Zpětné zrcátko má pro vás dvě zprávy, a jak to bývá, jedna je možná dobrá a jedna možná špatná. Přesto se nebude ptát, kterou chcete slyšet dřív, ví Bůh, kam si kterou zařadíte. Navíc vůči sobě stojí v pozici nepřímé úměry. Jednou z nich je osvobození premiéra Andreje Babiše, tou druhou zadržení maršála Ivana Stěpanoviče Koněva.
U první je jasné, že Babiše osvobodil státní zástupce Jaroslav Šaroch za týlové podpory Martina Erazima. U druhé není jasné ani po pětasedmdesáti letech, zda Koněv Prahu dobyl, nebo osvobodil. V první kauze to znamená, že Babiš se ze Strakovy akademie stěhovat nebude (variantou byly Průhonice, Mougins či Ruzyň), zatímco Koněv ano (variantou jsou Moskva, smeťák či společný domek Volfové a Foldyny) – jen se neví kam. Osvobození Babiše přineslo lidu úlevu – ostatně jako všechna osvobození v této zemi (mj. 1945, 1948, 1968, 1969) – klid na práci a zbavilo ho strachu – ten lid – což se projevilo i tím, že státní zaměstnanci (vč. Šarocha a Erazima) dostanou 1 500,- na dlaň, ostatní paraziti jen EET.
Zadržení Koněva je přesto jiná liga! Hrozí ruské sankce a považte ta rizika, Moskvou avizovaná! Kdo bude řešit po zablokování turistického ruchu fronty Čechů čekajících na víza před ruskou ambasádou, aby spatřili na vlastní oči zemi, kde „zítra znamená včera“.
Dotknou-li se sankce i vzájemného obchodu, pak je třeba se před zavřenými obchody s bábuškami na Královské cestě Malé strany ptát: „A co naše děti? Mají si s čím hrát?“ Kde nakoupí české ženy tradiční slušivé chlupaté čepice s rubínovou pěticípou hvězdou a parfém Dych Maskvy? Komu dá jazyk Jaroslav Foldyna, pokud nepřijedou Noční vlci na mašinách Garlej Garlejovič Dejvidson? S kým vystoupí naše přední pop hvězdy, pokud Alexandrovci pojedou do Bulharska? Kde bude udávat stínový předseda vlády Vojtěch Filip, pokud „ruskoje poselstvo“ zavře brány? A pan prezident…? Hrůza pomyslet!
Řešení koněvsko-nerudovské otázky Kam s ním?, má vyřešit všeobecný pomník osvobození Prahy s tabulkami, co kdo provedl, když už ta učitelská holota – až na vzácné výjimky – čtyřem generacím lhala. Je to skvělý nápad a Zpětné zrcátko navrhuje pořadí podle časového sledu vstupu vybraných do děje Pražského povstání:
Generál Karel Kutlvašr – vojenský velitel Pražského povstání, po bolševickém puči 1948 odsouzen za velezradu na doživotí a degradován na vojína, vězněn na Mírově a v Leopoldově, propuštěn po amnestii roku 1960 ve velmi špatném zdravotním stavu, důchod 230 Kč měsíčně si dlouho neužil, jako hlídač v Jízdárně Pražského hradu vyhozen, místo nočního vrátného v Nuselském pivovaru si udržel, zemřel 1961, rehabilitován po roce 1989.
Prof. PhDr. Albert Pražák – literární historik, od února 1945 předseda České národní rady, řídil Pražské povstání, 8. května 1945 v 16 hodin přijal kapitulaci Wehrmachtu v Praze, v padesátých letech v nemilosti, oceněn po smrti v roce 1966.
Generál Sergej Kuzmič Buňačenko – plukovník Rudé armády, po zajetí kolaboroval jako generál Ruské osvobozenecké armády (ROA) na straně Třetí říše, v květnu 1945 odmítl poslušnost wehrmachtu a přes odpor svého nadřízeného, generála Andreje Andrejeviče Vlasova se během Pražského povstání přidal na stranu povstalců a zásadním způsobem pomohl při osvobozování Prahy. Z amerického zajetí vydán na příkaz maršála Koněva Rudé armádě a později za vlastizradu oběšen.
Maršál Koněv – první spojenecký velitel, který po kapitulaci wehrmachtu do rukou ČNR a vítězství Pražského povstání vstoupil už den poté do Prahy. O co později přišel, o to rychleji – tentýž den – nařídil tajné službě Směrš zatýkání ruských imigrantů bez ohledu na jejich čs. státní příslušnost. Už po bezpodmínečné kapitulaci Německa nařídil bombardování řady českých měst. Od roku 1937 donášel Stalinovi na jiné velitele, velel brutálnímu potlačení maďarského povstání 1956, vojensky kryl stavbu Berlínské zdi 1961 a vedl misi připravující invazi do Československa 1968.
Generál Rudolf Toussaint – velitel wehrmachtu v Praze, 8. května 1945 v 16 hodin podepsal kapitulaci o stažení německých jednotek a odevzdání těžkých zbraní ČNR. Zajat a odsouzen na doživotí za vraždy civilistů při Pražském povstání. Po podpisu spolupráce s StB maluje ve vězení obrazy a v roce 1961 je předčasně propuštěn do Německa.
Možná by někde v rohu mohl stát i člen ČNR za KSČ Josef Smrkovský, fanatický odpůrce možného příjezdu amerických jednotek do Prahy již 6. května 1945. No nebyl by to krásný pomník? Více by možná pomohl návrat do školních lavic, neboť opakování dějin je matka moudrosti, zatímco Semelová matkou negramotnosti.
Křišťálovější než křišťál pro jedny, nepochopitelné pro druhé. Takové je rozhodnutí státních zástupců v kauze Čáp ztratil čepičku, které Andreje Babiše osvobodilo. Dobrá, Zpětné zrcátko připravilo ještě jednu rekapitulaci pro méně chápavé.
Policisté před čtyřmi lety Babiše obvinili, že za pomoci dalších stíhaných podvodně maskoval Čapí hnízdo jako malou firmu, která nemá nic společného s Agrofertem. Jedině tak mohl získat dotaci padesát milionů pro malé a střední firmy, na kterou by jeho holding nedosáhl. Nyní byl osvobozen! Podle Erazima si státní zástupci (po čtyřech letech) uvědomili, že v roce 2008, kdy firma dotaci získala, malou firmou dle definice zákona byla a žadatelé o dotaci prý nemohli tušit, že v následujících letech bude EU prý uplatňovat opačný výklad. „I pokud by v důsledku až následné rozhodovací praxe Evropského soudního dvora bylo dovozeno, že Farma Čapí hnízdo nesplňovala definici pojmu „malý a střední podnik“, nepovažuji za možné klást komukoliv za vinu nesprávné posouzení takové právní otázky v době podání žádosti!“ dodal Erazim. A na to se napijem!
„Co je na tom k nepochopení?“ ptá se Zpětné zrcátko. Lépe si situaci představíme na jiném příkladě. Dejme tomu, že je tu člověk obviněný z toho, že byl agentem StB, a má být po zásluze potrestán. Ale ukázalo se, že dnes, po čtyřiceti letech od chvíle, kdy dotyčný v roce 1980 podepsal spolupráci s StB, byla tato organizace dle zákona zákonná a signatář tehdy nemohl tušit, že v následujících letech se bude uplatňovat opačný výklad. Tudíž – jak říká státní zástupce Erazim: „I pokud by v důsledku až následné třicetileté rozhodovací praxe české justice (od roku 1989) bylo dovozeno, že StB byla zločinecká organizace, není možné klást komukoliv za vinu nesprávné posouzení takové právní otázky v době podpisu vázacího aktu před čtyřiceti lety!“
Už je vám to jasné, blbečci!?
To, že zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) konstatovala, že zákony porušeny byly a Agrofert měl k Čapímu hnízdu blízko, nikoho nezajímá. Fakt, že se Agrofert Čápům zaručil za úvěr 450 milionů, který by jako společnost téměř bez příjmů neměli šanci dostat, je běžný – lidi si mají pomáhat – i když jsou někteří Čápi. Ukázala se také investiční prozíravost Agrofertu, když Čapí hnízdo půjčku splatilo díky tomu, že si u něj Agrofert objednal reklamu za 300 milionů.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, a fakt nechápu, co je na tom k nepochopení, váš Vladimír Mertlík.
