Vladimír Mertlík: Císař Donald Narcis I. a jeho učitelé i učedníci – chybí jen sirky a kithara
Nebylo divu, když v kampani na úřad prezidenta USA kandidát Donald Trump uvedl jako jeden hlavních argumentů ve svůj prospěch schopnost ukončit válku na Ukrajině do 24 hodin. Pokud objektivně vezmeme v úvahu velikost USA a Česka včetně významu jejich představitelů, šlo o závazek hodnoty covidového slibu Andreje Babiše nedostatek roušek vyřešit osobním rozvozem všem, kteří jej o roušku telefonicky požádají… Inu, kecy se vedou, čas plyne, voda teče. Hodně jí uplynulo i v Potomac River pod okny Bílého domu od volby Narcise I., z jehož snahy naplnit silácká prohlášení zbyl po třech měsících v Oválné pracovně jen odér pšouku po nadměrné porci hrachové kaše.
Kroky k míru à la Trump lze shrnout do ponížení Volodymyra Zelenského při vstupu do Bílého domu, kam válčící prezident přišel dle pana domácího nevhodně oblečen bez smokingu. Jak jinak, vždyť je dle Trumpa jen mizerný komik, tak jako George Clooney po podpoře Joea Bidena špatný herec. A Donald Trump o showbyznysu a herectví ví své, jak potvrdí každý, kdo viděl, jak mistrně sehrál roli čtyř vteřin v Sám doma 2, kde beze slov ukázal v recepci svého hotelu Macaulay Culkinovi v roli Kevina McCallistera cestu na recepci.
To, že jeho „role“ byla podmínkou souhlasu k natáčení v hotelu Trump, je jen třešničkou na dortu trapnosti. Nelze zapomenout ani na Trumpovo vystoupení ve wrestlingové rvačce, kde se po „vítězství“ svého „bojovníka“ vrhl na majitele World Wrestling Entertainment Vince McMahona a oholil mu v ringu hlavu. Ubohý je proti tomu ping-pong Andreje Babiše. Největším uměleckým kouskem Donalda Trumpa je ale jeho účast v reklamě, kde tančí a zpívá spolu s company osmi děvčat převlečených za pečená kuřata! U tohoto videa se musí chvět závistí i maxi porce mastných hranolků Alena Schillerová.
A co bylo dál? Ve světle ramp s J. D. Vancem nejprve Zelenského, prezidenta Ukrajiny, oběti ruské agrese, urážkami trochu profackovali, aby ho nakonec vyfuckovali z dveří. Má v ruce špatné karty, neměl si začínat, navíc se silnějším, mír bude snadný, neboť Vladimir Putin má мир (viz rusko-český slovník) rád, zvlášť ty části, kde jsou dočasně umístěné ruské mírové jednotky, stačí jen uznat okupaci Krymu, Donbasu i Luhanska, odevzdat Rusku dalších 20 % území včetně těch, která zatím Rus ani neobsadil, určitě se vzdát funkce prezidenta, protože jeho mandát během války pominul, a také proto, že Vladimir Putin říkal, že Zelenského nemá rád, ale ze všeho nejdřív Americe odevzdat nerostné bohatství v ceně 500 miliard dolarů.
Česká scéna ruských švábů, nacisticko-komoušské lůzy a jejích „Moravců“ a „Fierlingerů“ řičela orgastickým nadšením. Konečně mír, konečně přijde osvobození znovu i k nám a skončí demokratická totalita liberálů. Skončí teror i cenzura prolhané Fialovy vlády a přisluhovačských médií. Bude konec nadvlády nikým nevolených byrokratů Bruselu a anglo-americko-francouzských válečných štváčů. Vrátí se svoboda a národ konečně svobodně vyjádří vůli pověšením členů Fialovy vlády a dalších zrádců. To bude naše referendum!
Přijde čas, kdy se do čela sálu sněmovny vrátí lev s rudou hvězdou nad hlavou, každé zasedání bude znovu začínat zpěvem Internacionály a na zdi svobodné sněmovny bude pamětní deska se slovy Klementa Gottwalda, zakladatele leninsko-marxistické demokracie, která pronesl 21. prosince 1929 v parlamentu: „…A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krkem. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“
I tehdy se nám smáli, buržujové, ale brzy je smích přešel!
K získání jasnějších obrysů dalších zhovadilostí z Oválné pracovny si je porovnejme v odpovídajícím historickém rámci. Představme si, jak velký Američan (za nějž se Trump považuje) Franklin Delano Roosevelt přijímá na podzim roku 1939 premiéra Velké Británie Winstona Churchilla. Ten právě vypověděl válku Německu a přijel žádat o další zbrojní, materiálovou a surovinovou pomoc proti po všech stránkách silnější Třetí říši.
Jak snadné bylo vyprovodit ho s tím, že si neměl začínat se silnějším, má-li v ruce špatné karty, protože Adolf Hitler deklaroval, že Německo nechce nic jiného než mír. Vynadat mu, že se měl dřív a lépe zasadit o ukončení protiněmeckých provokací českých nacionalistů na historických německých územích jakýchsi Sudet. Vysvětlit, že stačí odvolat vyhlášení války, uznat plebiscit a obsazení Sárska, remilitarizaci Porýní, anšlus Rakouska, vzít na vědomí snahu Francie, jež po obsazení půlky země a Paříže svěřila severní část a celé pobřeží péči Adolfa Hitlera. Obsazení Dánska, Lucemburska, Holandska a Belgie ať považuje za přirozenou snahu Německa chránit strategické body a komunikační síť v těchto zemích, pokud wehrmacht stojí na březích La Manche.
Naopak mohl Churchilla pochválit za konstruktivní přístup k zachování světového míru podpisem Mnichovské dohody a nevměšováním se do vnitřních záležitostí Třetí říše, když vyhověla žádosti Čechů o ochranu přijetím tzv. českých zemí do náruče Třetí říše zřízením protektorátu Čechy a Morava, kde demokraticky instalovala českou vládu i prezidenta. Spokojenost mohl vyjádřit i s odmítáním britské politické scény přijímat Edvarda Beneše, exprezidenta ČSR, jehož má Adolf Hitler za válečného štváče, a proto ho nemá rád. Než by Churchilla vyprovodil, připomněl by mu dluh Velké Británie vůči USA za předešlé dodávky ve výši 8 bilionů dolarů, jenž lze uhradit předáním Kanady nebo Austrálie administrativě Spojených států. Po odmítnutí této skvělé nabídky by nebylo divu, že Roosevelt ukončí veškerou pomoc a spolupráci s Velkou Británií.
Pro zdejší historicky negramotnou proruskou pátou kolonu, nadšenou, jak nikým nezvolený podvodník lžiprezident Zelenskyj dostal naloženo, malá „kontrolní otázka, soudruzi“. Kdy byl zvolen prezidentem ČSR Edvard Beneš, Prezident Osvoboditel, jak si po válce rád nechával říkat? Poprvé (a naposledy!) 18. prosince 1935 díky předem dohodnutým kabinetním fixlům s komouši a henleinovci! Prvním splácel ďáblův úpis až do 25. února 1948, druhé nechal po válce popravit, pozavírat a vyhnat.
Abdikoval ihned po podpisu Mnichovské dohody, již 5. října 1938, aby jen o dva týdny později tajně zmizel v Londýně. Chamberlainova vláda si vymínila, že Beneš nebude v Londýně politicky aktivní, s čímž souhlasil (!), stejně měl v úmyslu se přesunout na místo profesora politických věd na Chicagské univerzitě. To mu však nebránilo v tom, aby si 22. října 1938, kdy odlétal, neopomněl na konto tamní banky převést nejméně milion korun v britských librách. Holt, složenky jsou svině všude!
Po dobrovolné abdikaci, nezvolen, užíval dál titul prezident ČSR, při návratu do vlasti vylepšený na Prezident Osvoboditel! Mezitím během války cpal z pohodlí Londýna zemi do chřtánu Moskvy, aby poslední splátku úpisů ďáblovi z let 1935 a 1943 umořil 25. února 1948… Prezident Osvoboditel? Přesnější by bylo Prezident Abdikátor či Prezident Likvidátor a Lex Beneš: „Edvard Beneš se zasloužil o stát,“ by zasloužil úpravu: „Edvard Beneš se zasloužil o vítězství komoušské lůzy ve státě.“
De iure byl Beneš zvolen prezidentem až 19. června 1946 (!), a proto, prosím, pomalu posunovat s kecy o nelegitimnosti výkonu funkce prezidenta Volodymyra Zelenského!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
