Vladimír Mertlík: Předvolební hysterie, Babišův útěk mimo Prahu a opozice slaboduchých nápadů
Zpětné zrcátko věnuje dnešní ohlédnutí situaci na volebním kolbišti i protagonistům rudohnědých šiků z trochu jiného úhlu pohledu a s nadsázkou historického příměru. S blížícím se termínem voleb ženou totiž marketéři obou táborů studené občanské války hlavní „lívance“ kandidátních listin koalic, nekoalic i partají, které nemá nikdo rád, a proto zůstaly na ocet, do finálního šturmu. Sveřepost skalních rowdies na obou stranách však pozměnila dynamiku kampaní v „opotřebovávací zákopovou válku“, která neumožňuje zásadní změnu poměru sil.
Vládnoucí strany sázejí na korespondenční volbu, která má být jejich trumfovým esem, zatímco opozice po dosažení aktuálních stropů v průzkumech burcuje voliče, aby ve stejném počtu, v němž chodí na náměstí pro čepice a kecy zdarma, cibuli za 8 Kč, mrkev za 9 Kč a mléko za 15,60 Kč, přišli i k urnám. Favorit Andrej Babiš, místo aby kandidoval v Praze, kde žije, ale kde by dostal výprask, zbaběle prchl do Severomoravského kraje, aby zde jako „Pražák“ vedl kampaň: „Přijďte volit a porazit Prahu!“ Přesto si před úprkem nezapomněl připnout na záda medaile Spasitele, aby Černochová viděla, že ustupuje hrdina.
Média mluví o potřebě obou stran získat co největší podíl z 15 % tzv. nerozhodnutých, ale věc může mít háček. Dokáže-li totiž být někdo nerozhodnutý, zda půjde hlasovat o vlastní budoucnosti ve chvíli, která rozhodne o životě několika dalších generací, ne-li z gruntu o svobodné existenci země, je víra v něj stejné riziko jako sázka na prase v podzimní steeplechase. Mírný vzestup šancí demokratických stran pozvolna odráží pozitivní výsledky vlády nápravy věcí veřejných, jak lze současnou vládní koalici nazývat, bez ohledu na to, co opozice pokřikuje.
Koneckonců stejně tak činí většinou ústy komoušky Kateřiny Konečné a její fake kopie ve slevě Jany Maláčové. Obě hlásné trouby údajného zmaru a ulic plných zemřelých hlady, bez ohledu na téma rozhovoru, za to vždy s notnou dávkou hysterie, končí své výstupy parafrází slov římského senátora Marcuse Porciuse Cata: „Ostatně soudím, že Kartágo (roz. Česko) má být zničeno!“
Pozn. ZZ: Nezaměňovat s udavačem Kato alias Janem Kavanem, ministrem zahraničí, předsedou Valného shromáždění OSN a opilcem, který naboural v Mostecké ulici v Praze (1998) tři parkující automobily, aby poté s odvoláním na senátorskou imunitu odmítl dechovou zkoušku i odběr krve a alkoholický odér z úst vysvětloval tím, že si namazal záda francovkou…
Připusťme, že na hysterii ubrala jak Alena Schillerová, věnující se nyní hlavně kariéře supermodelky a na mítincích ANO roli bodré tetky odvedle, tak Klára Dostálová, jež má dost starostí se zničením Evropské unie za peníze od ní. Za pozornost přesto stojí přístup obou dam k politickým debatám v poloze: „Ptejte se mě, na co chcete a já vám také odpovím, co chci!“ Nicméně Zuzana Majerová, Markéta Šichtařová i Jana Bobošíková vyvolávají nad požadavky vyššího zastoupení žen v politice značné rozpaky právě díky svým projevům, ozdobeným vždy také větší než malou dávkou hysterie.
Opoziční nuda
Volební kampaň opozice je totiž zatím vedena zcela beznápadně (nezaměňovat za nenápadně), ve stylu: „To, co vám slíbí konkurence, já vám slíbím taky, a ještě něco navíc!“ Vzhledem k intelektuální hladině voličstva z řad ruských švábů, nácků a žádostivců úrovně členů oddílů PSVB (muži) či členek Uličních výborů (ženy) platí v boji zájemců o poslanecké "bidlo" pravidlo – málo kapusty, mnoho slimáků.
Pozn. ZZ: PSVB – Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti (viz VB) Členy byli jedinci, kteří nedokázali splnit podmínky pro přijetí mezi členy jednotek Veřejné bezpečnosti, ale pravomoci měli srovnatelné jako ona ramena či podpaží spravedlnosti. Připomeňme mladším voličům, že výše vzdělání příslušníků Veřejné bezpečnosti byla dle lidové slovesnosti vyjádřena zkratkou VB, čtenou jako 5.B. (čti pátá Bé). Členové VB museli být oficiálně oslovováni „příslušníku“ ev. s ještě větší radostí Orgáne, bez použití přívlastku či přídomku.
Shrnutí: Největší starost a svírání v místech, kde končí záda, způsobuje opozičním kandidátům korespondenční volba. Vyvolává mezidruhovou agresi mezi šváby a štěnicemi, vrcholící kanibalizací již získaných voličů. S odstupem a zamyšlením tak připomíná aktuální česká politická scéna Evropu za třicetileté války kolem roku 1640, jak ji popsalo Zpětné zrcátko v knize „Habsburkové – Nelehká samota trůnu“:
„Sedmnáct let bojují všichni proti všem a aliance vznikají i zanikají bez ohledu na náboženské cíle. Ty se hodily jako záminka na začátku. Teď už jde jen o moc a majetky. Koaliční dresy se mění rychleji než zpocená halena žoldnéře a slib má váhu i cenu stínu. Nejvíce jsou zdevastována německá a česká území, přes něž se valí vojska při útocích i ústupech, jak jsou města a území dobývána a osvobozována. A kdo je vlastně kdo? Kdo je dobyvatel? Kdo osvoboditel? Pod různými prapory přichází s kohortami vojsk vždy jediná jistota: zmar a zkáza, hlad a smrt, znásilňování, plenění a vypalování. Mezi zbývajícími náboženskými fanatiky se na válečných polích pohybují čile hlavně obchodníci se smrtí. Ti mají časem navrch. Válka o pravou víru posiluje hlavně ty, jež bez ohledu na žvásty o ní, věří v peníze a z nich plynoucí bohatství a moc. Tak jako dnes, protože nic na světě se nemění.“
Koneckonců, od listopadu 1989 uplyne letos na podzim šestatřicet let, jen vestfálský mír, cesta k rozvoji a blahobytu je stále v nedohlednu.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
