v boji a ve víře,“ napsala Kely dva dny před tím, než její otec obklopen svými nejbližšími zemřel.
