Přímá volba prezidenta: Zeman odhalil, čím je nebezpečná | Reflex.cz
nahoru

Vybírání prezidenta není Česko hledá Superstar. Zeman ukazuje, čím je přímá volba nebezpečná

Vladimír Mertlík23. července 2019 • 16:30
Debata prezidentských kandidátů na Primě. Podle Drahošové televize atmosféru v sále karlínského divadla nezvládla.
Debata prezidentských kandidátů na Primě. Podle Drahošové televize atmosféru v sále karlínského divadla nezvládla.
• foto: 
Jakub Poláček

Politolog Petr Robejšek minulý týden otevřel polemiku s Markem Bendou o vhodnosti přímé volby prezidenta, přesněji řečeno Miloše Zemana. Petr Robejšek není z rodu verbálních plácalů Tomia Okamury a v jeho textu lze nalézt formulace obecných pravd a pravidel. Diskutabilní je ale způsob jejich uchopení a manipulace s vývody s cílem prosadit svou – tedy potvrdit správnost volby právě Miloše Zemana. A o to tu jde! I já jsem patřil v čase úvah o zavedení přímé volby prezidenta spíš k jejím příznivcům, ale její zneužívání právě Milošem Zemanem je důvodem k mému přechodu k jejím odpůrcům. Robejškův text lze s výhradami přijmout jako obecnou obhajobu přímé volby, rozhodně ne v případě politického systému České republiky a už vůbec ne, pokud má průměrně vzdělaný občan této země před očima tvář současné hlavy státu.

Neděsí mě Zemanova moc, o níž mluví Marek Benda, ale naopak bezmocnost Zemanových politických oponentů, kteří by měli být z titulu funkcí garanty parlamentní demokracie této země. Lhostejno, zda máme na mysli opozici, která za trvalého tříštění sil není schopna nabídnout smysluplnou vizi, či momentálně vládnoucí sestavu. Ta, zcela ochromena, jen přihlíží událostem, které se dějí bez jejího přispění. ČSSD, zhroucená po volebních jatkách, sama do sebe bojuje o zdání existence pobíháním kolem korýtek s krmením. Její účast ve vládě zatím jen zadržuje pučisty připravené vyrazit na zteč ve chvíli, kdy bude co rabovat.

Účast ve vládě je pro ČSSD i pojistkou před rozsudkem o výplatě 338 milionů dědicům advokáta Zdeňka Altnera, jenž by ji definitivně pohřbil. Byl to právě největší nepřítel socanů a jejich bývalý předseda Miloš Zeman, kdo zavinil tuto likvidační akci, za níž je jen jeho arogance a hloupost. Nemluvě o tom, že vrácení Lidového domu ČSSD bylo možná největším restitučním podvodem. Pokud rozpuštění ČSSD 1948 v kyselině komunismu bylo tragedií pro ČSSD a ztrátou části politického spektra, dnes by se po jejím konci nestalo zhola nic. Proces ostatně již začal a řadě socanů a socanek se jistě uleví.

Robejškem vzývaný lid vystavil Realistům volební vysvědčení

Premiér, který dosud hrál Terminátora a který díky kostlivcům ve skříni podepsal smlouvu s ďáblem o své ochraně, je díky tomu marionetou v rukou principála, který by měl jen uvádět do stanu a vítat hosty. Zbývají komouši chovající se jak vrchní, který před časem utekl s tržbou, ale dnes už zase žere a mlaská jak vážený host. A zbývá už jen hradní kamarila kriminálních existencí a kapesních zlodějů, která má na moci Miloše Zemana zájem jak finanční, tak i dočasně dekriminalizující. Takový je výsledek dvou přímých voleb prezidenta, voleb plných lží a finančních podvodů ze strany pozdějšího vítěze.

„Reprezentativní demokracie,“ říká Petr Robejšek ve svém textu „znamená, že obyvatelstvo rozhoduje o tom, kterým směrem se má země vyvíjet.“ Za pomoci tendenčně vybraných citátů tvrdí, že uvedený typ demokracie prý v západních zemích nejen nefunguje, ale dokonce neexistuje (sic!). V dalším textu demagogicky mixuje komunistickou terminologii slovních spojení „vládnoucí třída přehlížející zájmy většiny, rozuměj střední třídy a chudiny“ a obrací přitom znaménka významů. „Před více než sto lety ukázal Robert Michels, že i demokraticky zvolení vládci mají nezadržitelný sklon ke zneužití moci,“ tvrdí Petr Robejšek. Ano, a Miloš Zeman je toho tvrzení exemplárním příkladem! Je-li Petr Robejšek přesvědčen, že jedinou účinnou obranou je vyšší podíl všech občanů na rozhodování, je třeba se ptát, zda tato úvaha platí i pro německé volby v roce 1933 a československé v roce 1946. Nebo má autor na mysli vyšší podíl lidu na rozhodování, který v zemi zavedla KSČ po puči v roce 1948? Politici se prý nechtějí dělit o moc, dokonce vydávají nové zákony a pravidla. To si dovolují dost! Vytvářením vládnoucích koalic také zvyšují svůj podíl na moci a brání zrození konkureční politické strany. Aha, tak odtud vítr Realistů fouká.

Pokud má Petr Robejšek na mysli volební výsledek jeho strany 0,71 % ve sněmovních volbách 2017, pak je třeba připomenout, že vysvědčení vystavil jeho straně právě lid.

Rozlišovací znak: dělání ostudy

Všichni čtyři předchozí prezidenti této země – vynecháme-li pět velitelů ostnatým drátem pod proudem obehnaného koncentračního tábora v letech 1948 až 1989 – se snažili tu více, tu méně vymknout nad rámec daných práv. Možná lze Tomáši G. Masarykovi, stejně jako Václavu Havlovi vyčítat zálibu v kabinetní politice, kterou jejich odpůrci nazývali intrikou. Omluvou může být složitost doby, v níž se funkce ujímali, a z toho plynoucí závislost na osobních vazbách. Nepochybně lze Benešovi vyčíst zhroucení jeho politiky i státu kvůli jeho předválečné adoraci Francie. Lze mu vyčíst i přecenění vlastních sil a politické lstivosti v případě zavázání se SSSR. Je pravdou, že obojí bylo dáno až chorobnou touhou po moci a jejím znovuzískání. Byl-li však Beneš ochoten svou touhu po návratu na Pražský hrad zobchodovat, pak ne za cenu toho, že by poškodil stát. Jeho ctižádost přinesla novou existenci i zemi. Také Václav Klaus byl nekompromisní politik a žádný dobrák od kosti. Nicméně až na chvíli, kdy nad ním zvítězila kleptomanie, nedělal to, co je na Miloši Zemanovi snad nejhorší. Nedělal ostudu!

Tvrzení Petra Robejška, že Benda a ostatní kritici přímé volby neporozuměli tomu, že demokracie čerpá svou životaschopnost z opravdové konkurence názorů a zájmů, ukazuje, že naopak on neporozuměl ničemu z politického systému i historie této země. Je to fakt o to pozoruhodnější, že prožil většinu života v Německu, zemi, která je exemplárním příkladem té demokracie, kterou Petr Robejšek kritizuje, respektive o ní tvrdí, že neexistuje.

Příštím prezidentem Kájínek?

Opravdu často se hrozím výsledků, kterých díky své volbě dosáhne lid. Volba prezidenta není show Česko hledá Superstar a nehraje v ní roli X Faktor. Přesto jsem ochoten a schopen je akceptovat, ačkoliv si o intelektuálních výšinách některých spoluobčanů myslím své. Je třeba zdůraznit, že termíny lumpenproletariát, lůza, holota ale nikdy nebyly, nejsou a nemají být označením sociálního či profesního postavení, ale jen a výhradně stavu srdcí, duše a mysli. Proto masa – lid, chcete-li – volí odvolatelné zástupce do sborů, jejichž prostřednictvím řídí zemi jako zástupci svých voličů. Bolševismus ztroskotal mimo jiné proto, že si chirurgové opravovali auta a automechanici se operovali. Volič si vybral a může trestat příštím nezvolením. Pokud je chování jeho zástupců už nikoliv jen pouhou chybou, ale zvůlí, má volič morální právo je vyhnat dřív. Nicméně o moudrosti lidu si dovolím pochybovat, protože jinak by v tuto chvíli komouši znovu nevládli.

Pokud se Miloš Zeman nestydí za podporu a způsob, jakým svou funkci získal, co s tím. Pokud nemá strach ze smluv, které podepsal krví, je to jeho věc. Pokud ale chce, aby za jeho spojenectví s ďáblem i za směnky z nenávisti platili jiní, pak je třeba se ohradit. Jeho současná trvající popularita je jen varováním před další přímou volbou. Vždyť ten Kájínek je takový sympaťák a prachy má, tak nebude mít zapotřebí krást. Navíc se zná s prezidentem, ten ho určitě podpoří, už to jednou udělal.

Mimochodem, v pondělí 22. července 2019 se strana Realisté mentora Petra Robejška v tichosti rozpustila. A lid mlčí…

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější